Osmého března letošního roku jsem napsal článek, který se jmenoval: “ Překročíš-li řeku Halys…“ Hodně jsem to tenkrát za ten článek na fejsbůku schytal. Stal jsem se díky němu přisluhovačem kozomrdů a zrádcem našich konzervativních hodnot. Nepochopil jsem totiž, že když Trump zavelí ke zničení Ajatoláhů, mám se okamžitě postavit do pozoru a vyrazit v jednom šiku. Nechápal jsem Trumpovu taktiku nejednoznačnosti a neviděl jsem v jeho chaotickém konání genialitu. Odmítal jsem věřit, že Izrael i Spojené státy vědí, co dělají. Ale má tehdejší slova byla velmi prorocká. Posuďte sami:
Nejhorší na válce s Íránem je, že se jí dopustil Trump…
Protože to bylo právě zvolení Trumpa, které spustilo změny v Evropě. Díky Trumpovi se posunuly narativy, díky Trumpovi sebralo hodně lidí v Evropě odvahu. Byla to Trumpova administrativa, která strhla z oltáře grýndýl a začala kritizovat EU za cenzuru. Díky Trumpovi se začalo alespoň jednat o míru na Ukrajině a byl to Trump, který Zelenskému utnul hlavní penězovod.
Díky Trumpovi se v šíleném tlaku drží Orbán, díky Trumpovi se může Melloniová nadechnout, to Trump říká, že Zelenský je překážkou míru a ne Putin. K Trumpovi se prostřednictvím Motoristů přihlásila Babišova vláda, která teď „pevně stojí za svým spojencem“ a neví, jak z toho ven. Díky Trumpovi může Babiš říkat, že Ukrajina není priorita. Díky zvolení Trumpa se mohla etablovat Společnost pro obranu svobody projevu, díky Trumpovi může Turek zastavovat výstavbu větrných elektráren a Macinka škrtat dotace pro neziskovky.
A zrovna, když všechno vypadalo celkem nadějně, udělá Trump epsteinovskou koalici s Izraelem a vleze do průseru…
Jestli tato válka Trumpa odrovná (a potenciál k jeho odrovnání má), tak jsme všichni v bruseli. Sorry jako, můžeme být chmurně spokojení s tím, že narcis a velikáš dostal lekci z geopolitiky, můžeme být vlastně rádi, že roztahovačné impérium dostalo po tlamě, ale pokud volby začnou opět vyhrávat demokraté, mohu vám naprosto přesně říct, co to pro nás bude znamenat. Geopolitika je krutá.
Víte, když jsem včera psal svou chmurnou předpověď, nevycházel jsem jen z toho, co jsem si mohl přečíst na amerických sociálních sítích, ale i z toho, jak se v posledních týdnech k Trumpovi chovali evropští politici. Meloniová, Le Penová, Babiš, Nawrocki i ten teflonový Rutte začali mluvit jinak. Meloniová začala Zelenského milovat ještě víc než předtím, Le Penová začala mluvit o setrvání v NATO, Babiš oznamoval, že nechce, aby Rusko znovu hrálo hokej… Rutte v podstatě vyjadřoval jistotu, že peníze a zbraně pro Ukrajinu budou pokračovat a Zelenský začal být v pohodě s jednáními o míru.
Všichni tihle politici už věděli, že Trump je v řiti a že volby prohraje. Nějaké kecy o velké červené vlně, to je propaganda pro plebs. To se tak říká, abyste mobilizovali voliče a nedopadli ještě hůř, ale ti nahoře prostě vidí nervozitu Trumpových lidí a podle toho se zařizují. Snad si nemyslíte, že by Španělsko zakázalo přelety amerických stíhaček přes jejich vzdušný prostor, kdyby byl Trump v plné síle a nemusel se bát volební porážky?
