Autoři

Jsem programátor z Prahy, miluju svojí ženu, mám s ní tři děti a jsem tak spokojený. Poznal jsem lidi širokého spektra politických názorů a vím, že všichni mají ze svého úhlu pohledu pravdu, i když jejich názory jsou mnohdy přesně opačné. To logika nebere, takže ta opravdová pravda a lidskost je za těmi všemi dílčími pravdami někde schovaná a já se ji snažím přes ten všudypřítomný matrix vidět.

Komplet 'vlk samotář', jeden z nejméně prozkoumaných jedinců živočišné říše. Se vší inteligencí, postřehem, něhou a bázlivostí :-). 
 

Vidlák mě poprosil, abych o sobě něco napsal a zadal mi tak mnohem těžší úkol, než by se mohlo zdát. Pravda je, že rád píšu o lecčems, ale o sobě k smrti nerad. Pokud by se mě někdo zeptal, kdo jsem, nejraději bych odpověděl: „Jsem Nikdo“. A i když to zde již bylo a jakkoli to zní, myslím si, že to nejlépe vystihuje, kým vlastně skutečně jsem. Ve všem obyčejný, v ničem výjimečný, v ničem důležitý. Kámen v poušti, který zde dnes může být a zítra již bude navěky zavátý pískem. A možná je to tak nejlepší.

Kdo jsem, no mně stačí to, že JSEM. Srdcem a kořeny Moravanka,  bytem jinde. Duší snílek, prací přes čísla a daně, neživí mne stát, ale moje vlastní hlava.  Kus života mám za sebou už babička a doufám, že ještě hodně před sebou. Cítím se být a jsem jedna z mnoha  obyčejných, a přesto jedinečných lidí. Jako každá ženská moc mluvím, přeháním, ale prý i moc myslím, a díky prudké povaze to není jednoduché pro mne i pro ty, co to musí strpět.   Jsem už dost stará, abych si dopřála luxus a peníze mne už dlouho nevzrušují a moje meta je, abych už nepotřebovala NIC předstírat. Mám vše, co jsem kdy chtěla a to co nemám, už nepotřebuji, nebo to ještě sobě předstírám?! To si musím ještě sama ujasnit…inu žena.

V současnosti jsem prase. Tedy dřív se tomu říkalo prdůch = pracující důchodce, ale teď už je z toho prase = pracující senior.

Vystudovala jsem fyziku a pracovala pár let ve výzkumném ústavu Akademie věd ve vývoji, ale pak přišla sametová revoluce a mateřská a Akademie se začala měnit a kamarádi fyzici se všichni přešaltrovali na ekonomii a tak jsem se také začala tu ekonomii doučovat tak nějak doma a přitom jsem zjistila, že podvojné účetnictví je osmý div světa a už jsem u toho zůstala. Po většinu dalšího života jsem pak pracovala jako finanční ředitel větší střední firmy. No a teď se věnuju controllingu, tj. finanční analýzy, plánování a kalkulace pro skupinu firem. Mám částečný home office, pracovní dobu jak sobi na Čukotce, prostě si pracuju kdy chci a kde chci. Pohodička.

Dva dospělí synové, jedna roztomilá vnučka.

Mým asi nejdlouhodobějším koníčkem kromě vaření je obchodování akcií na amerických burzách NASDAQ a NYSE. Před časem ale můj velmi dobrý český broker přestal fungovat a já jsem zatím nenašla náhradu, tak je aktivní obchodování momentálně u ledu. Do toho mě začala bavit starost o zahradu za našim činžovním barákem, kde se mi daří pěstovat hlavně růže.

To, co mě ale drží odjakživa, je zájem o politiku. Už jako 12-letá holka jsem si psala politický deník, co se kde událo a tak, škoda, že se během stěhování ten deník někde ztratil.

Lidi obecně rozděluju na autory a interprety, politiky pak rozděluju na autentické a umělohmotné.

Naprosto souhlasím s americkými misskami, které si v jednom filmu přejí světový mír.

-Tuctový stařík - dobrá, tak tedy osoba mužského pohlaví, která je věkově prarodičem.

-Hlupák, který dostal trochu rozumu, až když ho skrouhla nevyléčitelná nemoc.

-Bývalý tvrďák, který byl schopen rozchodit i zlomenou nohu a spát deset hodin týdně, a dnes ho likviduje obyčejná rýma (opravdu, to není kec), a brečí jak stará kurva při každé druhé písničce,nebo básničce, neřku-li filmu, protože má nervy úplně a natrvalo v hajzlu.

-Celý život vzteklý a neuvěřitelně protivný tvor, který dokáže nasrat a nastartovat proti sobě naprosto každého dvounožce, včetně lidoopů v zoologické.

-Mamlas s prý dosti velkou pamětí na věci a události, které mu nejsou v praktickém životě naprosto k ničemu a zcela postrádající elementární znalosti nutné pro přežití a průběžné společenské neznemožňování se v běžném současném životě.

- Mám dvě maturity, z vysoké jsem odešel ihned po poznatku, že mi pro život, který chci žít, nemůže nic přinést (éra zmírajícího socíku), a zejména, že nechci ztrácet svůj čas s tehdejším pedagogickým osazenstvem VŠ postižené mou přítomností.

Mojí první hračkou, kterou si pamatuju, by tzv. angličák, maličká kovová, a tudíž nerozbitná kopie obrovského náklaďáku - sklápěče, který se užívá v povrchových dolech. Celé dětství jsem se zajímal o auta, zejména o veterány a historii automobilek. Celý profesní život dělám v dopravě (nejen řidiče), projel jsem půlku Evropy a do nedávna jsem nejraději strkal nos tam, kde se střílelo (Jugoška, Rusko, Ukrajina).

Taky mám jednu šetřivou a plačtivou ženu, která to se mnou táhne už 30 let, a tři potomky, kteří nesou bohužel nejen její genetickou výbavu, takže o počet a intenzitu vzruchů v životě rodinném není nutno nějak zvláště pečovat (v mírné nadsázce co den, to průser).