Poslední týden jsem se zabýval odkazem našich předků ohledně hrůz Druhé světové války a německé úloze v tomto odkazu a tak jsem trochu zanedbával další události, které se nám nahromadily. Dnes se s nimi letem světem vypořádám a v dalších dnech si některé rozebereme více do hloubky. Dnes budu jen sarkastický, jízlivý a zlý, protože debilita našich i světových elit vystoupala na nový level.

Přátelé, v uplynulém týdnu se nic zajímavého nestalo a tak se v krátkosti podíváme, jak se světovému hegemonovi daří při dobývání světa a potírání říší desetkrát starších, než jsou Spojené státy.

Tak už máme také svého teroristu. Youssefa Moursiho. Egypťana studujícího na Karlově univerzitě, ukázkového angažovaného liberála, který chce dekolonizační querr vzpouru, která zruší rodinu a angažuje se v hnutí Druhá směna, které útočí na spolky jako Hnutí pro Život nebo Aliance pro rodinu, přičemž toto hnutí podpořil dotací z veřejných peněz minulý ministr kultury, Martin Baxa. Zároveň to není ani tak terorista, ale nebinární teroristko. Nedělám si srandu.

Sledujete alespoň poočku Mnichovskou bezpečnoastní konferenci? To je ta, jak tam loni americký viceprezident (a vidlák) J.D. Vance řekl, že Spojené státy nemohou pro Evropu nic udělat, když zdejší vlády chtějí cenzurovat a omezovat vlastní obyvatelstvo. Letos tam vystoupil Trumpův ministr zahraničí Marco Rubio a pronesl podstatně smířlivější projev, po kterém si (alespoň podle majnstrýmových intervjuků) Evropa poněkud oddechla. Ale na druhou stranu se Rubio nesešel s Merzem a Macronem, ale naopak se sešel s Orbánem.

Ve stejné době, kdy probíhala schůze poslanecké sněmovny s hlasováním o důvěře, dojel náš prezidentčík na Ukrajinu. Na vojenském hřbitově zkontroloval výsledky muniční iniciativy, potkal se prý i se Zelenským… a na rtech měl krvavé opary… Pamatujete, jak jsme ho v předvolební kampani zobrazili s upířími zuby a krvavou hubou? Tak už se to začíná vyplňovat. Není divu. Mít podíl na smrti tolika mladých kluků, to se do člověka zapíše. Napořád.

Už to bude rok, kdy byl Donald Trump inaugurován a začal pracovat na ukončení války na Ukrajině. Začalo to setkáním delegací v Saúdské Arábii a vyrcholilo to setkáním s Putinem na Aljašce. Tam se Donald nejspíš dozvěděl, čeho chce Rus dosáhnout a asi mu tam definitivně došlo, že toho dosáhne. Od té doby totiž američtí vyjednavači prakticky vůbec nebojují s Rusy, ale jen a pouze s Ukrajinci a Evropany.

Generál Zalužný se vrátil na Ukrajinu. Prý všude dobře, doma nejlépe. My, hloupí dezoláti hltající ruskou propagandu samozřejmě víme, že jde o klíčovou postavu celého dramatu, protože je velmi oblíbený, ba dokonce jeho aureola válečníka zastiňovala i Zelenského. Poslední dva roky války strávil v Británii jako velvyslanec a šířil tamodtud velmi znepokojivé myšlenky o ukrajinském nacionalismu, ale také byl znepokojivě realistický po vojenské stránce.

Na americký Den díkůvzdání odstartovala z kosmodromu Bajkonur raketa Sojuz, která na ISS vynesla smíšenou rusko – americkou posádku. O pár hodin později padl Andrij Jermak, který oznámil, že odjíždí na frontu. V Moskvě jednal s Vladimírem Putinem Viktor Orbán. Společný rozhovor se protáhl na čtyři hodiny. Do Moskvy rovněž míří americká delegace s novým upraveným mírovým plánem, který tentokrát nikam do mééédií neunikl a nikdo neví, co v něm doopravdy je. Do Kyjeva míří také americká delegace…