Ano, tímto výrokem nás oblažila předsedkyně poslanecké sněmovny, Markéta Pekarová Adamová, v reakci na pokus o atentát na Donalda Trumpa. Kdo seje vítr, sklízí bouři, to bychom prý měli mít na paměti všichni. Jinými slovy, Trump si za atentát může v podstatě sám, protože zasévá nenávist do společnosti.

Ve včerejším článku jsem vypsal celou řadu překážek, které brání jakékoliv změně, i když existují volby a co víc, i když nejsou vůbec cinknuté. V Británii skončili Konzervativci, nastoupili Labouristé a zavedou přesně to, kvůli čemu voliči Konzervativce vypráskali.

Přátelé, já dneska budu ještě více sarkastický, než běžně. Odevzdával jsem daňové přiznání a zjistil jsem, že se mě konsolidační balíček týká mnohem více, než jsem si myslel. Navíc jsem na cestách kvůli plánu D a E, takže mám hlavu akorát na sžíravou ironii a vlastně je dobře, že nejsem doma, protože dnes by moje špičky schytala i moje dobrá žena. Ta teď má starosti se čtyřmi velociraptory, kteří dva měsíce nemusejí do školy. Nejstarší cérenka je naštěstí už rozumná a na brigádě. Dnes tedy budu zlý i k těm, kteří si to nezaslouží.

Včera jsem psal o tom, že kádrové rezervy došly… Do politiky se nikomu už moc nechce. Především se nikomu moc nechce mezi liberály. Poslední nadějný frajer sedí v base za znásilnění, Grýndýloví bijci byli odejíti z europarlamentu, ve STANu je to samý dozimetr nebo Síkela a jediné, co se dalo sehnat, je Danuše Nerudová. Personální nouze je tak veliká, že prdel Pavla Novotného dál zůstává zářnou tváří ODS…

Přátelé, těsně před volbami jsem napsal, že mě brzy čeká vyhodnocení uplynulých dvou let a následně celá řada obtížných rozhodnutí, protože už prostě není možné, jít zároveň všemi cestami. Tak jsem napsal, že tato rozhodnutí chci udělat společně s vámi, protože od začátku do konce jsem odpovědný vám – čtenářům. Existuju díky vaší podpoře, nikoho jiného.

Ve svém včerejším článku jsem rozebral, co jednotlivá volební uskupení dělala dobře a co dělala špatně. S výjimkou Starostů, kteří v posledním týdnu pracovali pro Motoristy, se dá říct, že volební výsledky odpovídají úsilí a taktice, kterou do toho jednotlivé strany vložily. Stále platí, že očerňování soupeřů nefunguje, nefunguje vymezování se proti druhým a nefunguje nabízet něco, co lidé vlastně nechtějí. Do voleb tentokrát nezasáhly ani soudy ani policie, nikdo nebyl těsně před volbami obviněn z nějakého kolosálního podvodu, nikoho neodvedli v klepetech. Volby byly mimořádně klidné.

Nedávno na to moc hezkým textíkem upozornil můj bratr. Bylo mi líto jeho postřeh řádně nezpopularizovat, takže, brácho, děkuji za dnešní námět.

Tak jsme se dozvěděli, že pouhých několik dní po návštěvě sídla CIA v Langley končí v čele Vojenského zpravodajství jeho šéf, Jan Beroun. Sociální sítě už žijí spekulacemi, proč tomu tak je. Skutečně není úplně běžné, že jeden týden jedete jednat s americkými kolegy (a loutkovodiči) a druhý týden skončíte.

Já spekulace trochu přiživím, ale nejprve si o Janu Berounovi něco povíme…

Když jsem se v roce 2022 zvednul z domácího gauče a rozhodl se, že nebudu jen blogersky nadávat na poměry, ale pokusím se k jejich změně přispět skutečnou aktivitou, záhy mi život začal formulovat teze a strategie, podle kterých se snažím pracovat. Dnes si je zopakujeme. Už proto, že na zítra svolává Jindra Rajchl demonstraci, na kterou přijedou lidé z celé republiky a já u všech předchozích byl a dost jsem se snažil, aby účast byla co nejhojnější.

Tak nám v uplynulém týdnu potvrdil Olaf Scholz, že pokročilé zbraně, které Západ dodal na Ukrajinu, obsluhují západní specialisté. Vzápětí Rusové zveřejnili nahrávku špiček Bundesvéru, kterak se baví o útocích raketami Taurus na Krymský most a jak to udělat, aby se nedalo říct, že se Německo zapojilo do války na Ukrajině. Do toho Macron vypustil kontrolní balónek ohledně vyslání vojsk evropských států na Ukrajinu (samozřejmě mimo NATO) a naši libtardí novináři i celý twitter od té doby jedou jasný signál, že se do války s Rusem zapojit musíme, protože to jinak prostě nejde.