Kdo neměl klapky na očích, musel od jara vidět, jak jde Trump i celé Spojené státy do háje. Bylo to vidět na orezlých letadlových lodích, bylo to vidět na cenách ropy, bylo to vidět na stále debilnějších Trumpových výrocích na sociálních sítích. Já vím, že ho leckdo měl rád, ale omlouváním těchto blbostí mu vlastně nakonec všichni jen uškodili. Tucker Carlson neztratil diváky, když se rozešel s Trumpem, ale Trump ztratil příznivce, když se začal posmívat Tuckeru Carlsonovi. Výsledek se dostavil…
Co bude dál?
Dál bude druhá půlka mojí předpovědi. Trump se stal chromou kachnou, bude čelit pokusům o vyšetřování, budou ho zkoušet impíčovat a bude se tomu muset nějak bránit. Stále bude mít před sebou onu lákavou možnost, rozjet opravdu velkou válku, aby mohlo dojít v USA na výjimečný stav. Zelenského to už dva roky drží při životě, ovšem za cenu statisíců životů obyčejných Ukrajinců. Jestliže se dalo kdysi zařídit, aby do dvou velkých baráků vlétla letadla a tři baráky z toho spadly, proč by něco podobného nešlo i dneska, že?
Kdyby Trump prohrál volby a neměl na krku průser s Íránem, mohl celkem v klidu dovládnout a něco ještě udělat, ale já bohužel nesdílím optimismus konzervativních kolegů, že se toho zase tak moc nestalo, protože tohle se stalo i jiným prezidentům. Trumpovi se totiž staly dvě věci naráz. Doma prohrál volby a venku prohrál válku. Odteď už je všechno debakl. Ukončit válku s Íránem? Debakl. Ukončit válku s Ruskem? Debakl. Netanjahuův pád? debakl. Pokračování války na Ukrajině? Debakl. Jediné, co debakl oddaluje, je to, co dělá Zelenský. Potřebujete na to ovšem plochu pro vojenské hřbitovy a mučírny pro dezertéry.
Před rokem jsem napsal, že Trump dělá takovou americkou perestrojku. Zkouší se zbavit cizopasníků, chce se soustředit na jádro svého impéria, tedy na Spojené státy, chce šílený deficit sanovat prodejem uhlovodíků a chce zkusit poštelovat ekonomiku a najít úspory. Už tehdy jsem si kladl otázku, jestli efektivnější Američané budou v tomto ohledu úspěšnější než byli kdysi Sovětský svaz. Dnes už odpověď mám. Stejné věci generují stejné výsledky. Sorry jako.
Trumpův debakl znamená i konec Netanjahua, který bude mít také důvod to nenechat jen tak. Není tedy divu, že íránská televize vysílá instruktážní videa, jak se chovat v případě dopadu atomové bomby. Podkopanou pozici bude mít i argentinský Milei, protože Argentinu drží na nohou americké finanční injekce, venezuelského Madura teď možná soud osvobodí a pokud dojde na avizované setkání Trumpa s Putinem a Sitting Pingem, bude tam Trump tahat za nejkratší konec provazu. Ano, bude to další debakl. A propo, jak je to teď vlastně s Kubou či Grónskem?
Budu se teď hodně dívat na to, co dělá J.D.Vance, ale myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že se teď s Trumpem názorově i lidsky rozejde. Obzvlášť, když Trump teď po volbách říká, že za volební průser mohou všichni ostatní, jen ne on. „Amerika totiž prožívá zlatý věk, vy blbečci! Copak to nevidíte? Miluju drahý benzín a podívejte se na můj taneční sál!“ Král je nahý a všichni to viděli. Kdo omlouvá jeho současná komunikační extempore, lže si do kapsy, protože lidé mají před očima právě toto a ne nějaké podpisy třeba i dobrých zákonů v pozadí.
J.D. Vance řekl nahlas, že Republikáni prohráli kvůli válce proti Íránu a kvůli bezbřehé podpoře Izraele. Jestli na druhou půlku mých předpovědí nedojde, tak jenom díky němu. A bohužel, varovat Izrael před chybnými kroky či metodami není antisemitismus, ale když se to s chutí zaměňuje, tak se holt ty chyby stanou a podle toho to dopadne.
