Na Ukrajině padla vláda… tedy, nepadla úplně, jen se musela poroučet premiérka a ministr obrany. To se tak dělá. Když máte válku a úspěšného ministra, za jehož ministrování začala Ukrajina citelným způsobem provádět dálkové útoky do ruského vnitrozemí, je třeba ho odvolat. Možná nekradl s nimi, ale kradl proti nim, možná někomu sáhl na penězovod… a nebo to prostě bylo tím, že nesehnal dost rekrutů do mlýnku na maso.

Proč Fiala prohrál volby, když Babiš je v podstatě pokračování jeho vlády jinými prostředky? Že kecám? Tak se podívejte na hlasování europoslanců za hnutí ANO o Chat Control. Všichni za ANO hlasovali pro, aby se znovuotevřela výjimka z pravidel EPRIVACY. Otevření celé té věci prošlo o pouhých 33 hlasů.

Tak jsme se dozvěděli, že čestný prezident Motoristů, Filip Turek měl autonehodu. Jeho velký těžký Mercedes se srazil s lehkou zdravotnickou Fábií, přičemž Mercedesu se nestalo skoro nic, ale Fábie skončila na střeše. Z hlediska dopravního se jedná o zajímavý příklad, protože šlo o rozkopanou a mimořádně nepřehlednou křižovatku, Turek jel na zelenou, Fábie jela na majácích (převážela zdravotnický materiál), přijížděla ze strany, odkud jezdí jen tramvaje a naštěstí to neskončilo žádným úmrtím.

V neděli a pondělí proběhla médii krátká zpráva, že zemřel velký podporovatel Ukrajiny, americký senátor Lidsey Graham. Velký podporovatel všech druhů humanitárního bombardování, rusofob, íránofob, Kimofob, Asadofob, ale samozřejmě milovník Islámského státu i Mohameda Goláního. Oficiálně zemřel na prasklou aortu těsně poté, co se vrátil z Ukrajiny. Ještě v sobotu se v dobrém rozmaru fotil ve fabrice SkyFall s ukrajinským dronem v ruce. Pak bylo ticho a pak už jen vyšel stručný nekrolog, že mu kiksla hercna.

Přátelé, měl bych psát o tom, jak si Danuše „Stará myslivecká“ Nerudová střihla ostudu při hlasování o Chat Control a obvinila všechny své voliče, kterým se to nelíbilo, že jsou placeni Ruskem a podělala svoji „krizovou komunikaci“ tak dokonale, že si musela zavřít profily. Měl bych psát o tom, jak Transparency International dostávala státní zakázky, které řešilo hnutí STAN a tím pádem také tato obskurní neziskovka osvědčila, že STAN je úúúúplně nejvíc transparentní strana u nás, i přesto, že se obohacovala na státních náhradách poslanců.

Před několika dny jsem psal, že se pravda a láska nechová, jako by chtěla znovu ovládnout, co ztratila, obnovit svou mov i vliv a vyrazit do nové války za liberální demokracii a jejich vidění světa. Nesnaží se o trpělivé budování pozic, jako to dělali jejich předchůdci po třicet let. Nesnaží se o důvěryhodnost, nesnaží se znovu získat ztracenou kredibilitu, ba už ani nemobilizuje ty zdroje, které má k dispozici. Už se jen snaží urvat, co se dá a neohlížejí se na náklady. Jestli něco summit NATO v Ankaře ukázal, bylo to právě tohle.

Tak nám summit v Ankaře skončil, papaláši se rozjeli domů a (jak zpívali Karel Šíp s Jaroslav Uhlířem) níííc see ne e stalo… Summit nebyl přelomový ani semknutím, ani naopak rozkolem. Před summitem říkali všichni to samé jako po summitu, nedošlo k žádnému posunu ani směrem k válce ani směrem k míru.

Očem měl být summit NATO? O válce na Ukrajině. O sedmdesáti miliardách na zlaté záchody každý rok. O evropském dotování amerických zbrojovek, které možná dodají zbraně Kyjevu a nebo si za to Američané doplní sklady. Měl být o různých zbrojních a finančních programech, protože tomu běžný volič nemá šanci rozumět a tak je možné ho lépe vodit za nos. Já se například dozvěděl, že henty prachy, které Macinka přesměrovává do USA na nákup zbraní pro Ukrajinu, schválil ještě Fiala.

Že se náš PePa chce vetřit na summit NATO a udělat pro to cokoliv, to, myslím, všichni vidíme. Že pro to použil Baxu se Šámalem, to bylo sice trapné, ale očekávatelné. Koneckonců, Rozvědčík nemá problém, omlouvat všemožné hrdlořezy. Že protokolář Kolář zaškemral přímo u tureckého Erdogana, který nedodržuje protiruské sankce a říká se o něm chvílemi, že je Putinův podržtaška, aby jeho Nývlta pozval na večeři, to už je arcitrapné, ale to se tak dělá, když pracujete pro zbrojařskou lobby. Stejně tak mě nepřekvapuje, že pravda a láska dělá z prezidentova lísání diplomatickou událost století.