Svéráz národního rybolovu na vlastní kůži – Admirál Grog na Volze v roce 2002, díl pátý

Autor
Štítky

Přes Volhu a o tom, jak je to, když generál řekne „kak ja skažu, tak budět“ – Samara – o národních nápojích, nebezpečích plynoucích z hypertrofované pohostinosti – výhody a nevýhody dobrého a špatného místa na stavění lodi – přátelští a nepřátelští domorodci.

Ráno jsme se přiblížili po noci strávené v autobuse k Volze. Cesta byla strašná, všichni jsme hrozně votlemený a vytřesený. Jak jsme silnice směrem do Moskvy celkem chválili, tak se za Moskvou vše radikálně změnilo a cesty příliš cesty nepřipomínají. Jsou plné nástrah, hlubokých děr, neoznačených terénních zlomů. Na jedné takové pasti málem Ríša zlomil autobus.

Světlo nás pomalu křísí z lehkých neklidných mdlob, kterým se spíš podobá spánek v autobuse při jízdě po tankodromu a začínáme vnímat svět okolo nás.

Míjejí nás čím dál tím častěji kamiony převážející osobní automobily. To je neklamná známka, že se blížíme k Togliati, sídlu největšího ruského výrobce os. automobilů. Volha zde u Syzraně vytváří mohutný a u Volhy ojedinělý meandr. Ve vrcholu oblouku je řeka přehrazena Kujbyševskou přehradou, přes kterou vede silnice. Je to široko daleko jediné místo, kde se je možné se dostat na druhý břeh. Na východním břehu Volhy už je to potom po proudu jen 80 km do Samary. Tam chceme dát loď na vodu, a kde prý nás již očekávají Liborovi přátelé ze studií na vojenské škole. Ti už by se o nás dále měli postarat. 

Čím víc se blížíme k přejezdu přes Volhu ke Kujbyševské přehradě, tím jsou kontroly na křižovatkách častější a nepříjemnější. Omonovci na strážních punktech nás v podstatě odmítali pustit dál. Jen díky Sašovým vyjednávacím schopnostem pokračujeme v cestě.

 V minulosti totiž byla Samara „zakázaným městem.“ Byl prý zde a stále je soustředěn obranný a kosmický průmysl a hlavně se rekonstruje silnice vedoucí po koruně Kujbyševské přehrady a smějí tam prý projíždět pouze osobní automobily. 

Ve vzdálenosti asi deseti km od přehrady nás zastavil u jednoho z dalších kontrolních stanovišť omonovec a rezolutně trval na tom, že dál jet nemůžeme. Nepomohli ani Sašovy domluvy a přemlouvání. 

„Ne, nejde to, silnice přes přehradu se opravuje. Musíte do Uljanovska, je to tam jenom 350 km, je to kousek, tam je most, tam Volhu přejedete. Tady se prvně projevil rozdíl ve vnímání vzdáleností nás středoevropanů a obyvatel širé Rusi. U nás, když by zavřeli silnici mezi Zdicemi a Příbramí a na Příbram by se muselo jezdit objížďkou pře Dobříš a tím pádem by se najelo o 20 km více, by člověk radši cestu odložil, než by musel absolvovat takovou nepředstavitelnou štrapáci. A tedy nám ruský policajt v klidu přeneseně řekne: „Je tu objížďka, je to kousek, asi jako z Ústí do Brna a zpátky, jen asi den cesty. Rus je širá.“ 

Jsme z takového sdělení jako správný středoevropané na prášky, vůbec se nám nechce trávit další den v votlemený v autobuse při zajížďce přes Uljanovsk. Co teď. 

„Zavoláme Ďáďu generála aby nám přijel naproti!“ 

Libor zvedá telefon a společně se Sašou mu vysvětlují naší situaci.

„Přijede asi za hodinu. Právě skončil na oslavě narozenin u velitele okruhu, jen se rozloučí a jede.“

Vystupujeme z autobusu, protahujeme ztuhlá těla, rozhlížíme se a vaříme kafe. Při kávě pak hodnotíme naše šance na průjezd přes přehradu. 

Kdyby to bylo v Německu, tak by nemělo smysl spekulovat. Žádný generál byť sebevětší kamarád by nepřistoupil na myšlenku se ve věci angažovat. Rovnou bychom nasedli do autobusu a jeli k mostu v Uljanovsku.

V Čechách bychom si určitě nějak poradili. U nás se policajti nechají ukecat. Rozhodně by nám ale k úspěchu nepomohl generál a bylo by úplně jedno, kolik by měl hvězdiček. 

Tady v Rusku hodnotíme šance ďádi generála na prolomení bariér chránících přejezd přes přehradu vysoko. Armáda má tradičně v Rusku silné slovo a tak věříme, na úspěch muže v kalhotách se širokými lampasy a brigadýrkou se střechou kulatou a širokou jako dlouhohrající deska. A nejsme zklamáni. 

Zanedlouho přijíždí auto s ďáďou generálem. Vystupuje z něj nižší podsaditý muž v plné generálské uniformě. Mírně zavalitý, s bílými vlasy pod obrovským elpíčkem a  důvěryhodným výrazem tváře. Odhadem tak pětapadesát let. Nejdřív se zdraví s Liborem a Sašou, pak vstupuje do autobusu a zarazí se ve dveřích. To dostal facku od smradu v autobuse. Zarazí se, ale řekne si, „Sakra vždyť jsem voják tak musím něco vydržet!“ a udělá krok po schůdcích autobusu nahoru. Tam už na něj čeká v první řadě Pepa Zhovadil. Právě skončil svoji denní porci pobytu za volantem a za krátkou dobu se už stihnul se zhovadit a stát se votlemenýnm. Cpe mu do ruky flašku

 „Ty pěrvyj generál, katorovo ja vižu!“ Řve na ďáďu a cpe mu do ruky flašku.

