Vlastně skoro ve všem už jsem „bývalý“. Bývalý vrcholový sportovec a bývalý romantik, bývalý seladon a bývalý spisovatel i trochu bohém, bývalý cestovatel a bývalý milovník rychlých vozů. Bývalý rozhlasový novinář, ale už čtvrt století na opačné, tedy PR straně.
Dnes malý živnostník, blížící se k profesní přistávací dráze. Podvozek už je venku, naštěstí svítí tři zelené a nebude to tedy přistání nouzové. Doufám.
Vždycky jsem měl v životě kliku, s jednou jedinou výjimkou – ale ta stála za to.
Mám plné kapsy historek, většinou veselých. Ale všechny jsou staré a nové nějak nepřibývají.
Bohužel/Bohudík už vím, že sport je nejlepší ten rekreační a romantika bývá jen iluze. Eleganci vzal čert a psát jako Hemingway se už nenaučím. Celý svět se poznat ani jen navštívit nedá a doma je to nakonec nejlepší. Auto slouží jen k přepravě z místa „A“ do místa „B“. Novinařina už není noblesní řemeslo a PR je stále více jen manipulací, navíc se většinou stejně ani neví v čí prospěch.
Dva už hodně dospělí synové a tři vlastně už také (skoro) dospělí vnuci. Jsem rád, že je všechny mám, i když nejsou geneticky moji, což není žádné tutlané tajemství. Ale jako by byli.
Kromě řady jiných věcí mám rád uvozovky, což je zřejmé i zde výše. Když se nenapíší, ale vysloví, jsou hezčí.
Vedou se teď spory o sochu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva kdesi na Praze 6. Která to je? Nejspíš Dejvice, ne? My z venkova se v těch číslech čtvrtí moc neorientujeme.
Jedni nemohou žít v její společnosti, jiní by naopak za ni položili i život. Kydá se hnůj protiruský i proruský, historický i ideologický. Viz třeba zde, však to všichni znáte:
Nick Puck mě tady u Vidláků v diskusi přivedl ve čtvrtek 30.května na myšlenku/vzpomínku na téma korupce. Věděl jsem, že jsem na to téma kdysi něco psal. A ejhle, našel jsem. Je to z 2.2.2017 a posuďte, zda se od té doby něco změnilo:
Korupce je věčná a vykořenit ji nelze, o tom panuje celkem obecná shoda. Spory se vedou pouze o její snesitelné míře a velikosti. Však také všechny průzkumy nesledují a ani nemohou sledovat skutečný rozsah korupce v jednotlivých zemích, ale pouze míru jejího vnímání plebsem.
Ani nevím z které strany začít…..
Nejde o to, že ze mě někdo blbce dělá. I to se může stát a děje, ale s rostoucími životními zkušenostmi si proti tomu připadám stále více imunní. Jde o to, když si za svou blbost můžu sám, třeba svojí neschopností. Posuďte sami.
Je roztomilé, když se to povede a když se ředitel botanické zahrady jmenoval Větvička a sexuolog Šuk. Leč přiznejme si, že to je spíše výjimečné a dílem náhody. Jméno nám do života obvykle někdo přidělí, aniž bychom to mohli ovlivnit. Dílem formou dědictví, dílem třeba pod vlivem nějakého jurodivého nápadu (mám jednu známou Něhoslavu, letos jí bude osmdesát, ta musela mít rodiče úplné magory, zdá se mi).
Doufám, že za tuto práci budu oceněn nějakým akademickým titulem na Vysoké škole ekonomie a managementu, díky absolvování jejich kurzu kulturní senzitivity:
https://www.vsem.cz/data/data/vsem-soubory/OPPR/Kurz%20Kulturni%20senzitivity_01_2017.jpg
(úvaha spíše nematematická)
Změna znamének plus a mínus na obou stranách rovnic je takový jednoduchý počtářský trik, se kterým se (skoro)každý z nás seznámil kdysi ve škole a postupně ho zapomněl. Jen si pamatujeme, že to jde a je to funkční a kdybychom potřebovali připomenout detaily, vezmeme do ruky nějakou jednoduchou učebnici matematiky a za pár minut už zase víme.
Mně by se líbila a změna znamének také při označování lidí ohledně jejich vztahu k EU.
Univerzita Karlova spustila projekt „Česko! A jak dál?“ Má se jednat o diskusní platformu, která má za cíl definovat zásadní celospolečenská témata, problémy a výzvy naší společnosti a země. Viz:
https://fsv.cuni.cz/aktuality/univerzita-karlova-spustila-projekt-cesko-jak-dal
Vypůjčil jsem si název legendárního, poněkud smutného románu Jamese Hiltona (Lost Horizon, česky například Melantrich, Praha 1991), protože mám stejně smutné pocity.
Před pár dny proběhla zde u Vidláka diskuse na téma jádro versus fotovoltaika:
https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/vidlacky-vypocet
To mě přivedlo k pět let staré vzpomínce. Začnu od Adama.
Nejdřív trochu historie:
Křížové výpravy byla v podstatě vojenská tažení/intervence, která vyhlašoval papež proti těm, které římská církev považovala za nepřátele.
Nejdříve směřovaly směrem na Blízký východ. První vyhlásil papež Urban II. roku 1095, poslední, devátá, skončila vítězstvím muslimů v roce 1272.
Křížové výpravy byly vyhlášeny i proti evropským kacířům, první proti Albigenským v roce 1284.