Dnes udělám ještě jednu neradostnou předpověď. Babišovi dost pravděpodobně uteče nadkritické množství poslanců! Proč? Protože evropské hodnoty teď budou na koni a napnou všechny síly, aby zvítězily, dokud je konzervativní hnutí otřeseno. A já jsem bohužel měl možnost mluvit s Babišovými neúspěšnými senátorskými kandidáty. Bohužel vím, jaká nálada teď panuje uvnitř hnutí ANO a jak moc by leckteří chtěli ustoupit, protože poprvé v životě zažili šikanu, se kterou se my potýkáme už roky. Babiš má v hnutí spoustu Macurů, Vondráků a jiných hodnotově ukotvených Plagů i Metnarů. Ti teď budou mít další důvod šilhat po Bruseli a přemýšlet, jestli není lepší ANOšéfa opustit, než se nechat od pravdoláskařů vláčet bahnem.
Čím to celé začne? Pokusem odvolat Okamuru z křesla předsedy Sněmovny. Dojde na to hned po té letenské demonstraci…. nebo i dřív, když bude slušná záminka. Prosím Bože, ať se alespoň v tomto mýlím.
Spěchám, strašně teď spěchám s Vidlákovnou a jsem rád, že hnutí Stačilo! je zkonsolidované a připravené. Zanedlouho to všechno budeme potřebovat. Už totiž na obzoru vidím ty vypnuté fejsbůky, vidím ty Chat controly, vidím Rakušany a Grolichy v čele České republiky. Vidím Otakary Foltýny a Dalibory Dědky s pařáty Stěpana Bandery… Strašně mě štve, že nakonec vždycky dojde na moje slova.
Omlouvám se vám, že jsem nedokázal udělat víc. Teď by se to sakra hodilo.
_________________________________________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud nás chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízíme možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g360
Komentáře
Komentáře k Vidlákovu článku...
Tak si tak přemítám v hlavě...
...co z těch Vidlákových informací jsme nevěděli už dřív.
Věděli jsme, že Trump je jen onuce na nohou Izraele. Věděli jsme, že svoje kecy o míru smete Trump do koše, jen co Jahve zavelí. Věděli jsme i to, že Babiš bude tak silný, jak se bude dařit za louží Trumpovi a bude tak slabý, aby se ještě mohl tvářit jako (budoucí) plnič volebních slibů.
Najednou Babiš po volbách procitl a zjistil, že je třeba zrušit televizní poplatky. Najednou J.D.Vance zjistil, že za prohru ve volbách může Trumpův útok na Írán. Najednou i EK zjistí, že jí hoří jednotlivé státy pod rukama a že je třeba něco dělat. Jenže ve všech případech je pozdě.
Trumpovi nikdo neuvěří snahu o mír. Babišovi nikdo neuvěří, že bude plnit sliby a Evropské komisi prostě nikdo neuvěří. Tak to bude a s tím se musí všichni naučit žít. A mainstream a jeho mediální masáž? Ten je dnes na tom hůř než Evropská komise. Takže ČT, pápá...
Co americké volby do Kongresu vypovídají o Americe
Scott Ritter
Zkrácená verze, ale hlavní myšlenky autora zachovává.
Volby do amerického Kongresu nebyly pouze referendem o prvních dvou letech druhého prezidentství Donalda Trumpa. Zřejmě rozhodnou o jeho další politické budoucnosti. Trumpův návrat do Bílého domu se totiž vyvíjí zcela jinak, než jeho voliči očekávali. Namísto slibovaného ukončení nekonečných válek na Blízkém východě se Spojené státy zapletly do dalšího konfliktu, který je zbytečný a pro Ameriku katastrofální.
O amerických volbách v polovině prezidentského období však obvykle nerozhoduje zahraniční politika. Pro většinu voličů je podstatnější domácí situace, především ekonomika. Rozhodující otázka zní: Žije se vám dnes lépe než před dvěma lety? A pro Trumpa je odpověď krajně nepříznivá.