 “Na zdraví!“ 

To bylo velmi zvláštní prohlášení na Sašou avizovaného důstojníka generálního štábu české armády, nicméně Ďáďa ho přešel bez povšimnutí a věnoval se nabízené láhvi. Znalecky ji potěžkal, prozkoumal etiketu, přiloží ke rtům a zdatně si zavdal.

„Eto to byliny!“ Zkonstatoval znalecky po prvním loku.

„My vás uže oždaly!

„Jejstvujet u Vas kakoj probléma?

„Řekli nám, že nemůžeme jet přes přehradu. Prý jí opravují.“ 

„ŠTO, to ety sabaky skazali?, Zděs ja srazu pamagu.“ Poté nastala scéna, pro kterou by se vyplatilo jet do Ruska i samostatně a kterou Sifon, největší pábitel a vylepšovatel našich příběhu okomentoval, že 

„Vždycky jsem přidával, ale až tohle budu někomu vyprávět, tak budu muset hodně ubírat, aby si nemyslel, že si úplně vymejšlím.“ 

Generál se otočil k veliteli omonovců s napřaženým ukazováčkem v úrovni hrudi. Přistoupil k němu do těsné blízkosti tak, že se mu díval na vzdálenost deseti centimetrů přímo do očí a začal s ním vést velmi milý rozhovor, který se pokusím svojí neumělou Ruštinou zopakovat:

„Pačemu oni nějechájut, što slučilos?

„Što, eto ni vazmožno? Eto zapresčeno?!“

„Ja těpěr tibje skazaju: Etoj avtobus pojechajet srazu přes přehradu, ili ty na 

Čukotce buděš řídit křižovatku s polárními mevědy. I to srazu závtra!“

Velitel omonovců na z znamení porozumění a souhlasu zasalutoval pokynul směrem k hlídce. Závora bránící nám v cestě se zvedla. Ďáďa generál se otočil směrem k nám:

„Kak ja skažu, tak budět!“

„K eqiupažam! Pajechali!“

Nasedli jsme do autobusu a vyrazili následujíce auto ďádi generála k přehradě. 

 

A tak náš autobus vesele upaluje přes „zapresščenik“ k přehradě samozřejmě, že jsme byli upozorněni, že se přehrada a její okolí nesmí fotografovat. Samozřejmě že všichni mají fotoaparáty a kamery připravené, jinak bych se divil a myslel si, že jsou kamarádi nemocní. V jednu chvíli na mne padne mírný záchvat odpovědnosti a mám chuť jejich chování nějak regulovat. Rychle si však zavdám z láhve, záchvat rychle pomine a nechávám vše ubírat se svojí cestou.

Vjíždíme na těleso Kujbyševské přehrady. Ta Volhu spoutává v meandru mezi Togliaty a Samarou. Setkáváme se tady s Volhou poprvé.  A i když jsme byli připraveni na to, že je Volha veletok, jsme ohromeni. Pod přehradou je řeka široká tak jedena půl kilometru. Z pod přehrady tak 40 metrů pod námi z elektrárny vyvařují masy vody. Nad přehradou je obrovské nedohledné jezero.

Samotná silníce přes korunu přehrady je skutečně v nedobrém stavu a opravuje se. Přesto je tu hustý provoz a sem tam projede i náklaďák, což značí, že to s tím zákazem přejezdu pro náklaďáky a autobusy nebude až zas tak dramatické. Fotoaparáty cvakají, kamery vrčí, vše je zadokumentováno pro budoucí generace.

Na levém břehu za přehradou zahneme doleva po proudu. Do Samary je to jen 80 kilometrů a nám po dlouhých 2800 kilometrech strávených v autobusech konečně už skoro hej. Jsme u cíle a zároveň na začátku. Všichni jsme sice „votlemený“, ale tak nějak příjemně. 80 kilometrů po čtyřproudé, na ruské poměry výborné cestě uběhlo jako nic a za chvíli už vjíždíme následujíce auto Ďádi generála do Samary.

Proplétáme se za ním ulicemi Samary, zašlého města nevybočujícího z ruského průměru, až nás zavede na malé náměstí s monumentálním sousoším uprostřed. Jak se dozvídáme od našich průvodců, jde o Čapájeva, pro nezasvěcené legendárního kamandíra kozáků bojujících v občanské válce po bolševické revoluce na straně rudých. Rozhlížíme se, protahujeme své cestou ztuhlé údy, konečně to máme za sebou, jsme na místě. Následuje skupinové foto pod Čapájevovou sochou a pak překvapení: Ďáďa generál pro nás, quazipříslšníky českého generálního štábu přichystal přivítání. A to v donedávna přísně tajném Stalinově podzemním bunkru. Jdeme do starší budovy a sestupujeme po točitých schodech do podzemních prostor. Hloubka pod terénem , do které sestupujeme, je podle komentáře našich průvodců 57 metru. Historie bunkru sahá do roku 1941, když Němci stáli pod Moskvou a nebylo jisté, zda se je podaří odrazit. Tehdy byly z Moskvy odstěhovány všechny zahraniční zastupitelské mise a to právě do Samary za Volhu. Se Samarou bylo počítáno, jako se záložním hlavním městem. Bunkr byl vybudován ve vší tajnosti. Vydolovaný materiál byl z domu vynášen po nocích v pytlích upevněných pod kabáty a byl rozptylován do Volhy, aby ani náznakem nic neprozrazovalo probíhající stavbu. V bunkru se měli odehrávat porady Stalina s ruskou generalitou a mělo se odtud rozhodovat o dějinách.

