Jistě jste všichni zaregistrovali ponurý příběh amerického miliardáře Epštajna, který po svém pohádkovém zbohatnutí usoudil, že už patří mezi ty, co jsou si před zákonem rovnější a zařídil si ze svých domů i letadel luxusní bordel pro superprominenty a jejich politické kamarády. Tam pořádal orgie, provozoval kuplířství, držel si sexuální otrokyně a vůbec se ukáže, co ještě dělal. 

Před několika dny jsem si přečetl u Terezy Spencerové, že americké děti se nejvíc chtějí stát youtubery a čínské děti se nejvíc chtějí stát astronauty. Tedy tchaikonauty. Petr Kubáč uváděl v jednom ze svých článků krásný příklad proč dnes tolik lidí studuje sociologii, ale skoro nikdo se nechce stát instalatérem. Inu, pokud vám jako instalatérovi potečou trubky, tak všichni vědí, že jste blbec. Když jako sociolog budete celý život kecat kraviny, nikdo to nepozná... 

Pravidelní čtenáři vědí, že kromě jiných zálib jsem i sběratelem a stavitelem lega. Mám rád modelařinu, ale nejsem dostatečně zručný, abych si postavil skutečný pěkný model čehokoliv a tak to stavím z lega. Snažím se k tomu ale přistupovat stejně svědomitě jako kterýkoliv jiný modelář.

V současné době jsem propadl parním lokomotivám. Mám je rád. Parní lokomotiva je jeden z nejúžasnějších strojů. Všechny ty mechnické vychytávky jsou přímo vidět. Není to někde nějaká schovaná chytrá krabička, ale všechno jsou táhla, ojnice, kliky, čepy, písty a všechno vidíte na první pohled. 

Ekonom Pavel Kohout kdysi porovnával utopie orwellovskou, kafkovskou a huxleyovskou.

Orwell ji popisuje v románu 1984 , i když tím myslel stalinismus. Hlavní rysy jsou:

- máme neomylného vůdce

- máme jednu ideologii nekompromisně prosazovanou

- ideologie má výrazné symboly

- život většiny obyvatel je rovnostářský, prokolektivní a nucen vládou občanům

- stát vládne ekonomice

- nepohodlní občané jsou ostrakizováni, zavíráni nebo likvidováni - násilí státu vůči občanům je zřejmé

- stát udržuje obyvatelstvo ve strachu z násilí

Včera jsem byl na návštěvě u svého dobrého kamaráda Ekonomického migranta. Scházíme se pravidelně a často, provozujeme spolu výměnné orgie domácích produktů a vůbec máme spolu ty obchodní vztahy, které tak adoruji a o kterých si myslím, že jednou budou to jediné, co v této společnosti zbude. Naše obchody pečetíme postaru rukoudáním a zapitím. 

Tento termín razil svého času Jan Keller. To ještě nebyl europoslanec a myslel si, že to nejhorší jsou právě ty hedgeové fondy a futures. Pak si šel sednout do Bruselu a zjistil, že Hydra má i další hlavy a od té doby se jeho ironické komentáře týkají téměř výhradně fungování naší skvělé sjednocené Ojrópy. 

Přidám osobní vzpomínku:

Tento koncept je tu už od počátku lidstva. Silný obírá slabšího a jednat začne až tehdy, když potká někoho stejně silného. Na tohle nepotřebujete žádné římské kluby ani trilaterální komise, ani Sorose, ani nic podobného. Stačí aby někdo byl silnější.  

Tímto článkem chci pokračovat ve včerejším tématu tentokrát ně o katolické církvi, ale globálních elitách. 

Můj tatínek pracoval před plyšákem na sokolovském uhelném revíru. Deset tisíc zaměstnanců (možná i víc), povrchové doly a podobná situace jako na Ostravě. Jen jsme tam mívali podstatně méně smrťáků a důlních neštěstí. V jámě dlouhé deset kilometrů a široké pět kilometrů zpravidla nevybuchují plyny, nebortí se výdřeva a nedochází kyslík. 

Pamatujete si, bylo to před pár lety, to jsem ještě psal na Kosu, jak jistí studentíci tak moc šikanovali svoji postarší učitelku, která to nezvládla a zemřela? Samozřejmě nezemřela na nějaké bití, ale psychická šikana ji postupně odrovnala. Nejzajímavější na té kauze bylo to, že ti studentíci nebyli žádní dvoumetroví Rambové z Chánova. Nebyli to žádní mafiánští synkové, neměli velké svaly, nebyli to chlapi jako hora.