tohle bylo téma k probrání před týdnem a dnes s křížkem po funuse o tom nikdo tady diskutovat nebude, natož místní Svědci Babišovi.

Dneska je jednoznačným tématem povinná identifikace uživatelů sociálních sítí a brzy nepochybně i všech na internetu, a to vše pod primitivní průhlednou záminkou ochrany dětí. Kdo se v problematice orientuje, tak už ví, že pod záminkou ochrany dětí byla spáchána ta největší zvěrstva, a to nejen na samotných dětech, ale i na jejich rodičích a dalších dospělých.
Vypadá to, že loutka Babiš považuje úkoly vládního prohlášení trojkoalice za splněné a vyřízené, takže se submisivně chytil nápadu Rothschildova služebního koníka Macrona a papouškuje po něm další bláboly.

Tuhle jsem varoval, že za půl roku budeme všichni Babiše nenávidět a proklínat. To jsem ovšem netušil, co je tenhle člověk schopen nadělat za zvěrstva a v čím zájmu. Dneska bych proto šel ještě o kousek dále, takže jsem názoru, že za půl roku bude většina voličů vládní koalice volat, Fialo, vrať se!

Když jsem tady na Babiše nadávala já, měla jsem si slzičky schovat tak za dva roky, aby se jako vidělo, kam to Babiš dotáhl. Ale koukám, že už dneska se celkem s Vidlákem shodneme.

Už je to tady!!! První Babišův politický vězeň se jmenuje Pavel Křivka z Pardubic. Minulý týden byl tento starobní důchodce pravomocně odsouzen krajským soudem k trestu odnětí svobody na 6 měsíců s podmíněným odkladem na 2 roky za půlhodinové (než ho zatkli) nošení mikiny s písmenem Z na veřejnosti.

Agenta cizí moci Babiše to z povahy jeho likvidačních úkolů od našich protektorů samozřejmě vůbec nezajímá, ale co mne děsí, je mlčení Okamury, Macinky, Rajchla a dalších vč. Daniela Sterzika. Všichni se dívají jinam.

Chudák senior si naivně myslel, že už máme konečně demokracii a svobodu, protože před 40 lety byl za podobný skutek kritizující Husákův režim odsouzen podobným trestem odnětí svobody.

Ortel černému uhlí u nás. A v pozadí byla tehdy zášť Zemana vůči Bakalovi. Ale Bakala tehdy, v celosvětové(!) tehdy uhelné krizi a která právě vrcholila, už v tom NWR (bývalé OKD) nebyl.
Krize nastala kvůli novým uhlovodíkům z břidlic v USA a uhlí se začalo hromadit na haldách. Přebytek. Pád proto ceny uhlí. Do toho už rozeběhnuté zelené šílenství: tvrzení, že tentokrát se ceny uhlí už nikdy prý nezotaví. Jako cyklicky obvykle se ceny uhlí zotavovaly před tím.
Tehdy hlavní věřitelé NWR a kteří doly ovládli i jako akcionáři (Bakala už byl mimo hru) tak v té krizi slušně chtěli po českém státu ... aby v záchraně dolů (českého černého uhlí!) vypomohl přežít, do toho očekávaného zase zotavení cen. Totiž podobně jako tomu bylo jinde a třeba hned vedle v Polsku!
A NWR mělo navíc rozbíhající se projekt do budoucna, po opravdu ukončení těžby uhlí na Os/Ka, tak pokračovat v novém(!) dolu v Polsku, kousek za našimi hranicemi! Takže řešena i byla dál zaměstnanost. Plus k tomu, někdy do budoucna, byly připravené ony Beskydy.
Pod falešnou záminkou že v NWR je stále Bakala (a nebyla to už pravda) se česká vláda tehdy "strategicky" rozhodla černé uhlí v Česku zavřít, zničit, zavraždit, to aby si vysloužila pochvalu zeleného Bruselu? ... a proto doly byly nepřátelsky zestátněny ... a s tehdejšími zahraničními věřiteli (a současně akcionáři) jsou soudy (a budoucí mezinárodní arbitráže) vedené dodnes.
Je možné, pokud tito nespokojení věřitelé nakonec uspějí, tak jim vzniklou v miliardách škodu zaplatí náš český daňový poplatník. Socany a ani Bábiše (ani Fialu a který to zdědil a nezarazil) to bolet už nebude. Protože se věc bude v čase hodně také táhnout. Se to zatím i vymlčuje.
Největší asi dnes sviňárna, s ohledem pro naše potomky a pro české černé uhlím samo, je pokračující prý zasypávání té nové, připravené důlní jámy v Beskydech!
*** Jen na tomhle malinkatém příkládku a když se podívám na stále ještě nedávnou onu minulost ... tak nemám důvod oslavně juchat, jako zde žel mnozí, nad Bábišem (ANO) a naivně čekat ... že starý pes se prý naučí kouskům novým.

