Targus

-Tuctový stařík - dobrá, tak tedy osoba mužského pohlaví, která je věkově prarodičem.

-Hlupák, který dostal trochu rozumu, až když ho skrouhla nevyléčitelná nemoc.

-Bývalý tvrďák, který byl schopen rozchodit i zlomenou nohu a spát deset hodin týdně, a dnes ho likviduje obyčejná rýma (opravdu, to není kec), a brečí jak stará kurva při každé druhé písničce,nebo básničce, neřku-li filmu, protože má nervy úplně a natrvalo v hajzlu.

-Celý život vzteklý a neuvěřitelně protivný tvor, který dokáže nasrat a nastartovat proti sobě naprosto každého dvounožce, včetně lidoopů v zoologické.

-Mamlas s prý dosti velkou pamětí na věci a události, které mu nejsou v praktickém životě naprosto k ničemu a zcela postrádající elementární znalosti nutné pro přežití a průběžné společenské neznemožňování se v běžném současném životě.

- Mám dvě maturity, z vysoké jsem odešel ihned po poznatku, že mi pro život, který chci žít, nemůže nic přinést (éra zmírajícího socíku), a zejména, že nechci ztrácet svůj čas s tehdejším pedagogickým osazenstvem VŠ postižené mou přítomností.

Mojí první hračkou, kterou si pamatuju, by tzv. angličák, maličká kovová, a tudíž nerozbitná kopie obrovského náklaďáku - sklápěče, který se užívá v povrchových dolech. Celé dětství jsem se zajímal o auta, zejména o veterány a historii automobilek. Celý profesní život dělám v dopravě (nejen řidiče), projel jsem půlku Evropy a do nedávna jsem nejraději strkal nos tam, kde se střílelo (Jugoška, Rusko, Ukrajina).

Taky mám jednu šetřivou a plačtivou ženu, která to se mnou táhne už 30 let, a tři potomky, kteří nesou bohužel nejen její genetickou výbavu, takže o počet a intenzitu vzruchů v životě rodinném není nutno nějak zvláště pečovat (v mírné nadsázce co den, to průser).

Články

Když řeknou - dobrý den...

Autor

 Krátký úvodník: 

Tento týden si dám trochu voraz... Nahromadily se mi nějaké nevydané texty jiných autorů, které se hodí k volbám. To abyste ze všeho měli ještě více hlavu v pejru. Všem autorům jsem slíbil, že texty do voleb vyjdou, takže pokud si mám před uzavřením hlasovacích místností ještě škrtnout, musím to rychle pouštět. V dalších dnech budu dávat své texty jedině kdyby se stalo něco významného. Přednost budou mít ostatní. 

Proč na pracovním trhu nejsou a nebudou řidiči velkých aut

Autor

Vidlák zde nedávno nadhodil problém podivného úkazu ve věkové skladbě řidičů v zemědělství.

Tento problém má kořeny v době, kdy jsme zazvonili klíči v zastoupení pohádkového zvonce a namísto očekávaného konce pohádky, která se nám tenkrát vůbec nelíbila, nastal počátek rozkrádání, anebo ničení všeho, čeho jsme dosáhli nejen za čtyřicet let komunistické hrůzovlády, nýbrž i za dvacet let jedině správného demokratického budování první republiky a rovněž za předcházejícího třistaletého panování Habsburského rodu.

Zamyšlení nejen nad tím, co může pán a nesmí kmán, aneb kydací vratka k loučení se starověkem.

Autor

Když zde Vidlák pustil na sklo můj zážitek z poslední jízdy se starým, hloupým a nehezkým autem, stručně řečeno s křápem „ze staré doby“, netušil jsem, kolik se najde čtenářů, kteří se podiví či dokonce pohorší nad mou smělostí ponechat naloženou soupravu volně svištět bez jakéhokoli zásahu jen tak volně krajinou, vnímat pouze krásu probouzejícího se letního dne, těšit se z ranního „letu ke slunci“ (silnice z Varů ku Praze směřuje velmi zhruba na východ). 

Koně se také střílejí,

Autor
Štítky

...aneb  variace na nikoli renesanční téma…

 

Už jste někdy zastřelili koně?

Já nechtěl, bránil se, … ale musel.

Nebyli to koníci z masa, kostí, šlach a krve, zabalení v chlupaté kůži. 

Byli železní, schováni pod zářivě bílou směsicí železa a plastu jménem Akrylonitrilbutadienstyrén, zkráceně ABS, ze kterého se dnes většinově lisují karosářské díly aut.

Gulášek

Autor
Štítky

„Ták, a zas vo den blíž k civilu,“ zabouchl dveře náklaďáku otylý mladík, narvaný do maskáčů. Jeho tři štíhlejší kolegové ve stejném úboru už na něj čekali u brány vojenského autoparku a remcali, že je pomalý.

„Klídek, vole, co chcete? Abysme se eště potkali s gumama na baráku? Aby zas votravovali?“ bránil se tlouštík. „Než dojdem piánko na cimru, gumáci vodprejsknou dom a my se hezky v klídečku vyvalíme na bidla.“ 

Mé soužití s breberami typu kovid

Autor
Štítky

Několikrát jsem v kydacích diskuzích zmínil skutečnost, že kovidovou nákazu lze podle vyjádření některých odborníků úspěšně potírat i bez značných investic do chemických přípravků (schválně nepíši slova „léků“ a „vakcín“). Následně se pokaždé našel někdo, kdo měl zájem o podrobnější informace. Proto jsem dospěl k rozhodnutí sepsat pár vět na toto téma a poskytnout je zdejším kydačům ve formě článečku.

Vstupní brána do těla

Kam jsme dali oči?

Autor
Štítky

Kam jsme dali uši?

Kam jsme dali rozum?

Je pravdou, že informace o kovidu mne již nějakou dobu jaksi míjely. Nějakou dobu - docela dlouho.

 Zpočátku jsem pandemii bral, coby osoba s těžce rozhašenou imunitou, velmi vážně. Svědomitě jsem seděl v karanténě, po jejím vypršení jsem zůstal na nemocenské, abych to neschytal, uvědoměle jsem politicky vysvětloval a agitoval mezi zlehčovači a chřipečkáři alespoň ve své famílii, zavíral své starší příbuzné na deset západů a tahal jim za dveře nákupy.