Autoři

Architekt ve výslužbě

Obyčejný člověk s obyčejným životem a obyčejnými zájmy, který zůstává v anonymitě, protože ví o případu jiného blogera, který si odtajněním identity neobyčejně nabil ústa. Hlas volajícího na poušti, osamělý, mezi prvními a většinou neslyšený. Mé názory jste si mohli přečíst na Faustově světě ticha, Kosa Nostra Zostra a nyní na Vidlákových kydech, což je příznačný název pro názory občanů, kteří jsou pro politiky méně než hnůj na vidlích. A poněkud opotřebovaný rebel.

Vlastně skoro ve všem už jsem „bývalý“. Bývalý vrcholový sportovec a bývalý romantik, bývalý seladon a bývalý spisovatel i trochu bohém, bývalý cestovatel a bývalý milovník rychlých vozů. Bývalý rozhlasový novinář, ale už čtvrt století na opačné, tedy PR straně.

Dnes malý živnostník, blížící se k profesní přistávací dráze. Podvozek už je venku, naštěstí svítí tři zelené a nebude to tedy přistání nouzové. Doufám.

Vždycky jsem měl v životě kliku, s jednou jedinou výjimkou – ale ta stála za to.

Mám plné kapsy historek, většinou veselých. Ale všechny jsou staré a nové nějak nepřibývají.

Bohužel/Bohudík už vím, že sport je nejlepší ten rekreační a romantika bývá jen iluze. Eleganci vzal čert a psát jako Hemingway se už nenaučím. Celý svět se poznat ani jen navštívit nedá a doma je to nakonec nejlepší. Auto slouží jen k přepravě z místa „A“ do místa „B“. Novinařina už není noblesní řemeslo a PR je stále více jen manipulací, navíc se většinou stejně ani neví v čí prospěch.

Dva už hodně dospělí synové a tři vlastně už také (skoro) dospělí vnuci. Jsem rád, že je všechny mám, i když nejsou geneticky moji, což není žádné tutlané tajemství. Ale jako by byli.

Kromě řady jiných věcí mám rád uvozovky, což je zřejmé i zde výše. Když se nenapíší, ale vysloví, jsou hezčí.

Důchodce, bývalý informatik a sportovní pilot, Ač narozen v Praze, Moravák. Bydlím v Brně, v domku po rodičích, vlastními silami zrekonstruovaném. Ze dvou manželství mám čtyři dospělé děti. Jsem na leccos zvědavý a skoro o všem jsem ochotný diskutovat ale na některé věci, lidi a události zvědavý nejsem. Mám rád kočky a dobré víno z Krumvíře i odjinud. Nemám rád brouky Pytlíky, zejména ty u vesla. Ironie osudu: komunisti na moje narozeniny vždycky stříleli ohňostroj. Letos obzvlášť - ale nejsem si jistý, jestli je vůbec co slavit.

Jak říkám - nic zajímavého.

Zdraví JF

Jsem programátor z Prahy, miluju svojí ženu, mám s ní tři děti a jsem tak spokojený. Poznal jsem lidi širokého spektra politických názorů a vím, že všichni mají ze svého úhlu pohledu pravdu, i když jejich názory jsou mnohdy přesně opačné. To logika nebere, takže ta opravdová pravda a lidskost je za těmi všemi dílčími pravdami někde schovaná a já se ji snažím přes ten všudypřítomný matrix vidět.

V současnosti jsem prase. Tedy dřív se tomu říkalo prdůch = pracující důchodce, ale teď už je z toho prase = pracující senior.

Vystudovala jsem fyziku a pracovala pár let ve výzkumném ústavu Akademie věd ve vývoji, ale pak přišla sametová revoluce a mateřská a Akademie se začala měnit a kamarádi fyzici se všichni přešaltrovali na ekonomii a tak jsem se také začala tu ekonomii doučovat tak nějak doma a přitom jsem zjistila, že podvojné účetnictví je osmý div světa a už jsem u toho zůstala. Po většinu dalšího života jsem pak pracovala jako finanční ředitel větší střední firmy. No a teď se věnuju controllingu, tj. finanční analýzy, plánování a kalkulace pro skupinu firem. Mám částečný home office, pracovní dobu jak sobi na Čukotce, prostě si pracuju kdy chci a kde chci. Pohodička.

Dva dospělí synové, jedna roztomilá vnučka.

Mým asi nejdlouhodobějším koníčkem kromě vaření je obchodování akcií na amerických burzách NASDAQ a NYSE. Před časem ale můj velmi dobrý český broker přestal fungovat a já jsem zatím nenašla náhradu, tak je aktivní obchodování momentálně u ledu. Do toho mě začala bavit starost o zahradu za našim činžovním barákem, kde se mi daří pěstovat hlavně růže.

To, co mě ale drží odjakživa, je zájem o politiku. Už jako 12-letá holka jsem si psala politický deník, co se kde událo a tak, škoda, že se během stěhování ten deník někde ztratil.

Lidi obecně rozděluju na autory a interprety, politiky pak rozděluju na autentické a umělohmotné.

Naprosto souhlasím s americkými misskami, které si v jednom filmu přejí světový mír.