Teď jsme se tedy posadili do křesel ke stolu, u něhož sedávali generálové a Stalin, necháváme se fotit u Stalinova psacího stolu a posloucháme výklad našich hostitelů. Poté jsme odvedeni ze zasedací místnosti do vedlejšího salónku, kde je připraveno pohoštění. Lahve vodky, kelímky, nakrájené ovoce. Vše má mírně slavnostní ráz. Láhve vodky se  načínají a kelímky plní. Ďáďa generál se chystá k přípitku. 

 

Když jsme se chystali do Ruska, všichni jsme měli mírné obavy z konzumace ruského národního nápoje – vodky. Pro nikoho z nás totiž není normálně vodka obrazně řečeno ten správný šálek čaje. Bylo nám zcela jasné, že se v Rusku její konzumaci dozajista nevyhneme, tak jako jsme se nevyhnuli konzumaci jiných národních nápojů v jiných zemích, které jsme navštívili. V Rumunsku to byla cujka, pálenka z ovoce, na Slovensku borovička, atd. Ne, že bychom se kořalky jako takové báli, to se nedá v žádném případě říci. Potýkáme se s ní, jak se dá. Kořalka z nás činí kašpárky či odborníky na politiku, dodává nám odvahy k nepředloženým činům, pohazuje s námi, prohání nás trním, mlátí nám hlavami o stůl, straží nám pod nohy haraburdí, způsobuje nám na těle šrámy, boule a odřeniny, takzvané „od žízně“, vše podle toho, jak intenzivně a dlouho se sní v ten daný okamžik kamarádíme. 

Nejčastěji se potkáváme s rumem – a jako s hlavní ingrediencí grogu, našeho milovaného kultovního nápoje. Grog už nás několikrát zachránil před trudnomyslností, když nám na lodi byla zima, pršelo a nám se stýskalo po pohodlí a teple domova. 

Z vaření grogu se na palubě vyvinul obřad. K jeho přípravě je třeba povel. Ten musí zaznít z můstku, od admirála, kapitána, nebo službu konajícího kormidelníka – jink grog nemá následovně tu správnou chuť. „Vařte grog!“ Na tento povel kuchař v kuchyni postaví na kamna velkou, pětilitrovou konev, prastarou pamětnici začouzených hospod za první republiky. V ten samý okamžik všichni groguchtiví zašmátrají ve svých skrýších mezi haraburdím a připraví své hrnečky. Ze zásob se vyndá příslušné potřebné množství láhví rumu, tolik, aby bylo zaručeno, že grog nebude slabý. Pak následuje napjaté očekávání. Topič přiloží do kamen, upraví tah, aby se ohřev vody v konvici co možná urychlil. Pak přijde očekávaný okamžik. Voda přejde ve var a kuchař jí zalije rum rozlitý v hrnkách. Hbité ruce natěšených lodníků si přitáhnou šálky a postarají se o to, aby všechny doputovali ke roztouženým majitelům i na nejodlehlejší části lodi. 

Z horkého grogu se za svinského počasí nejprve radují ruce. Mazlivě přijímají teplo objímajíce plášť hrnku. Chřípí nasaje vůni pohody, tu známou vůni připomínající maminku pekoucí vánoční cukroví. Pak přijde vyvrcholení, lok teplého nápoje dávajícího zapomenout na panující slotu. Trudnomyslnost s každým dalším lokem ustupuje. Nahrazuje ji postupně pocit pohody. To se samozřejmě nepodaří na jeden povel - celou proceduru je zapotřebí opakovat až do úplného vyladění nálady posádky.

Další oblíbenou kořalkou na palubě je slivovice a její různé mutace z plodů našich ovocných zahrad. Nejvíce ze zahrádky Vašíka Klabíka, jednoho z našich seniorů, horlivého zpracovavatele ovoce, který je při každé sklizni ve sporu se svojí ženou o to, jaká část se zpracuje na kompoty a jaká část se zkapalní. Dalším stálým dodavatelem slivovice je Tonda, jehož slivovice si získala pověst ve Finsku, kde zdatně pohubila všechny domorodce, co snízadali. Slivovice je nejlepší bez diskuzí moravská. Tu zřejmě měl ve svých čutorách v roce 1621 už pověstný poslední prapor Šlikových Moravanů, kteří v bitvě na Bílé hoře jako poslední ze stavovských vojsk hrdinně bojovali u zdi letohrádku Hvězda. Je naprosto jisté, že slivovice nabuzuje statečnost. Slivovice se pije „do první krve“, jak by se to dalo vyjádřit terminologií duelantů.

 

S vědomím, že „jsem sakra chlap a ten sakra musí něco vydržet“ beru do ruky stejně jako ostatní kelímek s vodkou. 

Ďáďa zvedá svůj kelímek a vede řeč. Vítá nás, a rozvádí důvody, proč je dobře, že jsme tady, a proč by bylo špatně, kdybychom nedorazili. Celkem vydrží mluvit asi 3 minuty, pak připozvedne kelímek. „Za zdarovie“ Na ten povel vypijeme vodku v kelímku. V celku nutno říci, že jsem příjemně překvapen. Vodka má příjemnou chuť, „to se dá vydržet“, říkám si.

