Tak nám Veĺký Bocian lobuje v Bruseli za koronapeníze pro naši malou zemičku. Pokud jsem dobře informován, prohlásil ve svém Čau lidi něco o tom, jak dobře pochodil, protože dostaneme nějaké miliardy navíc. Pokud jsem dobře informován, tak se sice ještě neví, jestli nám ty peníze dají nebo půjčí, neví se, jaký bude půjčovací nebo rozdávací mechanismus a včera začaly probleskávat zprávy, že původních 750 miliard EUR je jen plivnutí, že se už mluví snad až o dvojnásobku. Pak se zase mluvilo o tom, že částka klesne. 

Nevíme, jestli Homér existoval, ale víme, že byl slepý... 

Tak se nám v posledních týdnech nějak srážejí vlaky. Pokaždé je to samozřejmě věc, která se může stát maximálně jednou za deset let, pokaždé všechno perfektně fungovalo a selhal "lidský faktor", pokaždé za to nakonec nikdo nemůže, vyšetřování bude trvat dlouho, nic z toho nevyplyne, odsouzen bude ten, který je každý den tak jako tak jednou nohou v kriminále - strojvůdce nebo vlakvedoucí. Jinak je samozřejmě vše v nejlepším pořádku. 

Dnešní název jsem si schválně vypůjčil od Alefa, aby zněl stejně jako ten včerejší. Samotný článek ale bude o něčem úplně jiném. Chci být nadále optimista a napsat něco o tom, že toho důležitého ve světe neubylo ani za mák. Že pořád ještě máme všechno, co nám Bůh/příroda dali do vínku a s čím jsme si vystačili tisíce let. 

Pamatujete na mladého Stropnického? Toho zhýčkaného moderního dynamického jinocha, který dělal předsedu Zeleným? Který si ve své naivitě myslel, že každý člověk si za svůj život bez problémů našetří na pětimilionový byt. Kterému ale byt koupila maminka a tatínek. Který se přestěhoval na vesnici a stačil rok a kluk začal mluvit celkem normálně. Vzhledem k tomu, že o něm teď není slyšet ani slovo, pokračuje mlaďoch v dalších kacířských názorech, které by se v médiích nevyjímaly a tak s ním raději nikdo rozhovory nedělá. 

Já vím, že tady v kontinentální Evropě a navíc ještě v jejím srdci se nedá počítat s nějakou velkolepou samostatností.  Já vím, že doba, kdy jsme dávali krále zemím okolo nás je dávno pryč a jen tak se nevrátí. Já vím, že máme  v  genech mnohonásobné okupace, ztracené sny, násilné i nenásilní převraty, změny vlády, víry i hospodářství. Já vím, že se nenacházíme ve zrovna šťastném období českých dějin.

Na poslední chvíli jsme se domluvil s rodinou, že zítra se u nás na dvoře bude bagrovat. Musel jsem kvůli tomu zajistit kupu věcí a tak jsem se vrátil domů příliš pozdě na to, abych ještě něco smysluplného napsal. 

Tož do dnešní diskuse nadhazuju téma mladých moderních a dynamických vedoucích, mistrů a manažerů. 

Všímáte si, že jich v poslední době nějak ubylo? Že ty kecy, které měli ještě před pěti roky, nějak přestaly? Že vůbec mladí moderní a dynamičtí vedoucí zmizeli kamsi do neziskovek a ve výrobě se vlastně už skoro nevyskytují... 

Stačí krize a všechna slova i činy se demaskují tak rychle, že nestíháte zírat.  Všechno začalo teprve před týdnem... do té doby to bylo "nekde jinde". Nějací Taliáni měli problémy, protože jsou to špinavá prasata. Když přišel Andrej se svými opatřeními, bylo to v podstatě jako blesk z čistého nebe. Sice jsme už dva týdny něco tušili (a dělali si zásoby), ale podívejte se do týden starých diskusí, kdo z nás předpokládal uzavření hranic, karanténu a de facto převzetí hospodářství vládou. 

Dnes je 15. března a to je den, kdy naše zemička dostala od svých sousedů tu nejposlednější zkušenost k nezaplacení. Pro Scallopa - je to den, kdy si Hitler přestal hrát na schovávanou a udělal si z nás protektorát. 

Teď jsme o pár let dál... A znovu dostáváme zkušenosti k nezaplacení... především náš premiér. 

Někdy před patnácti lety jsem od jednoho kamaráda dostal poměrně podrobný návod, jak založit neziskovou organizaci. Tenkrát jsem se pokoušel o historický šerm a chtěl jsem na to dostat nějaké dotace. Návod jsem prostudoval, napsal podle něj stanovy, ty jsem zaregistroval na ministerstvu vnitra a ejhle... měl jsem s kamarádem Ekonomickým migrantem vlastní neziskovku na kterou jsem jednou dostal od města dotaci pět tisíc korun a pak se mi narodilo první dítě, pak druhé a pak už nebyl na nějaké mávání mečem čas. 

Dnes budu osobnější a otevřenější než jindy. Rozhodl jsem se k tomu po přečtení včerejší diskuse se Scallopem a kromě tradičního vidláckého poučení bych se chtěl i k něčemu přiznat. Proto dneska zazní i některá skutečně existující jména ať se děje vůle Boží....