Kájo musíš... R.I.P.

dnes pravdu. Bohužel.
Stará Jahoda soplí, Pinocchiovi je to jedno, je z jiného světa.
Z toho našeho - starého - nenávratně zmizel jeden střípek. Neobyčejně hezký a velice cenný.
Upřímnou soustrast pozůstalým...

Gott se mi nejvíc líbil ve filmu Kdyby tisíc klarinetů. Jinak mi jeho styl, pop, moc neříká, ale respektuji, že měl fenomenální úspěch doma a taky v zahraničí, co o něm vím, oceňuji jeho pracovitost, laskavou lidskou stránku, rozhled i to, že po roce 89 se nedal ke zlodějům, neobrážel VIP dýchánky kavárny, žádné politické uskupení si ho nekoupilo. Vytvářel v zahraničí o republice dobrý obraz, vydělal státu spoustu valut, danil doma, ne v daňovém ráji. Zůstal svůj.

Mrkl jsem jen na minutku jinam a už to jede. Knížepán, Klvaňa, Stanjura, Bělobrádek, Šídlo, Roman Týc, Jakub Janda, že prý zpíval i v Rusku a za komunistů.... u jiných, co se dnes angažují na správné straně, to samozřejmě nevadí. Vytáhli i autistu, kdysi dětského maskota Trautenberga, Mikiho Kotase. Jsem zvědavý, co na to bojovník proti sochám z Prahy 6 nebo Milionové chvilky... Nic pozitivního nedokázali, proti Goťákovi jsou ubožáci. Lumpové, co stojí proti vlastnímu národu, se přede všemi zase veřejně odkopávají...

Karel Gott měl fenomenální úspěch, který už málokterý Čech dokáže. Čest jeho památce.

"Káju" jsem poprvé viděl a slyšel jako študák, asi v roce 1963, v kavárně Vltava. Mně ten jeho tenor moc nebral, zvlášť ten jeho tembr. Ten mi vadil i u Vondráčkový a ten mi vadí dodnes a hlavně její další věci. To je spodní kategorie..
Tenkrát jeden kolega prones: ten je dobrej, to bude hvězda, no a měl pravdu.Co víc říkat..

I když ho někdo neposlouchal a nemusí a nemusel, každý věděl, kdo je Gott. Nejen u nás. Ted se o něj budou otírat nýmandi, kteří nedokázali nic... A státní pohřeb... Myslím, že on sám by ho asi ani nechtěl.

Já byl dnes večer v kině na novém filmu Jiří Suchý- Lehce s životem se prát.

Je to pochopitelně hlavně historie semaforu, dokumenární záběry, restaurované fotografie, televizní klipy, vzpomínky pamětníků.
Také nedávné povídání Gotta se Suchým u Suchého doma.
Gott vzpomínal, jak byl Suchému doporučen coby mladíček do Semaforu, jak pozvání do hvězdného Semaforu považoval za sen a jak vlastně Suchý odstartoval jeho kariéru.

Také jsem ho měl nejvíc rád v semaforských dobách, když ještě nebyl Božský.
Ale machr to byl až do konce, i když většina textů jeho písní nebyl šálek mého čaje.
***
Co se týče nynějších kavárenských komentářů :
Kdyby se Zeman o něm nyní o Gottovi dodatečně vyjádřil kriticky a zapochyboval hlasitě, jestli si zaslouží státní pohřeb, pravděpodobně by bylo rázem vše odpuštěno a pokusili by se pozvat na celebrování mši papeže. (A prezidenta světového svazu včelařů kvůli Včelce Máje, zakladatelce včelího feminismu.)
Gott byl obtížně manipulovatelný. Znal svou cenu, ale nesměšoval svou civilní a hvězdnou roli, pokud to šlo.

Dík za vzpomínku, Vidláku!

Ale

Co myslíte, bude Ivanka prodávat taky jako Dášenka lavičky za takovejch 30litrů?

Nikdy mě nenapadlo, že budu brečet až zemře Karel Gott. Přišlo to samo.