Zde jsme se poprvé setkali s ruským zvykem před každým napitím pronést řádný přípitek, aby bylo všem i neškoleným jasné, proč se vlastně pije a byl v tom nějaký řád. To se všem zdá docela sympatické a okamžitě tuto ruskou zvyklost akceptujeme. Za nás se ujímá povinnosti pozvednout kalíšek a pronést přípitek Libor – zná se nejlépe s hostiteli a mluví z nás nelépe rusky. Poděkuje mstitelům za skvělé přivítání, vítečné pohoštění a hlavně za všechnu pomoc, které se nám až do této chvíle od našich ruských hostitelů dostalo. Nedal se zahanbit, co se do délky proneseného přípitku týče a znovu se kelímky zdvihají a obsah pohárků mizí v našich hrdlech. Doopravdy to není tak špatný, ba jsem připraven ve shodě s ostatními konstatovat, že ta vodka, kterou právě pijeme, je zaručeně o mnoho lepší, než vodka, kterou jsem kde pil doposud. 

Řada přípitků pokračuje, připíjí Ďáďův zástupce, sympatický důstojník a pak se odhodlávám já. Několikátá vodka mi dává odvahu použít svojí školní Ruštinu a dávám dohromady přípitek o ruských dálavách, které jsme cestou sem procestovali a že jsou daleké dlouhé cesty mezi městy ale krátké mezi srdci. „Uf!“, oddychnu si, když ze sebe přípitek vysoukám. 

„Je naprosto zřejmé, že by stačily ještě dva tři přípitky a odrecitoval bych bez problémů v originále celého Oněgina“ Dělím se o své pocity z účinků vodky a specifické atmosféry uvítání.

„To už jsem zažil“ Komentuje pocity z uvítací trachtace Sifon. „To mi něco připomíná. Když jsme v 82. lezli po horách na Kavkaze a dostali jsme se tam kousek od Minerálnych vod na návštěvu do rodiny jednoho z místních horolezců. Byli jsme pozváni na večeři, já a Šklebák. Ta se odehrávala v domě rodiny u malého letiště za městem. Okolo bohatě nakrytého stolu se shromáždila kromě nás a rodiny našeho hostitele i celá širší rodina včetně starců a dětí, což čítalo asi 30 lidí. Podle kavkazské tradice mohl začít trachtaci pouze nejstarší muž z rodiny, což také učinil přípitkem stejně jako zde. Jen skleničky kořalky byly o poznání větší a byli jsme předem poučeni, že odmítnutí přípitku je nesmazatelná urážka a tak jsme se všemožně snažili nikoho neurazit. A že jich bylo. Dvěstěletý prapradědeček, jeho čtyři synové, houf jejich synů a dva houfy synu těch synů – tam, když jsme se v průběhu večera dopracovali, bylo mi už úplně jasný, že náročnost kavkazské oficiální rodinné hostiny na naši počest je vysoko nad našimi možnostmi ji přežít a že v nejbližší době buď někoho nesmazatelně urazím, nebo strašně pozvracím. 

Když už mi bylo nejhůř, přišel jeden z významných členů rodinného klanu s návrhem, že se půjdeme podívat ven, že nám ukáže překrásné scenérie Kavkazu. To mi připadli jako spásný nápad a jediná možnost, jak uniknout smrtonosným zdvořilostním přípitkům. Okamžitě jsem souhlasil a vydal se s ním ven. Šklebák již nebyl sto se s námi na procházku vydat, ani souhlasit. Vydali jsme se nejistým krokem směrem k letišti a já jsem s hrůzou z rozhovoru, který jsme spolu vedli, zjistil, že si mám překrásné scenérie Kavkazu prohlednout z letadla.  A on ho bude pilotovat. 

Co se týče stavu opilosti, byl na tom zhruba jako já.  To znamená kousek před bezvědomím a tak se mi ten nápad s překrásnými scenériemi Kavkazu nezdál i přes opilost úplně skvělý. Pokusil jsem se namítnout něco ve smyslu, že už je večer a že už na to nebude vidět, ale můj průvodce překrásnými scenériemi Kavkazu nepřipustil žádné námitky. To že si nemohu nechat ujít a rezolutně mne vlekl k letadlu. Když jsme dovrávorali k stařičkému dvouplošníku, nacpal mě do něj a připásoval mě pevně na sedačku, asi abych mu nemohl utéct.  Což s ohledem na můj stav byla naprosto lichá obava. Sedl si za knipl, přičemž než se tam dopotácel, dvakrát upadl. Strčil nejistě šátrající rukou klíček do zapalování a vítězoslavně se na mě podíval a otočil s ním. Motor zaburácel. „Pajechali!“ Dál si vše vlivem zesilujících účinků vypité kořalky pamatuji už jen velmi matně. Rozjeli jsme se po startovní dráze a vznesli komíhavě se směrem k horám. Nabrali jsme výšku, přičemž hory se k nám přiblížily, tak že se skutečně dali velmi dobře pozorovat překrásné scenérie Kavkazu a to z blízkosti, která ve mně začala vzbuzovat čím dál tím větší úzkost. Když už jsme byli tak blízko, že bylo zřejmé, že v příštím okamžiku do překrásných scenérií Kavkazu narazíme a já začal strachy řvát, můj průvodce a pilot zatáhl za knipl. V čelním skle letadla se namísto hradby hor objevilo večerní nebe. Tento manévr mi vysloveně neudělal dobře. Ještě, když jsme poté co jsme se postavili s letadlem na ocas sklouzli po křídle do hlubokého údolí mezi horami, řekla si kořalka v mém žaludku že už ve mně nebude, že se chce také podívat na  překrásné scenérie Kavkazu. Jak si řekla, tak taky udělala a to je to poslední co si z letu nad překrásnými scenériemi Kavkazu pamatuji.

