O událostech v Polsku jsme se dozvěděli prakticky všechno. Ovšem, dozvěděli jsme se to od Pavla Šika, Angeliky Bazalové, dozvěděli jsme se to ze Sputniku, či Al Jazeery, dozvěděli jsme se to z polských televizních kanálů, ale od České televize a ostatních českých majnstrýových médií jsme se nedozvěděli nic. Je to stejné jako v roce 1989, tehdy byla televize také na té správné straně, i všichni herci tehdy byli na té správné straně, také tenkrát kontrolovali, jestli někdo netleská příliš ledabyle… a všichni se do poslední chvíle bili za režim, který měl na kahánku.

Myslel jsem si, že tento víkend bude prostý bouřlivých událostí a já budu moci konečně v klidu poreferovat, jak pokračují práce na Vidlákovně. Máme totiž konečně kladná stanoviska všech dotčených orgánů ohledně vodoprávního rozhodnutí a mohu tak objednat to, na co jsme se složili už v červnu – septik, zemní filtr a nádrže na vyčištěnou vodu. Orgány sice mají teoreticky nějaké lhůty, ve kterých se musejí vyjádřit, ale v praxi se to nedodržuje a tak, podobně jako tomu bylo s připojením elektriky, trvalo to nikoliv třicet dní, ale pět měsíců.

Tak jsme se dozvěděli, že pokud by Rusko napadlo Pobaltí, vyslala by tam Česká republika v rámci článku 5 dvě mechanizované brigády. Babiš říkal… poté, co se na toto téma sešel s prezidentem… byli bychom prý akční. Ano, byli bychom hodně akční, protože dvě mechanizované brigády, to jsou prakticky všichni bojeschopní vojáci, nejspíš i s aktivními zálohami a Zdechovským. Dvě brigády jsou všechno, co Česká republika má.

Pamatujete, jak jsem před několika týdny psal, že pro válku NATO s Ruskem už jsou splněny všechny podmínky?

Tak nám soudruh PePa definitivně nepojede do Ankary na summit NATO. Ani tu neformální večeři si tam nedá, nepotká se s „odpornou lidskou bytostí,“ Trumpem, nebude mu muset podávat ruku a nebude u stolu, kde se budou veřejné peníze přerozdělovat zbrojařům, protože zbrojit je dneska jediný způsob, jak zařídit, aby nám bylo líp. Hradní úKolář bude tentokrát se svým Nývltem poněkud nespokojený a já jsem rád, že to takhle dopadlo, protože, jak známo, Babiš nerad chodí do rizkových zápasů a tohle byla navíc další zkouška soudržnosti vládní koalice.

Tak se nám vládní politici zahemžili, jak ty zlé nevyzbrojené, lepící páskou slepené, papundeklové drony, co doletěly do Polska rychlostí sto kilometrů v hodině a byly ve vzduchu celé hodiny, sestřelili pomocí super, hyper, mega, skvělých, nizozemských stíhaček F-35… a podávali to jako důkaz prozíravosti naší ministryně Černochové… Zatetelili se nad dobrým nákupem, kdy jsme vyhodili sto padesát miliard, letadal budeme mít (možná) za deset let a vůbec jim samozřejmě nedošlo, že tyto drony by sestřelilo i hadrové letadlo z První světové války… jen by každý sestřel nestál miliony dolarů…

Rusko, zdá se, udělalo s drony neuvěřitelný pokrok. Představte si to, roj asi dvaceti dronů letěl z Ruska přes Bělorusko (nebo přes Ukrajinu), přeletěl půl Polska, tam ty drony dopadly na zem a nechaly se vyfotit od šokovaných místních obyvatel. Drony doletěly o stovky kilometrů dál, než je jejich dolet, způsobily patřičný poprask, včetně aktivace článku 4 NATO, poškodily prý nějakou střechu a nic nikde nevybuchlo.

Tak se nám ve Varšavě sešla možná největší demonstrace od roku 1989. Opozice svolala protest proti politice vlády, kterou reprezentuje strana Právo a spravedlnost. Sešly se statisíce lidí, mávalo se polskými vlajkami, u řečniště se vystřídala celá řada známých polských tváří… zkrátka byla to tak velká a mohutná akce, že ji pokryla většina zahraničních médií.

Řeknu to hned na začátku natvrdo: 

Nemáte pocit, že Vrbětice jsou jen viditelný uvolněný kamínek něčeho většího? Že se rozjíždí nějaká lavina událostí, že se spouští už delší dobu připravený plán a jen to čekalo na rozkaz k akci? 

Předevšírem nás v jednom z komentářů informoval Admirál o Společnosti pro obranu svobody projevu. Vyjádřil přání, abych této aktivitě a tomuto tématu věnoval celý článek, což chci dneska udělat. A začnu krátkým shrnutím situace: 

Na dnešek jsem slíbil prokydání staronového polského prezidenta Dudy. Který posbíral 51% hlasů oproti 49% svého konkurenta Rafíka o kterém do prezidentské volby nebyla v dějinách ani čárečka. O Rafaelovo zviditelnění se i u nás vehementně starala česká televize, která až do poslední chvíle bojovala za zdání proevropského a proliberálního vítěze.