„O výsledku voleb rozhoduje především ekonomika.“ Tuto jednoduchou zásadu proslavila úspěšná prezidentská kampaň Billa Clintona v roce 1992 heslem „Je to ekonomika, hlupáku“. Platí to i dnes. Trump sice hovoří jen o krátkodobé bolesti, která má přinést dlouhodobý prospěch, Američané však tuto bolest pociťují především při placení pohonných hmot a každodenních nákupů.
Automobil je jedním ze symbolů amerického způsobu života. Rostoucí ceny benzínu proto zasahují přímo do životní úrovně domácností. Zdražování nafty současně zvyšuje náklady na dopravu, a tím i ceny potravin, oblečení a dalšího spotřebního zboží. Když se životní náklady stanou neúnosnými, voliči začnou hledat viníka. A v americkém systému jim bývá především prezident.
Ritter však považuje samotné heslo „Je to ekonomika, hlupáku“ za příznak mnohem hlubšího problému americké společnosti. Američané se podle něj změnili ze společenství občanů ve společnost spotřebitelů. Dokud jim politici dokážou zajistit zdání prosperity a pohodlí, jsou ochotni přehlížet téměř všechno ostatní – včetně morálních důsledků politiky vlastní země.
Americký blahobyt podle Rittera stojí na systému globální ekonomické nadvlády, který se skrývá za označením „mezinárodní řád založený na pravidlech“. Tento systém umožňuje Spojeným státům získávat suroviny a výrobky za podmínek výhodných pro americké spotřebitele, avšak často na úkor obyvatel jiných zemí.
Příkladem jsou vykořisťující pracovní podmínky při těžbě surovin v Africe nebo v asijských továrnách vyrábějících oblečení a spotřební elektroniku. Američané tyto skutečnosti ignorují, protože nechtějí přijít o dostupné výrobky a životní komfort.
Podobně přehlížejí skutečnost, že jejich ekonomika je postavena na obrovském zadlužení. Její fungování umožňuje mimořádné postavení dolaru jako světové rezervní měny. Spojené státy však toto postavení současně zneužívají k ekonomickému nátlaku na jiné státy, aby si zachovaly své globální výsadní postavení.
Dalším důsledkem systému je stále větší koncentrace bohatství. Zatímco nejbohatší jedno procento obyvatelstva hromadí obrovské majetky, většina Američanů se musí spokojit s iluzí prosperity, kterou jim poskytuje spotřební společnost.
Touha po materiálním pohodlí otupila morální citlivost americké veřejnosti. Američané jsou proto ochotni přehlížet i závažné prohřešky svých politických představitelů. Ritter obviňuje Trumpa z využívání prezidentské funkce k osobnímu obohacování a z toho, že umožňuje svému nejbližšímu okolí využívat zahraniční politiku k soukromým zájmům.
Ještě závažnější jsou důsledky americké zahraniční politiky. Autor ostře kritizuje podporu Izraele a jeho vojenských operací proti Palestincům, které označuje za genocidu. Tvrdí také, že spojenectví s Izraelem vtáhlo Spojené státy do nelegální a vojensky neúspěšné války na Blízkém východě. Podobně odsuzuje americkou politiku vůči Rusku a Ukrajině. Spojené státy podporují ukrajinský nacionalismus spojený s odkazem Stepana Bandery a podléhají rusofobii, kvůli níž se obrátily proti zemi, která významně přispěla k porážce nacistického Německa.
To vše je podle Rittera možné proto, že americká společnost ztratila morální kompas. Ideály a hodnoty zakotvené v americké ústavě ustoupily osobnímu prospěchu, konzumu a snaze zachovat si pohodlný život. Američané se stali ekonomickými zombie, jejichž jednání určuje především touha po materiálním blahobytu. Proto heslo „Je to ekonomika, hlupáku“ nepovažuje jen za politické varování. Vidí v něm symbol morálního úpadku americké společnosti – jakýsi nápis na náhrobku hodnot, na nichž byly Spojené státy kdysi založeny..
Ve volbách Američané hlasovali především podle svých peněženek. Rostoucí životní náklady vedou k odmítnutí Trumpovy politiky. Takové rozhodnutí však není důkazem morálního procitnutí společnosti. Většina voličů totiž neodmítá Trumpa kvůli jeho zahraniční politice, podpoře válek, ekonomickému vykořisťování nebo zneužívání moci. Trestají ho především proto, že se zhoršila jejich vlastní životní úroveň.
