Vidlácký pohled na lemply

Autor
Štítky

Myškin mi poslal odkaz na několik článků, které by se mohly stát základem další diskuse. Pojďme si na chvíli odpočinout od politiky. 

Bylo toho víc, ale rád bych začal níže uvedenými. Začíná to jako docela dobrá legrace a odpovědi také nejsou úplně k zahození:  

http://dfens-cz.com/republice-vice-lemplu/

https://krabice.wordpress.com/2017/02/06/oda-na-zbytecna-povolani-aneb-jak-prumysl-4-0-hrozi-otroctvim-ve-jmenu-osvobozeni/

 

Pokud bych měl oba články krátce shrnout, ten první se usmívá nad rostoucí neschopností lidstva dělat jakékoliv i jednoduché manuální úkony a utahuje si z lidí pracujících hlavou, že by na to jednou mohli doplatit. Ten druhý se více zamýšlí nad potřebností profesí ať už fyzicky či duševně pracujících. 

Chci říci, že oběma autorům rozumím. Také se pousmívám nad fachidioty, kteří se cítí být kvalifikovaní řídit banku či dělat ekonomy a kteří si zároveň nedovedou doma prošťouchnout ani odpad u umyvadla. V tomto ohledu mám mimořádně spadeno na ekonoma Vladimíra Pikoru a jeho manželku (či co ona je) Markétu Šichtařovou, kteří v mnoha svých článcích dávají tuto svoji "přednost" v obou levých končetinách k dobrému, vysvětlují na tom své ekonomické teorie a v mých očích klesají a klesají. Pokud totiž někdo neumí seřadit za sebou pár jednoduchých a logických úkonů běžné údržby a považuje to za něco mimo svou úroveň, dost pochybuju, že si dokáže dát dohromady sled mnohem méně logických událostí v ekonomice. Dost pravděpodobně na něco zapomene nebo bude něco považovat pod svou ekonomickou úroveň a výsledek bude podle toho vypadat. 

Na druhou stranu, můj moudrý tatínek  mému bratrovi nikdy neradil, aby se učil programovat, protože to považoval za něco zbytečného, nepoužitelného a nedovedl si představit, že by se na tom dalo vydělat. Dodnes s úzkostí sleduje pokles těžby uhlí na Ostravsku a počet propuštěných horníků a nevidí ty tisíce a desetitisíce programátorů, kteří se u nás vynořili, vyučili a tvoří velmi prosperující obor, který vydělává určitě daleko víc než to uhlí. Jsem tedy dalek od toho, abych rozhodoval o tom, které řemeslo je potřebné a které je zbytečné. Myslím, že se nedá jednoznačně říci, že programátor her je zbytný, protože se bez jeho práce obejdeme. Brzy se může ukázat, že se jeho programy dají použít i jinde než v akčních střílečkách. 

Já osobně vidím problém dnešní doby trochu v něčem jiném. Totiž v tom, že hodně programátorů už vlastně programátoři ani nejsou. Znají jeden úzce specializovaný segment svého řemesla a bez mnoha jiných programátorů jsou vyřízeni. Podobné je to s techniky, zemědělci i soustružníky. Znalosti mají čím dále užší profil. Mnoho obráběčů kovů už zná jen tu svojí mašinku na které dělají a postavit je k jiné znamená, že se zase budou učit od začátku. V automobilce je hodně lidí, kteří rozumí válcům,pístům, kolům, ale zkuste je dát na jiné místo...

Být fachidiotem to není jen o tom, že si docent neumí opravit auto. Ale on to neumí už ani automechanik. I en rádoby odborník už zná jen ten svůj jeden grif nebo jeden typ vozů a jinde je vyřízený. Kdo z dnešních programátorů by uměl od začátku naprogramovat programovací jazyk?  Kdo z architektů dnešní procesorů by uměl procesor udělat zcela od základů? Kdo by uměl začít stavět auto od trubek a plechů? 

