Už delší dobu tvrdím, že volby zpravidla všichni prohrají. I ti vítězové nevyhrávají dostatečně, každý posun vpřed je kompenzován jiným pohybem zpět a každé pozitivum má i významná negativa. Když se dívám na výsledky eurovoleb, mám zase podobný pocit. Navíc je tento pocit umocněný tím, že přišlo opravdu o dost víc voličů než posledně. Když se pak podívám na výsledky, ano, voliči začali cítit důležitost ojrovoleb, ale žádná voličská skupin nevyčnívala. Hlasy voličů se celkem rovnoměrně rozptýlily po celém spektru stran. 

Zkusím to trochu rozebrat. 

Chtěl jsem s komentováním výsledků jeden den počkat. Ale že ČSSD neuhraje ani jeden mandát, to je docela síla.  Co myslíte, bude to ten kamínek spouštící lavinu další domácí vnitropodnikové zabijačky? Skoro bych si na to vsadil... 

Jinak vyhrálo ANO a má 6 mandátů. 

Druhá je ODS a těsně za ní Piráti. ODS má čtyři mandáty, Piráti mají tři. 

Kalousek a jeho kámoši mají také tři. 

Okamura má dva mandáty

KDU také dva lidi urvala. 

Volební účast o dost vyšší než posledně.

Zbytek si řekneme v úterý. 

Ani nevím z které strany začít…..
Nejde o to, že ze mě někdo blbce dělá. I to se může stát a děje, ale s rostoucími životními zkušenostmi si proti tomu připadám stále více imunní. Jde o to, když si za svou blbost můžu sám, třeba svojí neschopností. Posuďte sami.

Nikdy jsem neměl ambice, aby Kydy někomu radily, jak má volit. Nejsem Čulík ani Hřebejk a tak nehodlám nikomu ani napovídat, co má teď v pátek a v sobotu udělat se svým hlasem a ani nehodlám nikoho přesvědčovat, aby zůstal doma, případně aby zaručeně šel k volbám. Nemíním nikoho mobilizovat proti nikomu a proti ničemu. Můj dvorek a Kydy jsem chtěl mít jako neutrální půdu, kde je možné říci cokoliv, aniž by člověk dostal hned na budku. Chci aby zde čtenáři našli postřehy, které jinde nedostanou a zároveň aby se tu cítili doma.

Ze všech stran slyšíme, jak jsou tyto volby do Evropského parlamentu důležité, že se v nich rozhodne, kterým směrem se bude EU dál ubírat.

Tak jo. Začala jsem se v tom trochu vrtat, abych zjistila, co konkrétního by se vlastně mohlo změnit oproti dnešnímu stavu.

Docela pravidelně sleduju články na serveru POLITICO a také twitter EuropeElects, který plynule monitoruje předvolební průzkumy ke všem volbám ve všech 28 zemích EU. Když to nějaký čas sledujete, tak si už zapamatujete, jak si stojí strany v různých zemích.

Když v roce 1914 začala První světová válka, se dvěma výjimkami v ní bojovaly v podstatě demokratické mocnosti, které měly prakticky totožné demokratické instituce, jaké existují dodnes. Absolutistou (s reformami) byl vlastně jen ruský car a turecký sultán. Ostatní státy byly republiky a konstituční monarchie. 

Je roztomilé, když se to povede a když se ředitel botanické zahrady jmenoval Větvička a sexuolog Šuk. Leč přiznejme si, že to je spíše výjimečné a dílem náhody. Jméno nám do života obvykle někdo přidělí, aniž bychom to mohli ovlivnit. Dílem formou dědictví, dílem třeba pod vlivem nějakého jurodivého nápadu (mám jednu známou Něhoslavu, letos jí bude osmdesát, ta musela mít rodiče úplné magory, zdá se mi).