A právě v tom autor spatřuje tragédii americké společnosti. Vysoké ceny pohonných hmot a rostoucí životní náklady narušily ochrannou skořápku pohodlí, do něhož se Američané na dlouhá léta uzavřeli. Bohužel, volby nebyly příležitostí k zamyšlení nad skutečnými příčinami úpadku amerických hodnot a politiky. Namísto toho však většina voličů usilovala pouze o obnovení ztraceného pohodlí.
Základní problém zůstal nevyřešen. Američané se totiž podle autora nesnaží změnit systém, který jejich společnost přivedl do současného stavu. Chtějí pouze obnovit jeho schopnost zajišťovat jim materiální blahobyt. Výsledek voleb tak není jen soudem nad Donaldem Trumpem, je především výpovědí o samotné americké společnosti.
Proč USA politicky nefungují správně.
Včera jsem psal, že USA nečeká nic dobrého...a nás taky ne.
Vlastně jsme na tom podobně, jako Amíci
"USA mají systém dvou stran. Neexistují žádné koalice, protože jedna ze dvou stran má vždy většinu.
A to vede k tomu, že lidé vždy volí druhou stranu, když jsou nespokojení – nemají jinou možnost.
To vede k tomu, že se strany – bez ohledu na to, jak jsou hloupé, špatné, zkorumpované nebo neschopné – vždycky vracejí k moc, a to vždy, když už mají lidé dost těch, kteří jsou momentálně u moci. V zásadě se USA nikdy nevyléčí, ale neustále oscilují mezi morem a cholerou. Je to jako nikdy neprat prádlo a vlastnit jen dva páry kalhot a druhý pár si prostě obléknout, kdykoli jeden příliš zapáchá."
Více zde
https://www.danisch.de/blog/2026/11/04/das-amerikanische-zwei-parteien-gewackel/
Inzo
nebudu hovořit o jiných zemích, ale řekl bych, že totéž co Ritter říká o Americe a jejich voličích platí i o naší zemi, tedy ČR. Zvlášť po komunálních a senátních volbách. I česká společnost ztratila morální kompas.
A teď vůbec nemám na mysli její vztah k Ukrajině, ale tu skutečnost, že lidé v týdnu, kdy se projednávala největší megakauza Dozimetr (a vypovídala Judr. Marvanová), tak voliči hromadně volili STAN !! A také Grolicha, jehož volební kampaň byla naprosto největším šaškovským představením, které jsem kdy viděl (překonalo to i Piráty s jejich couváním v PS).
A to je pro mě velmi smutné. Fialovci za doby své vlády vnesli do naší společnosti tolik nenávisti (nejen jeden k druhému, ale všech ke všemu), že je to pro mě naprosto neuvěřitelné. A to všechno se propsalo i do voleb. A samozřejmě i prezident tomu nahrává a především ty slavná mééédia !!
Obyčejný lidský rozum prohrává a vítězí emoce, a to především negativní emoce.
Nevím kdo a jak chce toto v naší společnosti dát dohromady.
Jsem aspoň rád za Kateřinu, která pragmaticky vyhodnotila situaci (mimochodem to tady dlouho říkal Freud, ale i mnoho dalších) a odchází od KSČM.
Krásně to říká p.Drulák: společnost je na třetiny. Fialovci, Babišovci a lidé, kteří opravdu chtějí změnu (to jsem třeba já). Fialovci jsou chamtiví, Babišovci zbabělí a nás (ta třetí třetina) je málo, protože velká část z této třetiny nechodí k volbám. Oni říkají: volby nemají cenu a nic se nezmění. Samozřejmě, že se nic nezmění, když 30% nejde k volbám !!!
Kdybych byl miliardář (což nikdy nebudu), tak bych se už na ty peníze vykašlal a fakt bych byl tvrdý. Stále dokola říkat, že politika je umění možného, je sice pěkné, ale jak vidíme, nikam to nevede...otázka však je, zda by to pomohlo. Na Trumpa i na Fica byly spáchány atentáty a pomohlo to něčemu ? Ne.