Karel Gott nebyl nikdy státním zaměstnancem, vždy sloužil jen lidu. A tak by neměl mít státní pohřeb, ale všelidový pohřeb.

Nejdůležitější je, jaký pohřeb chce pro něj jeho rodina a lidé této země. Co chtějí nebo nechtějí politici důležité není, to není jejich člověk.

Bývalý hradní protokolarista Forejt už má bolení břicha, protože se porušují hradní a ústavní protokoly vlajkami na půl žerdi, tož hlavně, že jim nevadilo, když se nad Hradem vyvěšovaly velké rudé trencle místo státního symbolu. Na lafetě prý se smí nosit jen ti nejvýznamější prezdenti... bože, ať jdou do háje. Karel Gott by stejně nestál o to, aby za ním pochodovali generálové s černýma páskama na pažích.

Mimochodem, celý den se mi pořád dokola vybavuje ta scéna sestřičky Hlaváčové z Básníků, stejně jako Vidlákovi .. "to musíš zvládnout sám, Kájo!!!".

Akorát to Smrtka vzala ze špatného konce.

že jste mi jednou dal šanci psát bez výčitek, že nedržím téma :-)

Asi tu událost prožívají víc ženské, než muži. Je to zvláštní, mě se přitom Karel Gott dlouho jako chlap moc nelíbil. Podle videí byl úplně za mlada ušatý, měl trochu předkus, koukatelný byl jen proto, že byl milý a měl nezvyklý hlas. Až později se ukázalo, že opravdu umí a že je silná osobnost. Opravdu vážit jsem si ho však začala, až když byl ve zralých letech, to už byl světová hvězda. Za celou dlouhou kariéru neudělal žádný skandál, ačkoliv byl bohatý a měl všechno, co by si kdo mohl přát, přesto zůstal pořád skromný. Ale dnes už o něm bylo řečeno snad všechno (i co není pravda), tak o jeho laskavosti za všech okolností, kterou jsem zažila na vlastní kůži:

Jako mladá holka jsem přešla z jednoho zaměstnání do jiného, kde jsem měla v pracovní náplni každý týden jezdit do Phy na Škodaexport. Většinou na Václavák, jednou mě však odtud poslali za roh do Krakowské (nebo ve Smečkách?), kde měl ŠEX v obytném domě asi 2 kanceláře. Tak jsem si to valila tou ulicí a koukala nahoru na čísla domů místo na chodník. A s hlavou zvednutou jsem skoro narazila do člověka, kterému jsem málem vyrazila z rukou zabalený tácek s chlebíčky nebo zákusky. Když jsem se podívala dolů, vidím známý obličej a spustila jsem … jee Karle, kde se tu bereš? Spletla jsem si ho totiž s taky Karlem, bývalým kolegou z býv.kanceláře, kterému jsme i říkali „Goťák“ , protože mu byl hodně podobný.
A co Gott, který si mohl pomyslet max. něco o bláznivé fanynce? Chytl mne za paži, upřímně se rozesmál a trpělivě vyslechl mé vysvětlení s omluvou. Po pár krocích mi ještě zamával 
Tak to bylo mé osobní setkání s Karlem Gottem. Bylo mi ctí.

Média celý den ani nedávají možnost tou událostí nežít a tak vzpomínám.
Bylo mi hodně smutno, když zemřel Karel Kryl a Věra Špinarová, ale K. Gotta mám nějak pod kůži, jako když odejde někdo hodně blízký. Už se objevily hlasy proti státnímu pohřbu, já osobně doufám, že to bude pohřeb spíš národní, důstojnější než průvod s lafetou. Pro mne je Karel Gott jedinou českou osobností, která se o to celým svým životem zasloužila. Nejen skvělý zpěvák, ale přímo etalon lidství. Sbohem Karle.

https://www.youtube.com/watch?v=BibNLUQG_-4

Duše mnohých musí lkát a naříkat nad nesplněným úkolem.
Ta Gottova nemusí.
Rozdával radost.