Když jsem přišel k sobě a odevřel oči, svítilo sluníčko. Ležel jsem na zadní sedačce starého auta odstaveného u rozjezdové dráhy letiště. V první chvíli, když jsem se matně upamatoval na včerejší kavkazskou oficiální rodinnou hostinu a následný večerní let za překrásnými scenériemi Kavkazu, jsem si myslel, že jsem v kabině letadla a že jsme se asi zřítili. Ale když jsem se rozhlédl kolem sebe, bylo mi jasné, co se asi přihodilo. 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.7 (50 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

jejda z Prvních zpráv
ZE ZAHRANIČÍ: Podle dosavadních testů nebyly v krvi a moči Navalného nalezeny toxické látky, oznámil lékař nemocnice s tím, že testy pokračujív Omsku
takže předvčírem jste měli pravdu

Průměrný počet slepic: 3.9 (9 hlasů)

Putinovci jsou velmi rafinovaní. Používají takové jedy, které zabraňují toxickým látkám - aby se objevily v organismu.
Takže naopak , to nenalezení je jasným důkazem otravy.
Pracovně bychom tu látku mohli nazvat např. "navaličok", určitě se za čas v nějaké laboratoři vyvine, západní křesťansko-judaistická věda dokáže divy. A tak bude po ruce i hmatatelný důkaz.

Průměrný počet slepic: 4 (18 hlasů)

J.Chlor.
Po janošikovsku,keď ste ma uvarili,tak si ma zjedzte.
Proč zrovna přijeli lékaři z Německa a proč cestuje zrovna tam.
Takže je jasné,že musí umřít.
.

Průměrný počet slepic: 3.9 (8 hlasů)
Trvalý odkaz

hned je ten svět.... dík...
a k těm tost/ům, oni se je snad učí ve škole.... kdokoliv/ kdykoliv ,když je příležitost a neskutečné.... pak se má člověk divit jaké mají spisovatele.....

Průměrný počet slepic: 4.7 (10 hlasů)

Vy jste si asi (podle překlepů a stylizace) včera večer a dnes ráno vzala příklad z Admirálovy party. Každý ale tolik alkoholu nesnese. Je zajímavé jak potom kdy jste vyjmenovala všechny výhody života ve společnosti vedené KSČ, Annonym napíše poznámku z které vyplývá, že každý kdo byl někdy komunista je lump. Vidlák je asi mladý a tak neví, že prověrky se týkaly všech THP pracovníků, nejen komunistů. Je pravda, že většina těch kterých se týkaly na ně nerada vzpomíná, protože pokud nechtěli mít potíže, museli potvrdit, někdy i písemně, že okupace není okupace, ale internacionální pomoc.
Mladí by o tom podpisování měli vědět, asi je něco podobného čeká při budoucím přestupu na muslímské náboženství.

Průměrný počet slepic: 1.6 (10 hlasů)

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

Však dneska se tomu taky ale říká podobně. Například " pomoc mezinárodních mírových sborů" popř. " humanitární akce spojeneckých sil". Pravada, nikdo to nemusí nikde podepsat.
:-D)))))))
Mě se ptali jak jsem se vypořádal s otázkou církve (Církve ?) a s otázkou pobytu sovětských vojsk. Odpověděl jsem jim, že jsem se s oběma otázkama vypořádal docela dobře. To jim kupodivu stačilo. Asi spěchali na aktiv.

Malá poznámka. K "volbám" jsem tehdy nechodil, patřil jsme k těm 0, 08 %. Z principu, ne že bych znal ty kandidáty a kandidátky a hodnotil je negativně.
Ovšem posledních pár let nechodím ani k současným " volbám". Taky z principu, nevím totiž co je na odhlasovávání různých mafijních seznamů svobodného a demokratického, navíc v prostředí značně komodifikovaném (vyhrávají masmediální celebrity). Navíc bez možnosti odvolat svůj hlas - takový bianco šek by nedali snad ani athenští otroci ve starověku...

Ještě k té Církvi.
Jistý :-D Fiala kdysi napsal (lze dohledat v pdf) , že Církev (Vatikán) je samostatným státem. Otázka tedy zní - je vydání státního majetku dosti velkého rozsahu, cizímu státu, trestným činem kategorie velezrady ? Jak by se tedy měl zachovat např. přeceda takové politikářské strany, jejíž členové se aktivně na takovémto transferu takovýchto majetků spolupodíleli ? Neměli by být alespoň napomenuti (když už tedy Calley za My Lai dostal jen domácí vězení) , popřípadě neměli by odpracovat pár hodin v rámci veřejně prospěšné práce (nářadí a káry by jim mohl dodat drábek)?
Na ja, u nás v Českovo budou spíše odškodněni a znovuzvoleni..

Komunismus pro vyvolené tedy existuje i dnes - např. u mafií či v prostředí lichvářské třídy. Chudáci Hutterité či lidi v Mšeckých Žehrovicích...... však ale Kristus říkal že cesta je trnitá a velbloud moc velký.

Průměrný počet slepic: 4.4 (14 hlasů)

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

Pro mě je lump jen ten, kdo si jako bývalý komunista dnes hraje na "dobroser" demokrata.

Průměrný počet slepic: 4.1 (15 hlasů)

Komunista (nikolivěk komouš - např. člen nějaké byrokratické sekty) , který žije komunistický ideál, je totiž velmi vzácným přírodním jevem. Na rozdíl od nacisty, který v praxi naplňuje nacistický ideál - takových běhala ve volné přírodě celá nespočetná stáda !
Lump jako lump, dobroser i zloser, demokrat i komouš (málokdo zná nějakého komunistu). Zloserky či komoušky prominou.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Vzpomínky nejdou smazat; Elbrus, Nakratau a Donguz-Orun. A kolem Donbaje Belalakaja, Alibekbaši, Sufrudžu, Pik Ině, Donbaj-Ulgen, Ptyš, Krugazor, Sulachat... jeden by se zasnil.

Průměrný počet slepic: 4.9 (14 hlasů)

Dombaj.