V současném diskurzu je evropský Green Deal často prezentován jako ekonomická sebevražda kontinentu. Často slyšíme nářek nad tím, že náš úpadek zrychluje a my se přehoupáváme přes okraj propasti. Nic však není dál od pravdy. Jedná se o přímou a jedinou možnou záchranu kontinentu, abychom se v nadcházejícím střetu nestali jen globálním skanzenem – formálně nezávislým, ale de facto jen post-kolonií mocnějších hráčů. Odložme ideologii a držme se faktů.

Představa, že evropská exekutiva v Bruselu rozhoduje v izolaci „slonovinové věže“, je ekonomickým mýtem. Evropská komise funguje jako technokratický uzel, který je skrze expertní skupiny přímo napojen na strategické lobby klíčových odvětví. Korporace jako BASF, Krupp Steel či Siemens vnímají Evropu jako jediný bezpečný institucionální přístav, na rozdíl od Číny, Ruska či Indie. Jádro vývoje zůstává zde, protože EU nabízí kontinuitu právního státu. Tato symbióza vede k tomu, že největší průmysloví hráči nepracují proti Komisi, ale s ní – připravují dlouhodobé strategie, které přesahují horizonty jednoho volebního cyklu.

Kořeny této strategie sahají hluboko do 20. století. Evropská unie vznikla z popela dohody mezi německým průmyslem a francouzským zemědělstvím s jasným cílem: učinit válku materiálně nemožnou skrze nadnárodní kontrolu uhlí a oceli. Průmyslová elita si nese historické trauma z éry Třetí říše. Jak dokládá historik Adam Tooze, pokus o sjednocení evropského průmyslu pod nacistickou taktovkou zkolaboval právě na nedostatku surovin. Bez přístupu ke globálním trhům s rudami a uhlovodíky byla evropská „pevnost“ neudržitelná. Poválečný systém WTO sice přinesl hospodářský zázrak, ale za cenu extrémní zranitelnosti dodavatelských řetězců. Což bylo strateigckým cílem USA.

Dnešní transformace směrem k nízkoemisní a cirkulární ekonomice je v jádru pokusem o vyřešení tohoto geostrategického dilematu. V situaci očekávaného globálního střetu se Evropa musí připravit na stav podobný blokádě. Očekává se, že bojištěm nebudou pole ve stepích kolem Stalingradu, ale infrastruktura: globální dopravní cesty (Malacký pr§liv, Suez, Panam), podmořské datové kabely a kosmický prostor. V tomto kontextu dává Green Deal dokonalý smysl jako příprava na „existenciální izolaci“.

Recyklace se stává naším vlastním dolem díky "Aktu o kritických surovinách" (CRMA), který minimalizuje potřebu vstupů z nestabilních regionů. Elektrifikace z jádra a obnovitelných zdrojů znamená suverenitu – elektřinu si vyrobíme doma, zatímco ropu a plyn je nutné dopravit tankery, které jsou v čase konfliktu snadným cílem. Mechanismus uhlíkového cla (CBAM) vytváří administrativní bariéru, která legálně uzavírá trh a brání odtoku kapitálu. Bez "zelené" transformace by EU nemohla legálně podle pravidel WTO zdanit špinavý dovoz, tedy nezelené ocele. Prostě jen máme lepší kategorii výrobku - green premium steel. Děláme chytře to, co dělá Donald Trump hloupě (neudržitelně).

Evropská „vrchnost“ si plně uvědomuje, že bez surovinové nezávislosti je jakákoliv suverenita iluzorní. Green Deal není doplňkem k obranyschopnosti; je jejím základem. V únoru 2026, kdy se uzavírají poslední uhelné doly, nejsme svědky konce průmyslu, ale jeho transformace. Skutečné přežití představují projekty jako těžba lithia na Cínovci, recyklace manganu ve Chvaleticích či transformace Třineckých železáren na elektrické obloukové pece. Jsou to cementárny v Čížkovicích, které přeměňují zachycený CO2 na syntetická paliva, nebo využití kalcinovaných jílů v Mokré (málo známé, ale pokud můžete vyrábět cement při 800°C tak máte o polovinu menší spotřebu energie oproti Číňanům, kteří ji pálí při 1450°C).

Pokud nebudeme mít vlastní zdroje, budeme v případě globálního konfliktu první zemí, která ekonomicky zkolabuje. Iluze volání po míru a mezinárodním právu je jen propaganda soupeřů. Pax Americana končí a mezinárodní právo bylo vždy jen interpretací hegemona. Nastává doba nového formování světového řádu. Evropa si tentokrát udělala domácí úkoly a její koncovka bude brutální. Budujeme recirkulární ekonomiku vyžadující minimální nové vstupy a nulovou závislost na surovinovém vydírání. To není úpadek, to je mobilizace k vítězství. Připravme si popcorn, bude to brutální jízda, ale jsme na tom nejlíp jak můžeme. Všichni si udělejme domácí úkoly - zatepleme si baráky, lokalizujme naše vlastní řetězce (Vidlákovy tři řádky brambor na zahrádce jsou to nejlepší), udělejme si nízkonákladovou domácnost ideálně s využitím recyklace - šedá voda), naučme se s 3D tiskem a bavme se.

Díky za přečtení až sem, snad to vlilo trochu optimismu a nadhledu na to, co se děje. Nepropadejte blbé náladě, probíhá dezinformační kampaň a bohužel ďábel je v detailech, které se prostě špatně vysvětlují když máte na reportáž 15 minut.