Jinými slovy, politika je opravdu svinstvo a v tom svinstvu se orientovat, není vůbec jednoduché. A ano, jedna pravda tu včera (resp.dneska) zazněla: naprosto něco jiného je být blogger a něco jiného je být politik. A náš Vidlák už není politik a možná ani nebyl ? Ale já mu to nemám za zlé, já také nejsem politik a nikdy nebudu, nemám na to lokty a žaludek...
Přesto si myslím, že projekty jako Vidlákovna, jsou důležité.
Od jisté doby jsou pro mě slova
jako demokrat, demokracie apod. zakázaná.
Pod nimi si představuji vždy jen to nejhorší co nás může potkat.
Bohužel. Ta slova, výrazy, si ukradli lidé kteří je jen zneužívají k svému prospěchu.
Zaštiťovánim se této frázi...
Což mi připomnělo staré rčení i když poněkud OT.
Ale historie tomu dává za pravdu a já jsem osobně rád, že ten prolhaný a probruselský spolek zmizel z politického dění.
- sociální demokrat
- kde mohl tam krad
Co americké volby do Kongresu vypovídají o Americe
Scott Ritter
Zkrácená verze, ale hlavní myšlenky autora zachovává.
Volby do amerického Kongresu nebyly pouze referendem o prvních dvou letech druhého prezidentství Donalda Trumpa. Zřejmě rozhodnou o jeho další politické budoucnosti. Trumpův návrat do Bílého domu se totiž vyvíjí zcela jinak, než jeho voliči očekávali. Namísto slibovaného ukončení nekonečných válek na Blízkém východě se Spojené státy zapletly do dalšího konfliktu, který je zbytečný a pro Ameriku katastrofální.
O amerických volbách v polovině prezidentského období však obvykle nerozhoduje zahraniční politika. Pro většinu voličů je podstatnější domácí situace, především ekonomika. Rozhodující otázka zní: Žije se vám dnes lépe než před dvěma lety? A pro Trumpa je odpověď krajně nepříznivá.
„O výsledku voleb rozhoduje především ekonomika.“ Tuto jednoduchou zásadu proslavila úspěšná prezidentská kampaň Billa Clintona v roce 1992 heslem „Je to ekonomika, hlupáku“. Platí to i dnes. Trump sice hovoří jen o krátkodobé bolesti, která má přinést dlouhodobý prospěch, Američané však tuto bolest pociťují především při placení pohonných hmot a každodenních nákupů.
Automobil je jedním ze symbolů amerického způsobu života. Rostoucí ceny benzínu proto zasahují přímo do životní úrovně domácností. Zdražování nafty současně zvyšuje náklady na dopravu, a tím i ceny potravin, oblečení a dalšího spotřebního zboží. Když se životní náklady stanou neúnosnými, voliči začnou hledat viníka. A v americkém systému jim bývá především prezident.
Ritter však považuje samotné heslo „Je to ekonomika, hlupáku“ za příznak mnohem hlubšího problému americké společnosti. Američané se podle něj změnili ze společenství občanů ve společnost spotřebitelů. Dokud jim politici dokážou zajistit zdání prosperity a pohodlí, jsou ochotni přehlížet téměř všechno ostatní – včetně morálních důsledků politiky vlastní země.
Americký blahobyt podle Rittera stojí na systému globální ekonomické nadvlády, který se skrývá za označením „mezinárodní řád založený na pravidlech“. Tento systém umožňuje Spojeným státům získávat suroviny a výrobky za podmínek výhodných pro americké spotřebitele, avšak často na úkor obyvatel jiných zemí.
Příkladem jsou vykořisťující pracovní podmínky při těžbě surovin v Africe nebo v asijských továrnách vyrábějících oblečení a spotřební elektroniku. Američané tyto skutečnosti ignorují, protože nechtějí přijít o dostupné výrobky a životní komfort.
