Autoři

Opravdu ten, který kdysi dirigoval Sazku, postavil Sazka arénu a i když se o něm psalo ledacos, Sazka byla v zisku a snášela státu i sportu zlatá vejce. Jsem rád, že si na tyto stránky našel cestu nejen jako čtenář, ale i autor. 

Architekt ve výslužbě

věk: senior 

stav: vdovec 

zdravotní stav: odpovídající věku

vzdělání: střední s maturitou

jazykové znalosti :angličtina pro přežití

náboženství: vlastní názor,ke kterému mi pasuje prohlášení mého syna ,takto již také otce dospívajících dětí cituji "kdyby nebylo nic předtím a potom,tak by pak neměl život žádný smysl"

záliby-koníčky: celoživotní tramp chováním i filozofií

životní krédo: "Nebudu močit s ostatními,když se mi zrovna nechce"

mnou nejvíce oceňované vlastnosti u ostatních: kamarádství,fair play hra za všech okolností

mnou nejvíce odsuzované vlastnosti u ostatních: faleš,přetvářka,pokrytectví

mnou nejvíce oceňovaná vlastnost u sebe: že mi ještě Pánbůh zdravý rozum zachovati ráčil

mnou nejvíce odsuzovaná vlastnost u sebe: mnohdy překotné přijímání odsudků bez řádného uvážení.

Hombre - podle toho westernu, kde bandita na hlavního hrdinu volá, jak se jmenuje, ale on odpoví jen "Hombre". 

Stále v nejlepších letech; učitel; manžel a otec dvou dětí; mám rád výzvy; nenapravitelný idealista (to z pohledu druhých, sám bych to takto nikdy neřekl); v životě vše beru z té lepší stránky (ač dobře vidím i ty nedostatky a nedokonalosti), vášnivý čtenář - když je čas; obdivovatel Komenského (kéž bychom mu dnes více rozuměli...)

Anotace od Vidláka:

Poznali jsme se v šerém dávnověku u starého klavíru, kde jsme špatně, falešně, ale o to procítěněji zpívali Love me tender od Elvise Presleyho. Ani jeden z nás nejsme schopni definovat, kdy se ze známosti stalo kamarádství a tím spíš nevím, kdy se tento člověk stal mým kamarádem nejbližším.  Má určitě spoustu špatných vlastností, umí být někdy nepříjemný, kousavý, vzteklý, ale nikdy takový nebyl na mě i když jsem mu zavdal mnoho příčin. 

Mám mladšího bratra, ale ten měl být mým starším bratrem. Ekonomický migrant by se na mého mladšího sourozence hodil mnohem lépe. Mám svého nejlepšího kamaráda, ale s Ekonomickým migrantem mám mnohem více společného. Mám svůj život, své soukromí, svou práci, i svojí třináctou komnatu, ale tento člověk mám v každém tomto prostoru svoje místo. 

Jinak je v Kristových letech, učí se výchovu na prvním dítěti, má fakt hezkou, šikovnou a mladou ženu, lidsky zvládnutelnou práci bez moderních manažerských metod a i když si v životě zažil ledacos, ještě nepřestal být optimista. 

Obyčejný člověk s obyčejným životem a obyčejnými zájmy, který zůstává v anonymitě, protože ví o případu jiného blogera, který si odtajněním identity neobyčejně nabil ústa. Hlas volajícího na poušti, osamělý, mezi prvními a většinou neslyšený. Mé názory jste si mohli přečíst na Faustově světě ticha, Kosa Nostra Zostra a nyní na Vidlákových kydech, což je příznačný název pro názory občanů, kteří jsou pro politiky méně než hnůj na vidlích. A poněkud opotřebovaný rebel.

Vlastně skoro ve všem už jsem „bývalý“. Bývalý vrcholový sportovec a bývalý romantik, bývalý seladon a bývalý spisovatel i trochu bohém, bývalý cestovatel a bývalý milovník rychlých vozů. Bývalý rozhlasový novinář, ale už čtvrt století na opačné, tedy PR straně.

Dnes malý živnostník, blížící se k profesní přistávací dráze. Podvozek už je venku, naštěstí svítí tři zelené a nebude to tedy přistání nouzové. Doufám.

Vždycky jsem měl v životě kliku, s jednou jedinou výjimkou – ale ta stála za to.

Mám plné kapsy historek, většinou veselých. Ale všechny jsou staré a nové nějak nepřibývají.

Bohužel/Bohudík už vím, že sport je nejlepší ten rekreační a romantika bývá jen iluze. Eleganci vzal čert a psát jako Hemingway se už nenaučím. Celý svět se poznat ani jen navštívit nedá a doma je to nakonec nejlepší. Auto slouží jen k přepravě z místa „A“ do místa „B“. Novinařina už není noblesní řemeslo a PR je stále více jen manipulací, navíc se většinou stejně ani neví v čí prospěch.

Dva už hodně dospělí synové a tři vlastně už také (skoro) dospělí vnuci. Jsem rád, že je všechny mám, i když nejsou geneticky moji, což není žádné tutlané tajemství. Ale jako by byli.

Kromě řady jiných věcí mám rád uvozovky, což je zřejmé i zde výše. Když se nenapíší, ale vysloví, jsou hezčí.