Taktika korouhve...

Myslím, že to byl sociolog Jan Keller, který jako jeden z prvních kdysi zpopularioval základní taktiku liberalismu. Útok na rodinu, útok na historii, útok na národ, zpochybňování jakékoliv identity včetně té pohlavní. Muž už není primárně ochráncem rodu a žena už není primárně dárkyní nového života, národ je překonaná věc, všichni jsme multikulti Evropané, migrace je kuturní obohacení, muži mohou menstruovat, děti mohou dostat blokátory puberty, mateřství je na samém konci žebříčku hodnot, v čele pozornosti jsou nebinární Alžbětka…

A nejlepší na hentom liberalismu je, že nadnárodní korporace díky němu nemají žádné soupeře. Odbory jsou vykastrované, prekarizovaní zaměstnanci se mezi sebou do krve bijí za neplnohodnotná pracovní místa, pomalu nám ruší zdravotní zabezepčení i důchody, politici nemají žádnou moc, protože voliči nejsou ani třída, ani stav, ani cech, mladí stojí proti starým a demonstrují, aby jejich rodiče dál museli platit koncesionářské poplatky… a teď, díky umělé inteligenci, dojde i na programátory, protože každý bude moci být programátor.

Proto Lukačovičové, Winklerové a Frycové tak rádi platí Milionu chvilek. Je to mnohem levnější, než platit lidem důstojné mzdy. Proto mohou Havlíčkové organizovat dovoz Mongolů a Filipínců na práci. Liberalismus je skvělý v tom, že z lidí dělá beztvarou a snadno ovladatelnou masu. Od chvíle, kdy byl vynalezen fejsbůk, je možné mít pro každého jednotlivce osobní marketing, od doby, co byl vynalezen dron, je snadné každého jednotlivce individuálně zabít… a od doby, co byl vynalezen ukrajinský verbíř, je snadné vykořeněnou a neorganizovanou masu nahnat na jatka.

Lukačovičové a Winklerové se nebojí žádných marxistických hesel, nebojí se řečí o novém znárodňování, protože to znamená znárodňovat ve jménu korporací. Oni se nebojí hesel o sdílené ekonomice, protože to v praxi znamená, že všechno budou mít korporace a budou to za poplatek sdílet nám. Neomarxismus to totiž vzal z opačné strany. Tenkrát, před sto padesáti lety se staří drsní komunardi nejprve zorganizovali, sjednotili a pak začali (poněkud bezhlavě) bořit starý svět. Ti noví boří rovnou a organizaci nechávají na Sorošovi.

Korporace jsou spokojené. Není nad individualizovanou masu. Ta je snadno k poražení. Jakýkoliv náznak odporu se snadno udusí v zárodku, jakýkoliv charismatický jedinec je včas osračkován korporátními médii a výsledekem je co? Otrok, který pánovi líbá ruce, že má práci a hypotéku, který jde a na zavolání si nasadí papírovou čepičku za tisíc sto korun. Je součástí masy, ale nikoho kolem sebe nemá. Nemá žádného bratra, žádného soudruha, žádného spolubojovníka. Jsou nás miliony, ale jsme každý sám proti globální hydře. Za posledních třicet let sice HDP vzrostlo o víc než sto procent, ale na životní úrovni obyčejného člověka se to teda moc neprojevilo. Ovšem, zeptejte se doma u Mindičů… tam se růst životní úrovně projevil hodně. U obyčejných lidí se to projevilo tak, že se letos opět narodí nejméně dětí od dob Marie Terezie.

Jak s tím bojovat? Jak se zachránit? Jak změnit tento otrocký úděl? Jak uspět proti nekonečným penězům, korporátní mašinérii a mediální hydře? Jak uspět proti jejich propracovanému marketingu? Jak obstát proti spin doktorům? Jak se postavit takové síle?

Nejstarší bojovou taktikou už od pravěku je prosím korouhev. Prostě máte na tyči nějaký rozpoznatelný znak a shromažďujete se kolem něj. Ne proto, že by měl nějakou tajemnou moc, ale prostě proto, že vás drží pohromadě. Že díky němu rozpoznáte přítele od nepřítele. Kolem korouhve nejste individuální dav, ale jste jednotka. Hlavně se nenechat roztrhnout, hlavně držet. Dokud jsme pohromadě, je mnohem těžší nás zničit. Dokud stojíme vedle sebe, můžeme se navzájem krýt a chránit. Nejzuřivější útok směřoval vždycky proti korouhvi. Jak padla, byl konec, protože se z jednotky stal prostě jen dav.