Podobně přehlížejí skutečnost, že jejich ekonomika je postavena na obrovském zadlužení. Její fungování umožňuje mimořádné postavení dolaru jako světové rezervní měny. Spojené státy však toto postavení současně zneužívají k ekonomickému nátlaku na jiné státy, aby si zachovaly své globální výsadní postavení.
Dalším důsledkem systému je stále větší koncentrace bohatství. Zatímco nejbohatší jedno procento obyvatelstva hromadí obrovské majetky, většina Američanů se musí spokojit s iluzí prosperity, kterou jim poskytuje spotřební společnost.
Touha po materiálním pohodlí otupila morální citlivost americké veřejnosti. Američané jsou proto ochotni přehlížet i závažné prohřešky svých politických představitelů. Ritter obviňuje Trumpa z využívání prezidentské funkce k osobnímu obohacování a z toho, že umožňuje svému nejbližšímu okolí využívat zahraniční politiku k soukromým zájmům.
Ještě závažnější jsou důsledky americké zahraniční politiky. Autor ostře kritizuje podporu Izraele a jeho vojenských operací proti Palestincům, které označuje za genocidu. Tvrdí také, že spojenectví s Izraelem vtáhlo Spojené státy do nelegální a vojensky neúspěšné války na Blízkém východě. Podobně odsuzuje americkou politiku vůči Rusku a Ukrajině. Spojené státy podporují ukrajinský nacionalismus spojený s odkazem Stepana Bandery a podléhají rusofobii, kvůli níž se obrátily proti zemi, která významně přispěla k porážce nacistického Německa.
To vše je podle Rittera možné proto, že americká společnost ztratila morální kompas. Ideály a hodnoty zakotvené v americké ústavě ustoupily osobnímu prospěchu, konzumu a snaze zachovat si pohodlný život. Američané se stali ekonomickými zombie, jejichž jednání určuje především touha po materiálním blahobytu. Proto heslo „Je to ekonomika, hlupáku“ nepovažuje jen za politické varování. Vidí v něm symbol morálního úpadku americké společnosti – jakýsi nápis na náhrobku hodnot, na nichž byly Spojené státy kdysi založeny..
Ve volbách Američané hlasovali především podle svých peněženek. Rostoucí životní náklady vedou k odmítnutí Trumpovy politiky. Takové rozhodnutí však není důkazem morálního procitnutí společnosti. Většina voličů totiž neodmítá Trumpa kvůli jeho zahraniční politice, podpoře válek, ekonomickému vykořisťování nebo zneužívání moci. Trestají ho především proto, že se zhoršila jejich vlastní životní úroveň.
A právě v tom autor spatřuje tragédii americké společnosti. Vysoké ceny pohonných hmot a rostoucí životní náklady narušily ochrannou skořápku pohodlí, do něhož se Američané na dlouhá léta uzavřeli. Bohužel, volby nebyly příležitostí k zamyšlení nad skutečnými příčinami úpadku amerických hodnot a politiky. Namísto toho však většina voličů usilovala pouze o obnovení ztraceného pohodlí.
Základní problém zůstal nevyřešen. Američané se totiž podle autora nesnaží změnit systém, který jejich společnost přivedl do současného stavu. Chtějí pouze obnovit jeho schopnost zajišťovat jim materiální blahobyt. Výsledek voleb tak není jen soudem nad Donaldem Trumpem, je především výpovědí o samotné americké společnosti.
Nezbývá než Trumpovi…
Nezbývá než Trumpovi pogratulovat a poděkovat, že to posral nejen sobě, ale nám všem.
Zeptejte se AI, pokud nevite
na ceny PHM v USA - benzínu a nafty ve srovnání s kupní silou obyvatelstva.
A budete se divit...
trump je borec
Na a ještě rok a půl před tím osmým březnem psal Vidlák o tom, jakej je Trump borec a jak zachrání konzervativní svět.. a my libtardi jsme říkali, že Kamala není žádnej zázrak, ale furt lepší než magor Trump, kterej do roka rozesere celej svět.. a byli jsme ovce, co mají mozek vymytej mainstreamem.. a takhle je to s vama pořád
Přidat komentář