Pamatujete ty první roky po skončení Studené války? Je to pětatřicet let, ale opravdu už je to jiné století. Svět byl unipolární. Amerika neměla alternativu. Všichni chtěli být američtí kamarádi a bili se za to, aby na ně americký prezident milostivě pohlédl. Čína tehdy ještě ani nebyla členem Světové obchodní organizace, její ekonomika se sice už rozebíhala, ale tehdy to byl stát laciných šuntů, čtrnáctihodinové pracovní doby a sociálního inženýrství. Pokud někdo mluvil o čínských perspektivách, tak jako o montovně světa…

Tak nám prý unikly tajné plány izraelské odvety vůči Íránu. Tedy… ne nám, ale Pentagonu. A byl to velice šikovný únik. Íránci se dozvěděli všechny podrobnosti a veřejnost se nedozvěděla nic. Prosím, povšimněte si, že o tom referovala všechna média jako o úniku a vůbec nikdo nepřemýšlel o tom, že by se toho zmocnily nějaké tajné služby, které to íráncům předaly. Nebo, nedej Bože, že by to získaly přímo íránské tajné služby.

Říká se tomu únik informací, ale správnější označení by bylo, že to Američani Íráncům prostě nabonzovali.

V pátek proběhl volební sjezd Lidovců, který měl mimo jiné zaujmout stanovisko k tristním volebním preferencím naší člensky největší strany a měl zvolit nové vedení, protože to stávající má poněkud umazané ruce. I bratři a sestry si všimli, že se jim moc nedaří a jejich kamarádi z ODS vysílají stále silnější signály, že jim na kandidátkách dají posty podle jejich současné velikosti. Na pozice, které si domluvili před třemi roky, mohou zapomenout.

Už jsem to nakousl včera, ale zaregistrovali jste rozhovor s Petrem Fialou, kde nám náš Péťa sděluje, že ještě chce spoustu věcí dotáhnout a tak si myslí na druhé premiérské období? Průzkumům prý nevěří, vládne dobře, lidi se mají pořád lépe, inflace žádná není, rozpočet je skvělý, jen Stanjurovi uteklo pár miliard, rekordně se investuje a vlastně ho jen trochu znepokojuje výsledek krajských voleb…

Člověku se vlastně nechce věřit, že někdo může být tak moc odtržený od reality.

Už jsem tu několikrát psal o olbřímí velikosti bruselských europarlamentních baráků, ve kterých se ztratíte ihned jak tam vlezete a vysávají z vás energii horem dolem. Říkal jsem si, je to prostě velké a to my, Češi, nemáme rádi. Když se nám něco líbí, tak zdrobňujeme. Milovaná žena je ženuška, milovaný pes je pejsek… jen Fiala bude pořád jen premiér a nikdy nebude mít svůj úřadíček vlády, či národem oblíbené ministerstvíčko.

Přátelé, v posledních dnech jsme už vícekrát spekulovali, kam zmizel náš statečný TZLD Otakar Foltýn, protože od té doby, co vylezl ze zákopu a schytal nejprve palbu zepředu do dezolátů a potom zezadu od jeho vlády, tak do toho zákopu zase zalezl a od té doby o něm není ani vidu ani slechu. Až do včerejška jsem o něm měl jedinou zprávu… má se totiž vyskytnout příští týden ve Štrasburku na tradiční snídani českých europoslanců.

Přátelé, od minulého týdne existuje politické hnutí STAČILO! Registraci od ministerstva vnitra obdrželo 10.10.2024 a sídlí na stejné adrese jako Institut českého venkova. Ano, hnutí jsem zaregistroval já, jakožto předseda přípravného výboru a ano, jednal jsem s posvěcením Kateřiny Konečné. S informací jako první v pondělí přišly Parlamentní listy, kde najdete krátký rozhovor s Kateřinou, proč to všechno vlastně vzniklo. Já to tady jen převyprávím svými slovy.

Přátelé, evropské a krajské volby jsou už minulostí a před námi jsou volby parlamentní. Rok máme před sebou a tři roky za sebou. Za tu dobu se toho hodně odehrálo a ještě víc se toho změnilo. Na začátku bylo vítězství Pětikolky a milion propadlých hlasů, pokračovalo to válkou na Ukrajině, nevídanou inflací, energetickou drahotou a dopracovali jsme se k bezprecedentní aroganci moci, díky které jsme poprvé uviděli pravou tvář progresívního liberalismu.

V sobotu jsem se zúčastnil Konzervativního kempu. Pořádala to Společnost pro obranu svobody projevu. Očekávali, že přijede šedesát lidí a nakonec jich bylo sto dvacet i přes poměrně vysoký účastnický poplatek. Ale řečníci za to stáli. Ekonomický expert Kříž, europoslanec Ondra Dostál, Ivo Budil, Martina Kociánová, Patrik Nacher, Jan Zahradil, Jiří Kobza, Andrej Duhan, Michal Semín, Vlastimil Veselý, Dalibor Balšínek, Tomáš Kulidakis, Roman Joch, Marian Kechlibar, Robert Kotzian a další.