Proto také ten liberální útok směřoval na všechny naše korouhve. Proto bylo třeba zničit rodinu i národní cítění. Proto bylo třeba zpochybnit mužství a ženství. Proto zrušili hranice… aby mezi nás mohli pustit šelmy a my neměli místo, kde bychom se mohli schovat, vzít za ruce, podpírat se navzájem, krýt se a bojovat jako jednotka, nikoliv jako zmatená masa.

Co s tím?

Inu, to, co se dělalo, když korouhve padly. Je třeba rychle vztyčit náhradní. Klidně i provizorní. Místo praporu postačí ručník. Místo starobylého erbu musí stačit kalich. Aby se shromáždili ti, kteří ještě nebyli zmasakrováni. Aby ti, kteří ještě dýchají a doufají, věděli, kde se seřadit. Vždycky jich totiž přežije víc, než si myslíme.

Chceme děti? Inu, ty se snáze narodí tam, kde se ještě děti rodí. Chceme národ? Ten se snáze obrodí tam, kde ještě zůstal v srdcích. Chceme skutečné muže? Ti se nejspíš objeví tam, kde ještě nějací muži zbyli. Chceme úctu k práci? Úctu ke stáří? Ano, nejspíše se objeví a uchová tam, kde je ještě stáří i práce v úctě.

Proto volám po organizovanosti a koordinaci. Proto se teď snažím po celé zemi vztyčovat korouhve s vidlákovnami. Mimochodem… už máme další ve Frýdlantu nad Ostravicí. Je prostě zapotřebí svolat všechny, kteří ještě nepadli. Je zapotřebí znovu srovnat řady, aťsi třeba prořídlé, protože jen v těch řadách se můžeme udržet a může se tam narodit to, co liberalismus zničil. Proto nestačí jen organizovanost mediální nebo politická. V bitvě o Sněmovnu děti neuděláte. Ale pokud dáme dohromady ty, kteří navzdory téhle válce o lidství ještě děti mají, tak je šance, že právě tam se k nim přidají další a přivedou na svět další děti.

Proto na sýpku svolávám brigády, protože tam, kde je práce v úctě, tam se jí může naučit i někdo další. Tohle se nedá předat žádným žvaněním na internetu. Proto chci mít na Vidlákovně hospodářství, protože jen tam, kde navzdory dohodám MERCOSUR nějaká stračena či prasátko zůstaly, tam to může někoho inspirovat. Tam se to může někdo naučit. Na ministerstvu zemědělství se nikdo nenaučí nic.

Vidlákovny děláme, aby se mohli shromáždit i ti, kteří nechtějí nebo už nemohou bojovat žádnou politickou nebo mediální bitvu. Stačí mi, že mají v srdci český národ, stačí mi, že milují českou zemi, že si pamatují svoje slovanské i křesťanské kořeny. Protože jen mezi takovými se může znovu zrodit láska k Vlasti a jen od takových může přijít národní obrození.

Korouhve nemají žádnou zvláštní moc. Ale jejich použití bylo tak účinné, že se jim zvláštní a kouzelná moc připisovala. Být jednotkou je násobně víc než být prekarizovaným a marginalizovaným davem. Proto teď děláme vidlákovny. Nemají žádnou zvláštní sílu, ale je možné se pod nimi shromáždit. Mít korouhev znamená, že útoku na rodinu, národ i identitu můžeme čelit spolu s těmi, kteří toto všechno ještě neztratili a ještě doufají.

Dokud korouhev vlaje, je možné stát pevně i u zdi obory na Bílé hoře….

Jsem hrdý na to, že poslední, kdo bránili vlast, byli právě Moravané… (a nekažte mi to prosím poukazováním, že o žádné Moravany tenkrát nešlo)

_________________________________________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud nás chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky.  Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.

Kdo preferuje jednoduché placení, nabízíme možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g360