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

Dostal jsem se ke kompu až teď. Určitě bych zareagoval, na Dombaj Ulgen jsem osobně vylezl,dokonce severní stěnou. Měl jsem však mimořádné bobky, že nás smete lavina. Celá stěna byla silně lavinozní, ale naštěstí, než začaly padat, už jsme byli na hřebeni.

Průměrný počet slepic: 4.8 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

"Zítra pojedeme sloužit polní mši. Vařte černou kávu s rumem. Anebo ještě lepší, vařte grog."
Švejk uvařil slavný grog, předstihující grogy starých námořníků. Takový grog mohli by pít piráti osmnáctého století a byli by spokojeni.
Polní kurát Otto Katz byl nadšen. "Kde jste se naučil vařit takovou věc?" otázal se.
"Když jsem před léty vandroval," odpověděl Švejk, "v Brémách od jednoho zpustlýho námořníka, který říkal, že grog musí být tak silný, aby když někdo spadne do moře, přeplaval celý kanál La Manche. Po slabým grogu se utopí jako štěně."

Vodka v Rusku by byla na dlouhé povídání, vždycky když jsem se odtud vrátil, vyzýval jsem manželku, aby na mě byla hodná, protože jsem musel vypít vanu vodky. Ale už to není ono, v Rosatomu nám před šesti lety při několikadenním jednání nenabídli ani hlt! A v jaderném výzkumném ústavu v Dimitrovgradu asi sto verst na sever od Samary taky ne, to až večer v hotelu.

S těmi alkoholy, pane Admirále, je to (myslím si) tak, že vyžadují místní prostředí a atmosféru. Borovička a hlavně "vodka s horcom" jsou prakticky nepitelné mimo území Slovenska, ouzo se jinde než v Řecku také pozřít nedá. Mao - tai mimo Čínu připomíná směs technického lihu a petroleje, podobně jako pisco v Chile.
Ale tam, vždycky v těch cizích krajích, se s tím našinec nějak popasuje. Nejlepší vodku jsem pil před mnoha lety v Tatarstánu.

Na zdraví!

Průměrný počet slepic: 4.8 (23 hlasů)

Drěvňaja Kijevskaja. Byla mi věnována v dárkové flašce. A musela stát balík, protože flaška byla z průzračně zeleného skla, které bylo navíc broušené.
A tomuhle moku šlapala na paty pšeničnaja a žitnaja zakoupené v obyčejné pivní flašce a s uzávěrem, jaké se dávaly na Vincentku, určené do venkovských krámků nevalné čistoty, rovnou mezi nebalené uzené ryby a flašky s nakládanými okurkami.

Když se tak zamyslím nad čistotou a odérem v sovětských obchodech, je mi ihned jasné, že Hitler vyhrát prostě nemohl.

Průměrný počet slepic: 4.8 (12 hlasů)

Dělají pouze jednu verzu, kterou rozdělují až při balení, alespon u značky Kalašnikov v Iževsku(Glazově), takto to říká slečna co tam dělá.
Takže na astanavce za 50 rublu nebo v super flaši, ale už za 1500rublu, furt stejny obsah.

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

píšu o době zhruba před 20 - 35 lety. To bylo těch palíren podstatně více a chlast se tehdy nepančoval příchutěmi.

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

Tak těžko//lehko, říkala slečna co tam dělá, v té továrně u stáčecí linky, jeslti lhala OK, ale pro mě platí "slečna co tam dělá vs Targus co tam nedělá" ;) Platí pro rok 2006, jeslti předtím nebo potom se svět změnil? Je možné vše ;)

Průměrný počet slepic: 3 (1 hlas)
Trvalý odkaz

jsme přečetli už pět dílů a ještě furt nikdo nevytáhl patyk.
Vysvětlivka pro mamlasy neovládající latinu a jiné zásadní světové jazyky - patyk je po gorolsku klacek a tímto výrazem se označuje základní rybářské náčiní, to jest rybářský prut, neboli nesprávně udice, kteréžto slovo označovalo původně pouhý háček na konci vlasce.

Průměrný počet slepic: 4.3 (7 hlasů)

vyntka. Ventka říkají zoufalci, kteří se o gorolštinu pouze snaží.Viz kosťol místo koščou (kostel), poťonk namísto cug (vlak) a podobné zhovadilosti.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

To je jasne, pouze Targus dialektu kral.

Gorolstina - to je vasrpolstina ?
Strasny dialekt. Przneni jak cestiny, tak i polstiny. Nafackovat a poslat do polepsovny.

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

Pane Admirál.
Jak i píše Ládik!!!co další článek,tím lepší,čtiví
Vzpomněl jsem si na knížku I.Olbrachta,Lovcem v tajze.tak se s ním můžete rovnat.

Průměrný počet slepic: 4.8 (10 hlasů)

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

protivný, ale knížku Lovcem v tajze napsal podle mého názoru Jan Kozák.
Jinak skvělé knížky o tajze a lovech tamtéž psal Rudolf Luskač.

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

Prej taky ňákej Turgeněv….

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

zápisky, které s tajgou nemají vůbec nic. Minimálně v nadpisu.

Průměrný počet slepic: 4 (1 hlas)

Pane Targus.
Nemám tu knihu a četl jsem to možná před 40 lety,tak je to možné,že to napsal Kozák.Od Obrachta jsem něco četl také,tak si to můžu plést.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

Mně to přijde ve stylu Tři muži ve člunu..Jerome K. Jerome.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

vezou do Říše. Tam mu dají jed.

Průměrný počet slepic: 4.6 (11 hlasů)

In reply to by Ládik!!! (neověřeno)

Trvalý odkaz

svedou to na Rusy.

