Přátelé, dnes se ještě jednou vrátíme k našemu novopečenému ministrovi obrany, Zůnovi, který měl svůj nešťastný projev o napadené Ukrajině, ruském agresorovi a nutnosti pomáhat napadené zemi pomocí muniční iniciativy a nákupu letadel F-35, které posunou naši armádu na nový level drahoty. Za svůj projev pak dostal pozvání ukrajinské vlády k návštěvě, kterou ale (žel Bohu) nakonec rád…. musel odmítnout.

Věříte někdo v německé znovuvyzbrojení? Friedrich Merz přednedávnem ohlásil obrovský balík peněz a dokonce říkal něco o tom, že zbraně musí dodávat německý průmysl a ne ten americký. Pokud to vzbudilo rozruch, tak v Polsku, které teď v této chvíli má nejbojeschopnější armádu v Evropě… za cenu vysokého státního zadlužení. Jinak to nikoho ze židle moc nezvedlo.

Představte si to. Spasitel, Kristus král, Boží syn… a on se narodí ve chlívě jako nemanželské dítě. Syn tesařův. Žádný purpur, žádné dobré školy, žádné kontakty na dobové kapitány (otrokářského) průmyslu, žádná dobrá adresa v pupku světa, žádný tajemný miliardář v pozadí, žádné krytí od vlády či opozice. A ještě mluví o odpouštění svým nepřátelům a nastavování druhé tváře…

Přátelé, každý, kdo chce sloužit vlasti a národu, by si měl projít prohranými volbami. Takovými, jakými jsme si prošli ve Stačilo! Prohrou, která byla do posledních chvíle nadějná, která podle všech průzkumů měla být výhrou. Prohrou po bubnové palbě od majnstrýmu, církví, neziskovek i pouličních bojůvek. Prohrou, protože vás považovali za nejnebezpečnějšího soupeře, kterému připisovali jakoukoliv nezákonnou pohnutku, ale policie žádnou nenašla. Prohrou, kdy nakonec stojíte sami a už víte, že se nevrátíte se štítem, ale na štítě.

Přátelé, pojďme si v tomto předvánočním čase říct bez emocí, jak si naše zemička i Evropa stojí. V dalších dnech bude stát za to, vyslovit svá přání i naděje, za týden dojde dokonce i na předsevzetí, ale dnes mi dovolte vidlácký komentář k aktuálním událostem, které nás budou příští rok ovlivňovat víc, než bychom si přáli. A protože jsme v posledních dnech měli i nějaké stíny v ráji v podobě výroků jenerála Zůny, podívejme se na to střízlivýma očima.

VBruselu se v posledních dnech děly i jiné věci, než Evropská rada o penězích pro Ukrajinu. Zatímco evrfopská věrchuška seděla ve svých betonových palácích, na ulicích bylo živo. Opět se tam sešli zemědělci takřka z celé Evropy, aby mohutně demonstrovali proti dohodě se zeměmi MERCOSUR a vůbec proti zhoršováním svých podmínek. Demnstrace to byla řádná, byly bitky s policisty, bylo sypání hnoje, metání kejdy i polévání močůvkou, byly traktory s radlicemi, které tlačily policejní zátarasy, hořely pneumatiky, byla řada zatčených… prostě pořádný protest se vším všudy.

Zpráva víkendu pro Alternativu nebyla ani tak Evropská rada, kde se Andrej Babiš tak nějak opatrně postavil na stranu Fica a Orbána tím, že Česká republika nebude ručit za devadesátimiliardovou půjčku Ukrajině, ale byla to tisková konference ministra obrany, Jaromíra Zůny, který na ní vysvětlil, že muniční iniciativa bude pokračovat, Ukrajina je napadenou zemí a Rusko je agresor, stejně tak podpořil nákup stíhaček F-35 a vůbec použil výrazy, které se vlastně nijak nelišily od rétoriky Jany Černochové.

Jednání na Evropské radě se protáhlo dlouho do noci a skončilo až v pátek nad ránem. Nepřekvapivě nejdéle trvala záležitost peněz pro Ukrajinu. Má to samozřejmě složitější konsekvence, ale nakonec se ruská aktiva zabavovat nebudou, EU si normálně vezme standardní půjčku, kterou de facto daruje Ukrajině, protože ta to nikdy nebude moci splatit a ručit za ty peníze budou ty státy, které chtějí. Maďarko, Slovensko a Česká republika ručit nebudou.

Vposledních dnech jsme si více všímali naší domácí politické scény. Máme novou vládu, ta se poměrně zhurta ujala svého úřadování, Andrej Babiš se v Bruseli postavil na stranu Patriotů pro Evropu, Uršula prý aději ani nedala hlasovat o penězích pro Ukrajinu, protože by o zřejmě prohrála… ale tady se situace mění každým okamžikem a v době, kdy tento článek čtete, už to může být jinak. A jak napsala Klára Samková, Česká republika má nové směřování zahraniční politiky:

„Peníze nemáme a za nic ručit nebudeme.“