Tak jsem se včera dozvěděl, že se Vidlák dostal na jednání zastupitelstva Českého Krumlova. Zastupitel Josef Hermann tam děkoval městkým orgánům, že zakázaly v městský prostorech konání besedy s občany, protože samozřejmě „nic nemá proti eurposlankyni Konečné, ale nechápe, jak se mohla spojit s někým takovým, jako je vrchní dezinformátor Vidlák.“ A tak bylo v zájmu veřejnosti, aby dostala cenzurované informace… respektive, aby nedostala žádné, protože, kdo jednou Vidláka slyší, ten okamžitě podlehne jeho kouzlu a přejde na temnou stranu síly.

Srdečně jsem se zasmál nad článkem Seznam zpráv, kde rozebírali, kdo vlastně řídí iniciativu My zemědělci. Oni ti šmejdi udělali zemědělskou demonstraci s osmi sty traktory, vysypali před Strakovku fůru hnoje, mají webové stránky, docela sledovaný fejsbůk, teď vypustili virální video o tom, za co bojují a proč bojují. Opatřili ho anglickými i polskými titulky, takže se teď šíří dokonce i za hranicemi… a považte, intervjuci se sice snažili, jak jen to šlo, ale nenašli nikoho, kdo by tomu velel.

A tak si alespoň vzpomněli na Jandejska a na mě. Milá mééédia, děkujeme za reklamu.

Tak nám začaly jarní zemědělské práce. Tady na teplé jižní Moravě traktory jezdily po poli už minulý týden. Ozimy to letos měly snadné, stačilo přežít jeden mrazivý týden. Pod mínus deset stupňů klesla teplota snad jen po dvě noci. Nebyly žádné prudké výkyvy, kdy by jeden den bylo deset nad nulou a druhý deset pod nulou. Sněhu bylo málo, ale vydatně pršelo. Letošní zima byla na srážky nejbohatší za dlouhé roky. Já například stále ještě nemám usmykováno. Můj pozemek je na severním svahu a od začátku roku ani na chvíli neoschly hroudy.

Přátelé, dnes budu klasický bloger Vidlák. Popřu svůj včerejší text a přijdu s opačnou tezí. Ne snad, že bych si začal myslet něco jiného, ale náš svět není jednotrendový. Není tu jedna jediná vůle a není tu jedna jediná moc. Jestliže jsem včera popisoval trend evropských jestřábů, ke kterým se přidal i náš Petr Pavel a Blyštivý Péťa, dnes budu popisovat trend evropských umírněných.

Přátelé, říkám to nerad, ale tento týden jsem se dopracoval k naprosto stejnému pocitu jako na podzim 2021, kdy jsem začal psát o tom, že na Ukrajině jsou splněny všechny podmínky pro válku. Navzdory tehdejším odborníkům, kteří tvrdili, že se to nestane. Můj pocit tehdy pramenil z toho, jak se na Ukrajině takřka ze dne na den změnily mediální narativy a zakrátko jsem je slyšel z úst mých příbuzných, kteří tamní televizní kanály konzumovali.

Víte, co byl pro mě nejsilnější moment čtvrtečního zemědělského protestu?

Ne, to nebyl ten vysypaný hnůj, i když jsem rád, že muži u nás ještě nevymřeli a jsem připraven se postavit vedle toho frajera a jít s ním dělat i to, co je zakázané. Je nám třeba odvahy a je nám třeba odvážných.

Ne, to nebyla atmosféra všeobecného smíření, kde se vedle Doležala a Pýchy postavil pan Lád z Ostaše a další představitelé těch původně „zlých“ zemědělců.

Motto:

Víte, co mi řekl ten kluk, co před Strakovkou vysypal tu fůru hnoje? „Neudělal jsem to kvůli sobě, ale kvůli všem českým zemědělcům. Nemluvte o mně, ale mluvte o grýndýlu a obilí z Ukrajiny.“

Ano, tohle mu rád splním.

Když svůj protest v Praze oznámili ti zlí zemědělci, se kterými nesmí mít slušný člověk nic společného, schytávali od první minuty plné salvy mediálních hnojometů. Hned bylo jasné, že protestují za dotace, že to organizují agrobaroni, JX Doležal dokonce vymýšlel konstrukci, že to organizuje Babiš, protože ten je přece vždycky u všeho proruského a dezinformačního… Alexandr Vondra se oháněl svým ruským pamfletem, intervjuci se mohli přetrhnout, aby protest označili za zpolitizovaný a ukradený.

Zdá se mi to, nebo v posledních dnech sledujeme, jak našim europapalášům dochází, do jaké kaše se s válkou na Ukrajině dostali? Nezačalo to samozřejmě teď, vždy pravdomluvná mééédia otočila už někdy koncem roku 2023, kdy najednou Rusové nebyli slabí a těsně před rozpadnutím, ale stále silnější. Pád Adějevky to pak dorazil a od té doby se nám Evropa hemží vyjádřeními, jak nesmíme dopustit, aby Rusko vyhrálo.

S trochou nadsázky (ale jen opravdu trochou) vznikla Evropská unie tak, že francouzští zemědělci dostali nějaké procento zisků z německého průmyslu a zachovali si tak své rodinné farmičky, zatímco všude kolem rostla agrární velkovýroba. Začalo se tomu říkat „Společná zemědělská politika,“ vtělili si to Smlouvy o fungování Evropské unie a od té doby to tak mají. Tato věc žere cca 30% unijního rozpočtu.