P.S. Geologický zdroj 3 miliard tun černého uhlí pod Karvinskem nelze zaměňovat za vytěžitelné zásoby. Realita roku 2026 je definována geostatickými a fyzikálními limity, které neohne žádná politická vůle.

1. Bariéra geostatiky a ochranných pilířů: Většina deklarovaného zdroje leží v pilířích pod urbanizovanými celky (Karvinná, Havířov). Pokračování těžby v hloubkách pod 1 100 metrů při současném stavu nadloží generuje riziko nekontrolovaných poklesů, které by vyžadovalo sanace povrchu. Ponechání ochranných celíků pod infrastrukturou fakticky redukuje „vytěžitelný“ podíl na ZLOMEK geologického odhadu. A sanace by stála stovky miliard Kč. Nedává to tedy smysl.

2. Časový faktor a fyzika ražby: Představa „krizové mobilizace“ dolu je technický mýtus. I při eliminaci veškeré administrativy zůstávají neměnné technologické lhůty ražby přípravných chodeb, instalace chladicích jednotek a stabilizace masivu. Hlubinný důl nelze aktivovat v řádu týdnů; náběh porubu v těchto hloubkách je proces na roky. V případě akutního ohrožení státu je tak statická infrastruktura dolu strategicky nepoužitelná.

3. Oportunitní náklady a alokace kapitálu: Konzervace dolu v režimu „suché jámy“ je ekonomické krvácení. Fixní náklady na čerpání důlních vod a větrání bez aktivní těžby nepřinášejí žádnou strategickou hodnotu. Strategická suverenita dnes neleží v udržování chodeb, ale v investicích do pokročilé rafinace a zpracování druhotných surovin (haldy, kaly, recykláty).

Zaplavení dolů k roku 2026 tedy není aktem destrukce, ale racionálním ukončením investice do neudržitelné technologie. Prostředky ušetřené na provozu čerpadel jsou přesunuty do projektů s vyšším multiplikačním efektem – do budování nezávislosti na bázi lithia, manganu a vodíkové metalurgie, které na rozdíl od hlubinného uhlí dokáží zajistit průmyslovou a zbrojní výrobu v reálném čase.

https://energetika.tzb-info.cz/energeticka-politika/29446-ukonceni-tezb…. Čísla tam úplně nejsou, ale mně to smysl dává.

Dobrý den,
voda de čerpá na 2 místech, bývalý důl Jeremenko ve Vítkovicích a bývalý důl Žofie (Fučík 5) v Orlové. Voda je korozivní, standardní ocelovou trubku, kterou proudí, "vyžere" rychlostí cca 1 cm její tloušťky za rok, potrubí se mění jednou za rok až 2 v celé výšce.

Jeremenko:
- z cca 600m pod povrchem se čerpá čerpadly ze speciální nekorozivní oceli vyvinuté pro tento účel
- čerpadlo má celkovou délku 7m i s tlakovými stupni a vytlačí 70 l/s na povrch
- nad roštem čerpadel je v hloubce cca 600m pod povrchem speciální pneumatický jeřáb, čerpadla se pod povrch dostávají rozložené na 2 kusy, dole se kompletují a umisťují na rošt

Žofie:
čerpá se menšími čerpadly na 2 délky, s bazénem v půli cesty na povrch

Ostravská dílčí pánev je výše, karvinská níže, proto se čerpá, aby z ostravské se nepřelévala voda do karvinské.
Činné doly čerpali vodu také.

Udržování důlních děl v provozuschopném stavu je celkem nákladné, udržování důlního stroje a veškerých technologií okolo, vtažné a vydušné jámy, technologických sítí na patrech, povrchové provozy (eklekro rozvodny, ohřev vzdušin u vtažné jámy, udržbářke budovy, budovy těžního stroje, zázemí pro další profese), specialisté se zkušenostmi, pravidelné revize a údržba jeřábů pro údržbu těžního stroje, lana, elektrické stroje (tam nic není na standartní napětí a ve standartních výkonech, ťěžní stroje na stejnosměrné napětí). Nikdo to už nevyrábí, byla to kusová výroba.
Např Jeremenko: ťěžní stroj nevyměníte, ten je instalován od začátku 60tých let v kladivové věži a ještě starší, ze 40tých let na staré jámě. Jsou to robustní mašiny co fungují i 100 let s údržbou...

Jakmile to zaplavíte, vše do pár let bude nepoužitelné, důlní bezpečnostní předpisy jsou tvrdé.
A to nemluvím o likvidaci důlních děl (jáma a patrové chodby), kdy se vystaví na patrových chodbách hráze (ucpávky) a jáma se zasype kamenivem a cementovou směsí.

Jakákoliv obnova je pak nemožná, náklady jsou astronomické a dnes neexistují podniky, které by u nás byli schopny naprojektovat a vyrobit všechna potřebná technologická zařízení.
Není učňovské školství a lukrativnost této tvrdé, nebezpečné a zdraví poškozují práce u mladých je pod bodem mrazu.