Přijdu takhle ráno k počítači, abych zjistil, co si mám podle mééédií dnes myslet a ejhle, Brodníčková tam píše, že Babiš zdržuje své jmenování premiérem… Prý se nijak nehrne k prezidentovi, nepředkládá jména ministrů k veřejné diskusi a vlastně je mu tak nějak jedno, co Petr Pavel bude dělat. Ano, v tomto ohledu je Andrej Babiš úplně jiný, než byl Petr Fiala, který posílal Zemanovi jednu SMS za druhou, kdy už konečně bude jmenován.

Přátelé, sledovali jste alespoň poočku dnešní volbu orgánů poslanecké sněmovny? Já jsem toho nechal ve chvíli, kdy Hayato Okamura hodinu mluvil o své rodině a svém mladším bratrovi, aby si zdůvodnil, proč ho nenávidí. Bylo to tak blbé a ubohé, že se mi normálně zvedl žaludek. V podstatě jsem v jiném vydání slyšel to, co se linulo z evangelického sboru v Miroslavi směrem k pravdomluvným intervjukům, proč bylo správné mě vyhodit. Mají na to asi někde manuál.

To byl nejlepší vtip uplynulého týdne. Andrej Babiš poslal Petru Pavlovi programové prohlášení nové vlády normálně datovou schránkou. Od toho se přece vymyslela, ne? Aby se dalo snadno a přehledně komunikovat se státní správou… Ono to sice moc efektivní a přehledné není, ale tohle byl od Andreje ukázkový trolling na úrovni Donalda Trumpa. Pane prezidente, je to dlouhý a složitý text, v pondělí ho přinesu na Hrad, tak ať se na to o víkendu můžete kouknout… Krása.

Letošní podzim je naprosto ukázkový. Léto bylo poměrně krátké a studené, v podstatě se nám na konci září úplně vyhnulo babí léto a místo toho jsme začali topit, ale jinak je říjen takový, jak by měl být. Teploty zvolna klesají, přišel nějaký ten déšť, ale také svítí sluníčko, které ještě dokáže odpolední teploty vyhnat vzhůru. Listí se barví, ale ještě drží na stromech, takže nakonec to vypadá že skutečně spadne až v průběhu listopadu. Příroda má ráda rovnováhu… když někde ubere, jinde zase přidá.

Přátelé, omlouvám se za dlouhou povolební kocovinu. Měla vícero důvodů. O některých jsem psal, o některých teprve psát budu, ale to, co podle mě bude určující pro příští roky, je život v době postfaktické. Volební vítězství a prohry jsou normální, stejně tak je normální, že se mění politické názory i postoje, protože se mění vnější svět (Lipavský byl propalestinský aktivista, který hladce obrátil, jen se stal ministrem), ale bohužel, musím konstatovat, že rámec, podle kterého jsme posuzovali politické změny a veletoče, je pryč.

Vposledních dnech jsem smutně sledoval, jak se i poslední parlamentní strana hladce vzdala svého programu referenda o setrvání v Evropské unii a NATO. Neříkám to ve zlém, jen s trpkostí, protože Tomio má pravdu – SPD má jen patnáct poslanců, nikdo jiný z těchto insitucí vystupovat nechce, i když se už dávno obrátily ve svůj vlastní opak. A tak je třeba si zacpat nos, lupnout kinedryl a udělat příslušný kompromis… koneckonců, jde o to, aby už nevládnul Petr Fiala, ne?

Pamatujete, jak vypadaly první dny po volbách v roce 2021? Ta radost demobloku z výhry a draní se k moci, protože byli po osmi letech v opozici řádně vyhladovělí. Jediným obláčkem na jasném, progresivistickém a evropsky hodnotnotném nebi byl prezident Zeman, který ustavení nové vlády poněkud zdržoval… a tak se proti němu rozjelo v podstatě spiknutí ve snaze ho odstavit. Nepovedlo se to jen díky tomu, že kolem Zemana byli lidé, o kterých sice naše pravdomluvná média referovala velmi nehezky, ale kteří mu v kritickém okamžiku zachovali věrnost.

Kolik článků vydal v posledních dnech Deník N o Filipu Turkovi? Víc než sto. Kolik článků napsal ve stejné době o Dozimetru? Šest. Junge Front Heute vydala o Turkovi asi padesát článků a o Dozimetru devět. Deník N pak přesunul odpovědnost na bývalého Turkova kamaráda Vojtěcha Dobeše, který prý pořídil screenshoty Turkova fejsbůku a pravdomluvní intervjuci z Idnesu zase vypátrali ty, kteří tenkrát s Turkem diskutovali a dneska přicházejí o práci. Ne, nepíšu to, abych tady odhalil šokující mediální praktiky.

Psát o příměří v Gaze a Trumpově mnohabodovém mírovém plánu na Blízkém Východě bylo zcela zbytečné. Stejně všichni řešili Filipa Turka a jeho fejsbůkové nacipříspěvky. Jen tak, nádavkem, ještě přidali informaci, jak (teď už nejspíš bývalý) kandidát na ministra zahraničí vyhrožoval před osmi lety zaměstnanci saúdské ambasády (to je ta země, která na jedné takové ambasádě rozřezala novináře Chášukdžího) a objevil se celý dokument s patřičnými odkazy.