Většina instalatérů má polyfůzní svářečku na plastové trubky a hořák na pájení měděných trubek. Leckdo umí i nějaké moderní materiály - hliníkové trubky či nerezové, lisování koncovek a tak. Ale běžně už není vidět, že by běžný instalatér uměl řezat závity, vařit ocel někde v rohu, kam nevidí. Leckterý zedník už neumí zaklenout klenbu nebo postavit zeď z lomového kamene. Kováři ještě pořád dělají pěkné kované mříže, ale málokterý umí svařovat kováním tak, aby to doopravdy drželo. 

Zkrátka vytrácí se komplexní oborové znalosti. Seberte dnešnímu zedníkovi jeho předmíchané směsi, seberte mu pytlovaný hydrát a neporadí si. Seberte programátorovi jeho oblíbený programovací jazyk a je v háji. Seberte technikovi jeho dodavatelské firmy a nebude umět navrhnout prakticky žádné řešení sám. Postavte mladého soustružníka před mechanický soustruh a uvidíte, jak mu jdou nebo nejdou závity. 

Přitom tyto znalosti nejsou ani tak záležitostí náročného studia. Ve škole se to pořád ještě učí. Ještě pořád vám vysvětlují i základy. Není to jen o stále větší oborové složitosti. Je to spíš lenost a pohodlnost. Předci nám prošlapali cestičky, tak proč se namáhat? Proč chápat něco, s čím se málokdy potkáme? A tak máme kolem sebe lidi, kteří mají svůj obor, svojí práci, ale nikdy se nepokusili pochopit to co dělají v celém kontextu. Umějí to svoje, ale nic navíc. Dělají něco, ale v podstatě nevědí co a proč. Je jedno, jedná-li se o instalatéra a nebo programátora. Ti jsou ohrožení každou změnou ekonomiky, protože se nehodí k ničemu jinému než k tomu, co zaniká ve víru změn ve světě. 

Mám kolem sebe lidi ve vedoucích postech, kterým se dá nabulíkovat cokoliv. Rozumějí svým číslům, ale když před nimi otevřu rozvaděč, nevědí o čem je řeč a co je k čemu. Existují vedoucí provozů, kteří nerozumějí ani těm nejzákladnějším procesům, které se v jejich provozu odehrávají. Neznají a mají pocit, že nepotřebují znát.  Ano předchozí režim dosazoval na vedoucí místa  prověřené soudruhy, ale ti pak pěkně naběhli na vysokou školu a museli se svůj obor doučit i po technické stránce. To dnes pominulo. Ekonomové umějí sčítat, ale nepoznají vytlučený čep.  

Změny v ekonomice dopadnou nejdřív na ty, kdo jsou rigidní. ti, co znají jen to své. Každý se dříve nebo později stane v dnešním věku změn zbytečným, ale pokud se člověk snaží porozumět svému oboru, zřejmě si najde i jiné místo. Montér okapů možná bude zbytečný, ale pokud umí ohýbat plech i jinak než do kulata, zřejmě se pro něj najde jiné uplatnění. Pokud umí instalatér svařovat, uplatní se jinde než jen u umyvadel. Pokud autoelektrikář opravdu rozumí slaboproudu, může se uchytit i jinde. 

Ne, neohrožuje nás rozmanitost. Ohrožuje nás pohodlnost. Ohrožuje nás vědomí, že není třeba se učit nic nového a není třeba znát staré postupy, není třeba znát základy. Stačí jen krátké školení na obsluhu míchacího stroje. Stačí umět stisknout tlačítko "MALTA" nebo "BETON". Z čeho se tyto směsi skládají vědět netřeba. Kdo přemýšlí takto, nejspíš na to dojede. Kdo se učí nové věci a ovládá i základy, ten se snadno chytne i jinde a jinak. 

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 2.3 (3 hlasů)