I my takhle začínáme...

Když jsem minulý týden představoval projekt sýpky, napsal jsem, že to tak trochu bude i národní prepperské centrum, protože soběstačnost a nezávislost na globalizovaných systémech bylo na Vidlákových kydech dlouholeté téma. Vždycky jsem tvrdil, že i relativně malá zahrádka dokáže zajistit dostatek jídla pro celou rodinu a měl jsem možnost žít pod jednou střechou s manželčiným dědečkem, který se obešel zcela bez elektriky i nafty. Vystačil si s trochou dřeva do sporáku a trochou ručního nářadí.

Sýpka bude rekonstruována s ohledem na tyto zkušenosti. Samozřejmě, bude mít zavedenou elektriku, bude mít tekoucí teplou i studenou vodu, bude mít normální sociální zařízení, ale bude udělána tak, aby fungovala i ve chvíli, kdy vzniknou ty dvousetmetrové větrníky v akceleračních zónách, přibude blbců na všech úrovních rozhodování a až přijde příští blackoutek, nebude trvat pár hodin, ale pár dní. Leckterá řešení jsem si už vyzkoušel doma.

Narozdíl od jiných prepperů jsem vždycky šel cestou, že co tam není, to se nemůže rozbít. Nikdy jsem neměl tendenci mít doma atomový kryt, k tomu desítky kusů zbraní a k tomu systém elektronického řízení, který umí přepínat mezi proudem ze sítě, fotovoltaiky a generátoru. Šel jsem cestou maximálního zjednodušování. Otopný systém jsem kompletně vyměnil, ale pořád funguje na samotíž, bez čerpadel. Obejde se bez elektřiny, nemá žádná čidla ani žádný termostat. Prostě jen výpočty a fyzika.

Ve studni mám samozřejmě čerpadlo, ale mám tam i ruční pumpu. Stačí hýbat rukojetí sem tam a voda teče. Prostě jsem se snažil, aby na všechno existovalo záložní řešení, které se obejde bez civilizačních vymožeností nejen na pár hodin či dní, ale klidně i natrvalo. Nafta a benzín nakonec dojdou a každý střídač ve fotovoltaickém rozvaděči nakonec kiksne. Ovšem rýč žádné USB připojení nepotřebuje a rumpál také ne. Litinový kotel vydrží desetiletí, měděné trubky také nezreznou a vidle vydrží sto let.

Proč to celé píšu…

Dovolte mi, abych vám dnes představil tu úplně nejzákladnější prepperskou vymoženost. Najdete ji pod textem na obrázku. Ano, je to klasická latrína, neboli německy: „scheisshauzel,“ z čehož vznikl český hajzl. Kadibudka. Nepotřebuje napojení na vodu, ani kanalizaci, nepotřebuje elektřinu a nikdy se neucpe, ať používáte na utírání cokoliv. Funguje při plus čtyřiceti i mínus čtyřiceti stupních a ještě k tomu poskytuje naprosto dostatečnou míru soukromí.

Funguje všude naprosto spolehlivě. Nezabere skoro žádné místo, nepotřebuje žádné chemikálie, jen trochu vody na občasné vydrhnutí prkýnka. Potřebuje jen občas přemístit. Může stát v městském vnitrobloku, na kraji parku i na vesnici a byla pro celou západní civilizaci naprosto postačující i v době, kdy už létala letadla, jezdila auta i lítaly rakety. Na její opravu či zprovoznění nemusíte být instalatér ani zkušený řemeslník.

Od doby, co existuje tahle věc, nejsou tyfové epidemie. Je to nejzákladnější sociální zařízení pro ten nejjednodušší hygienický návyk. Na vesnici se to navíc ještě spojilo s hnojištěm, takže bylo co dávat na pole. Je to paradox. V době, kdy neexistovala průmyslová hnojiva, se půda na polích kultivovala a postupně se její kvalita zlepšovala. Zato od doby, co průmyslová hnojiva máme, jsme půdu celoplanetárně v podstatě zničili. To je hento zvýšené CO2 v atmosféře. Pokud se podíváte na odhady, o kolik miliard tun uhlíku jsme přišli vydojením půdy, tak prakticky přesně o tolik miliard tun uhlíku máme víc v atmosféře. Jak prosté milý Watsone.

Na sýpce samozřejmě bude úplně normální sociální zařízení s hentěmi porcelánovými mísami, bez kterých se dnes už většina populace vlastně nedokáže vyprázdnit. Kadibudku jsem pořídil, aby si měli kam odskočit ti, kteří to sociální zařízení budou stavět. Pokud nechci mít ze stavby observatoř, musím to řešit. Nepotřebuju žádné auto, které doveze Toitoiku, žádný odvoz, žádný zvedák ani jeřáb. Až bude rekonstrukce hotová, kadibudka zůstane. Odstěhuje se někam do kouta, kde nebude překážet a možná se pak dalších deset let nepoužije. Přece jenom, splachovací WC je skvělý civilizační vynález. Ale kdyby nám ta civilizace chtěla poněkud zdegradovat (a Uršula Leyenová dělá všechno pro to, aby se tak stalo), střevní peristaltika pak nepočká. A věřte mi, je mnohem příjemnější i na sídlišti seběhnout pět pater a dojít si na latrínu, než se doma vyprazdňovat do igelitových pytlíků.

Kdysi každá stavba začínala právě tímto. I my tak začínáme.

__________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky.  Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.

Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600