Autoři

Jsem synek z dědiny u Ostravy zakotvivší nakonec na západě Čech, dřevařský inženýr půl roku před penzí. S manželkou (druhou) máme čtyři syny (každý dva) a dvě vnučky, třetí na cestě. Měl jsem asi dvacet zaměstnání na přeskáčku od dělníka přes OSVČ po ředitele. Žádnou „zašívánu“, všechno ve výrobě mezi lidmi, takříkajíc v první linii včetně vojny (Janovice nad Úhlavou). Slíbil jsem ženě, že ji v penzi vezmu na všechna místa, kde jsem bydlel, pracoval, studoval a vojančil. Když vynecháme Německo, Srbsko a Severní Osetii, projedeme pouze země Koruny české a Slovensko a všude pobudeme den, bude to trvat asi měsíc. Jelikož máme za rohem zámek a pivovar, zbudovali jsme v podkroví čtyři nájemní pokojíčky, aby bylo v penzi na pivo. Beru život, jak běží, ničeho nelituji, jenom se snažím poučit. Nikdy jsem si nevytyčoval smělé cíle, teď ale jeden mám-být moudrým a laskavým dědkem. K obojímu mám ještě daleko, ale snažím se.

Plzeňák, včelař, obdivovatel Vidlákova stylu... později bude doplněno :-)

Seniorka, pyšním se veverčákem st. a dvěma  veverčáky ml., dospělými a z hnízda už vyletěvšími.  Jsem příznivcem zdravého rozumu. Mám-li nějakého boha, je jím příroda a její zákonitosti. Náboženství (jakákoli, o nichž něco vím) nemám ráda. Jsem VŠ, už čtvrt století OSVČ v jiném oboru než vystudovaném, silně háklivá na kvalitu poskytovaných služeb. Vlastních, cizích, státních. Rozumný vlastenec, fanda pěkné češtiny. Pokud se něco zásadního nezmění, budu na podzim 2017 volit Okamuru.

Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.  

Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila. 

Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.

Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.