Svět

Články

Zrcadlo zahraničí

Autor
Štítky

Naše vaše svobodná a nezávislá média v poslední době nepřestávají psát články na téma čínského a ruského nebezpečí, přičemž média alternativní zase hovoří o americkém nebezpečí. Do toho si vrabci cvrlikají o bruselském neomarxismu, německých tendencích rozdělit migranty, které si sami pozvali, po celé Evropě. 

Vítejte v Euroidlíbu

Autor
Štítky

Minulý víkend shořela v Paříži celá řádka aut. Policejní, ale i civilní. Vítězný oblouk je poškozen a uzavřen pro návštěvníky. Zraněno bylo asi 150 lidí, i nějaká mrtvola se najde... Francie zvažuje výjimečný stav a vláda ustupuje od zvýšení spotřební daně na paliva. Nestačí to. Lidový hněv se ještě nevyčerpal a hnutí žlutých hvězd bude tento víkend pokračovat. Zatímco já budu mít ruce po lokty v břišní dutině prasete, budete moci sledovat v televizi, jak se z Macrona superstár stává Macron blbeček a usurpátor. 

Vymklo se to z rukou

Autor
Štítky

Dnešním článkem bych chtěl vzpomenout blahé paměti Zacharčenka. Myslím tím onoho lídra Doněcké republiky, který byl nedávno rozmetán výbuchem v restauraci. Ukrajinci ihned obvinili Rusko, Opolčenci obvinili Ukrajinu, Rusko obvinilo Ukrajinu, svět zůstal potichu, byl zvolen nový šéf a jede se dál.  Mediální a mezinárodní ohlas vesměs žádný.  Ani bych o tom nepsal, nebýt té drobnosti, že mu na pohřbu bylo sto tisíc lidí. Teď tam budou mít v listopadu nové volby. 

Kapka v oceálnu

Autor
Štítky

Jsem dítko konce padesátých let a tudíž podstatnou část života jsem prožila "za socíku". Nemůžu nad tím jen tak lehce mávnout rukou, ale že bych byla nějakým extra příznivcem těch "totalitních" dob, to teda ne. Politika mě nezajímala,  u nás v podniku mě přestali lákat ke vstupu do "strany" v okamžiku, kdy se profláklo, že můj táta vrátil stranickou legitimaci v devětašedesátém roce. Dodnes si pamatuju kyselý ksicht vedoucí kádrového útvaru, když se měl ptala "A proč tatínek vystoupil z KSČ?" a já jí odpověděla, že na to se ho musí zeptat jeho, já to nevím.  Jasně že jsem věděla... 

Jak se z ONI stanou MY

Autor
Štítky

S včerejším Čmoudovým textem v mnohém souhlasím. Rozumím té motivaci, v mnoha případech bych argumentoval stejně a proto jsem ho bez problémů pustil na sklo. Měl jsem ho doma týden a musím říci, že jsem o něm týden přemýšlel. Především tedy o tom, co je už v názvu. My a oni. Čmoud říká, že neuznává žádné MY, kteří jsme kolonizovali Afriku, nechali hladovět černochy a podobně. To dělal někdo jiný, my tím nejsme vinni.

Ono to tak bylo i předtím

Autor

Těsně po volbě Donalda Trumpa americkým prezidentem jsem  na Kose jsem napsal článek, že Trump už má podle mě svou dějinnu úlohu splněnou. Najednou je totiž dovoleno beztrestně kritizovat amerického prezidenta. To jsem tehdy ještě nevěděl, kam až to může zajít. Je to podobné jako před první světovou válkou, kdy podobní komentátoři jako já tříbili brka na textech o tom, zda by válka nemohla něco vyřešit. Nikdo si nedovedl představit, jaká příšerná hrůza to pak ve skutečnosti bude. I já si už někdy říkám, že jsem neměl psát tak bohorovný text o džinech, které už nepůjde vrátit do láhve.

Platí ještě vůbec něco?

Autor
Štítky

Vždycky jsem se útrpně usmíval nad zprávami z Afriky, Arábie nebo Afghanistánu (všechno začíná na A). Ta místní neschopnost vytvořit cokoliv hodnotného, ta rozdrobenost do klanových struktur, negramotnost, ale zato každý má samopal. Jako kdyby u nás strážci chrámu svaté Barbory vedli svůj nesmiřitelný konflikt s Čáslavskými novokatolíky o náboženský statut kopce Kaňk, protože tam kdysi Žižka zatnul prapor do země. Nebo jako kdyby nesmírně populární Dominik Duka vyhlašoval klatbu nad Halíkem a ten musel okamžitě prchnout do Austrálie, protože kdekoliv v Evropě by ho někdo s chutí zabil.