Průměrný počet slepic: 4.5 (10 hlasů)

In reply to by Ládik!!! (neověřeno)

Trvalý odkaz

Nebo vystopují nevystopovatelný jed.

Průměrný počet slepic: 4.5 (10 hlasů)

nový druh nebo duch Novicoku?

Průměrný počet slepic: 4 (9 hlasů)

In reply to by Ládik!!! (neověřeno)

Trvalý odkaz

To prosím vždy když zkolabuje pasažér na palubě vnitrostátní,ruské,letecké linky,natož pak ruský občan, tak to pro něj poletí z Německa speciál a budou jej léčit v Berlíně??Prosím o vysvětlení od světa znalých.Děkuji předem!

Průměrný počet slepic: 4.9 (14 hlasů)

On prosím letěl vlastním letadlem, do "ruské vnitro linky" by si nikdy nesedl, na to neměl koule ... Tam by mohl přijít k úrazu již při vstupu na palubu ...

Průměrný počet slepic: 3.8 (10 hlasů)

Více bude vědět inžinýr Drábek..... pokud tedy už není zavřený (žertuji, spíše bude znovuzvolený)..
Dizikům to platí vlády, ale přes nevládky - jiným vládám, a tak furt dokola. :-D))
Tymošenková by mohla vyprávět, jaké jsou Německo hotovými Lurdy !!!
Horší by bylo kdyby v tom Německu exnul. To aby pak vyslali aspoň tři party, s ruskými pasy, dvěma kanystry a s třema štětkama. Natřít tolik futer totiž nějakou dobu trvá.

Být poslán ze Sibiře do Německa...a v tom Německu umřít, tak to by teda byl opravdu pech.

Průměrný počet slepic: 3.9 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

to by jste měl vydat knižně. Jako bývalý vodák vím že ani moc nepřeháníte ...

Průměrný počet slepic: 5 (7 hlasů)

souhlasím. Jsou to nezopakovatelné zážitky, protože Rasíja se šíleným tempem mění. Jak dalece k horšímu a jak dalece k lepšímu, nejsem oprávněn posuzovat.

Průměrný počet slepic: 5 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

Ve stejném roce, kdy se Admirál statečně propíjel cestou širou Rusí, jsme v šesti lidech sjížděli Olekmu - přítok Leny. Po pěti, nebo šesti dnech ve strávených ve vlaku vystupujem na zastávce s narvanýma báglama a někdo už na nás čeká. Je to místní náčelník Milice, nějaký bdělý orgán v Moskvě ho upozornil na záškodníky mířící do jeho rajónu. Náčelník prohlédl pasy a po zjištění, že máme v plánu odplout po Chani do Olekmy a tím zmizet z okruhu jeho působnosti už nic neřešil. Ani to, že na jedné strany Olekmy se rozkládá rezervat WWF a na druhé zapovednik s přísným zákazem vstupu, čili splouvání, táboření, lovení ryb a dýchání vůbec tam není dovoleno. Prostě v Rusku je možné všechno.

Průměrný počet slepic: 5 (8 hlasů)

Tenkrát ledacos v Rusku šlo, počítám, že dnes by jsme se tam už takhle nedostali. Už tenkrát nás ti lidé, co jsme s nimi přišli do styku, považovali za potencionální nepřátele. S odstupem času musím uznat, že měli buď dobré informace nebo dobrý čuch nebo obojí dohromady.

Průměrný počet slepic: 4 (8 hlasů)

Rusech pletete.
Baťka Putin otevírá Rasíju doširoka. Když tam dostávají chlapi víza na to, aby rajtovali dva měsíce na motorkách po prdelích, o kterých ani netušíte, že existují...
... je třeba borec, který lítal na motorce po Sachalinu, doložil to fotkami...

Průměrný počet slepic: 4.8 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

(Mírné OT v době dočasného "bezvládí".)

Sobotní zprávy Českého(?) rozhlasu - Radiožurnál:

1. zpráva - Covid-19 / přes 500 nakažených / nejvíce od (nějakého?) začátku. (Mírná parafráze.)
2. (jiná)zpráva - Plošné testování fotbalových družstev prokázalo další nakažené Covid-19. (Opět mírná parafráze.)
(Tedy zintenzivnění (účelového?) "hledání"? Proč? Důkazy pro CO? V čí prospěch?)

Pro připomenutí:

1) Covid-19 - NEŠÍŘÍ se od prosince 2019. Stopy lze nalézt mnohem dříve. Datování lze předpokládat min. k roku 2018.
(Dost času na zamoření CELÉHO světa.)
2) Covid-19 - Podle objevitele HIV má v sobě sekvence HIV. Je tedy pravděpodobná latence i resistence. Celkově jiné chování než u "chřipky".
3) Covid-19 - předpokládaný SYNTETICKÝ původ.
4) Covid-19 - (především) Podnikavci a "podnikatelé" ("praktičtí lékaři"), závislí na ZISKU (komerčních pojišťovnách a nadnárodních farmaceutických korporacích) NEDOKÁZALI(?) identifikovat ZJEVNÉ nezvyklé průvodní jevy infekce.
5) Covid-19 - kde je kupříkladu masmédii publikovaná, ucelená, pravdivá, nezaplacená, nezmanipulovaná, propagandou a účelem neprosycená zpráva o Covid-19?

Hřiště, "nezávislí" soudci, obsazení a mafie:
- SVĚTOVÁ vědecká pracoviště jsou penetrována lidmi typu "Havel", Putna nebo Drahoš.

- Totéž platí o vládách. Cr - leadeři Adam (Aspen Institut - gauner Bakala + Krvavá Madla) a Hamáček (Aspen Institut - gauner Bakala + Krvavá Madla)
(Sk - Čaputová ("dosazená" skupinou ESET /mj. "antivir" NOD 32 - "červ" v mnoha PC a mobilech/), Kiska a Matovič, Fr - Macron. atd.)

- Takzvané (ne)ZÁVISLÉ instituce (WHO, OSN apod.) jsou placeny přímo nebo nepřímo nadnárodními korporacemi a oligarchy (Google, Microsoft, Gates a spol.) přímo zainteresovanými do ZISKU a MOCI.

- "VÝZKUM" na Covid-19, mj., provádí také NASA (USA), Google (Android - "StB v kapse"), Microsoft ("Teams" - desocializace, W10 - špionáž) nebo Amazon(drony - vojenský výzkum a TESTOVÁNÍ).

- Oligarchie a korporace vydávají milióny dolarů na propagandu, chaos/kouřovou clonu, rabování a násilí, prostřednictvím UMĚLE vytvořené VIRTUÁLNÍ "levice" a tzv. "marxizmu" (například BLM-Black Lives Matter). STEJNÝ Google, Microsoft, Amazon (McDonalds, Coca-Cola, Nike a další a další).

- Chicago 4.2.2015 (George Friedman)
(vládnoucí skupina v USA, která NEMÁ "problém" s vražděním a mrzačením)
https://www.youtube.com/watch?v=LLtm-3jTJWE

Shrnuto:
- Uvedené dvě zprávy, mimo jiné, říkají, že populace je promořena a zprávy, testy i POSTUP účelově manipulativní.
- Nakažené tahá zrůdná KASTA, jako "králíky z klobouku".
- Činí tak stejně, jako s UMĚLE vytvořeným přebytkem peněz, které ZNEUŽÍVAJÍ k vraždám, vyvoláváním válek, MANIPULACÍ s trhy a VIRTUÁLNÍMI "krizemi" a "konjunkturami".

A závěr?
Nebýt "svobody a demokracie" a samozřejmě hlouposti, lenosti, zbabělosti a vychc*nosti většiny, mohli si VELKOU část současných problémů lidé UŠETŘIT.

Kudy vede cesta?
Jedna je podobná cestě původních obyvatel Ameriky nebo části "nevyvolené" židovské obce, jejíž konec byl "na konci komína" spalovny koncentračního tábora.
Druhá? Tu si musí lidé VYBOJOVAT.

Průměrný počet slepic: 4.7 (13 hlasů)
Trvalý odkaz

506 nových případů za pátek. 22 lidí na plicní ventilaci. 15 mrtvých s virem za týden.

Dovolené pomalu končí, a tak mladým ani nebude vadit, že Česko bude nebezpečná země. :-)

Průměrný počet slepic: 5 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

Mlsný huby, chlupatý jazejčky.
To takovej líh do odstřikovačů vrtulníků, ředěnej destilkou z baterkárny. To byla ňamka!
Směnej kurz bejval 80 piv ku 20 litrovýmu kanystru lihu.
Něco se vylemtalo v průhledné podobě, zbytkem se " ochutil" svařák z ovocnýho vína.
A kasino bylo vožralý tejden.

Průměrný počet slepic: 3.8 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

Marie Divišová
3 hod ·

Ray Bradbury - 100. výročí narození.

Dodnes si pamatuji, jak jsem poprvé četla Marťanskou kroniku, metaforu amerického způsobu života.
Ten do posledního detailu dokonale odpozorovaný obraz americké společnosti: její nabubřelost, pocit nadřazenosti kombinovaný s duševní zakrnělostí, arogance, neznalost, cynismus a bezohledná nenasytnost bez jakékoli empatie či ohledu vůči okolí.
Ta potřeba uspokojit svoje patologické choutky, i když by za to měl zbytek světa zaplatit nezměrným utrpením a životy. Vizionářský obraz společnosti bez ducha a bez duše, řízené jenom penězi a ziskem.

Průměrný počet slepic: 4.3 (18 hlasů)
Trvalý odkaz

Ano, také vidím Bradburyho jako jednoho z nejlepších vizionářů.

Když dnes někde čtu o potřebě cenzury sociálních médií na internetu, tak si často vzpomenu na Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita.
Bude to stejné, jen místo patrol ničící plamenomety hromady nelegálních knih budou na internetu surfovat patroly "hybridně" ničící škodlivé informace.

(sorryjako Admirále za OT...)

Průměrný počet slepic: 4.2 (10 hlasů)

Poslouchal jsem dnes o Bradburym docela pěkný medailón na Vltavě.

S 451 stupňů Fahrenheita je to přesné. Byl to vizionář.

Průměrný počet slepic: 3.1 (7 hlasů)

jako rozhlasovou hru (2016) je možné si poslechnout z archivu Vltavy ode dneška ještě deset dní.

https://vltava.rozhlas.cz/ray-bradbury-451-stupnu-fahrenheita-kdyz-se-k…

Průměrný počet slepic: 4.8 (4 hlasů)

Zde bude soubor 30 dní:
https://ufile.io/ob01emhw
Na disku pak bude dokud jej nesmaže ideopolicie prostřednictvím W10 nebo např. ESET NOD32 ;-)

Průměrný počet slepic: 4.5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

nevím kdo je Divišová, ale Bradburyho jako vizionáře rozhodně nevidí.

Průměrný počet slepic: 2.2 (10 hlasů)

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

rk, Vy jste jak ti slimáci v naší zahradě. Jakmile se trochu změní počasí, tak se otřepou, vylezou na nejbližší rostlinu, tam si pohodlně lehnou do listů a žerou a žerou. Nic pozitivního té zahradě nepřinášejí.

Průměrný počet slepic: 4.7 (12 hlasů)

není slimák, to je slizomaz...

Průměrný počet slepic: 4.5 (4 hlasů)

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.