Čím dál častěji mám dojem, že v posledních deseti - patnácti letech u nás politici končí svou kariéru téměř bez výjimek tím, že si ji sami zničí. Hlídací psi demokracie na to nemají prakticky žádný vliv, žádná kauza ani skandál nejsou dost velké, různí Koudelkové a člověci v tísni s tím také nic nenadělají, takřka nulový vliv mají i odboráři a osobně si myslím, že vliv loutkovodičů v pozadí se také přeceňuje. Letošní jaro nám ukazuje, že ani dvousettisícová demonstrace s profesionálním ozvučením a mediální silou takřka všech velkých médií prostě nestačí. 

Viděli jste film Caligula? Ten polopornografickej s Malcomem McDowellem? Je tam scéna, kdy velitel pretoriánů Macro zabije umírajícího císaře Tiberia, aby se Caligula mohl stát císařem. Pak v místnosti najde schovanýho a vyděšenýho prabratránka Gemella, nějak mu to okecá a začne panovat.

I když to tak někdy nevypadá, já osobně si vidlácky myslím, že demokracie v naší zemi existuje, poměrně slušně funguje a dokonce je i solidně odolná proti lecjakým útokům, ať už přijdou odkudkoliv. V tomto ohledu si troufám tvrdit, že stejně jako za První republiky to nebude náš stát, který by jako první od demokracie ustoupil a pokud u nás demokracie skončí, tak už nikde okolo nás už dávno žádná nebude. 

Představte si, že je rok 2013. Je před volbami. Babiš ohlásil kandidaturu. Vy mu hlas nedáte. Skoro nic o něm nevíte. Oblepil republiku bilbórdy, hláasí se k němu kdejaký umělec, samozřejmě hlavně za peníze. V této chvíli je taková další Strana zelených, Věci veřejné, nebo jiná podobná strana. Také už se nemůže dívat na ten bordel a tak slibuje změnu. 

Pod články o řemeslech se objevila celá řada komentářů, které s články nesouhlasily. Je to celkem pochopitelné. Dnešní svět je brutálně proměnlivý, složitý, ba přímo vířící a najít v něm jakýkoliv alespoň trochu funkční recept na budoucnost je krajně obtížné a nevyzpytatelné. Jsme v situaci, kdy jakýkoliv nápad funguje trochu, možná, v omezené míře, ale především je spousta situací, kdy nefunguje vůbec. Zkrátka nemáme masu stejně přemýšlejících a stejně pracujících lidí.

Vánoční a novoroční projevy našich ústavních činitelů jsem slyšel až ze záznamu. Ani v jednom případě jsem neměl čas, abych se podíval na přímý přenos. Samozřejmě to vůbec nevadilo. Díky internete, je úplně jedno, co nám k tomu řekly celé ty zástupy moderátorů, hlasatelů a analytiků. Najít si originální záznam byla otázka vteřin. Zeman, Kubera i Vondráček byli dostupní a kompletní. 

Ale všimli jste si,  jak byly všechny tři projevy podobné?

Naše vaše svobodná a nezávislá média v poslední době nepřestávají psát články na téma čínského a ruského nebezpečí, přičemž média alternativní zase hovoří o americkém nebezpečí. Do toho si vrabci cvrlikají o bruselském neomarxismu, německých tendencích rozdělit migranty, které si sami pozvali, po celé Evropě. 

Kdysi jsem měl kontakt na jistou paní. Byla vdaná, věk kolem třicítky, doma dvě malé děti. Byla velmi činorodná, protože pocházela z uspořádané a poměrně zámožné rodiny. Její tatínek byl renesanční člověk, který nač sáhl, to se mu podařilo. Zemřel bohužel těsně po svatbě své dcery. Maminka se angažovala v neziskovém sektoru, protože rodina byla zajištěná a tak provozovala úspěšný projekt pomáhající vozíčkářům. Fajn rodinka. 

Je to dvanáct let... Byl jsem čerstvě ženatý a byly volby do sněmovny. Paroubek byl premiérem a ČSSD dostala víc než 32% hlasů. Ale ODS ji předstihla a měla 35%. Nakonec začal vládnout Topol a pravice. Není to zase až tak dávno. Tehdy můj nový švagr seděl nad volebními výsledky a radoval se, že ČSSD dovládla. Ale měl obavy z budoucnosti. Stačí prý, aby se sociálníi demokraté obrátili k populismu a mohli by vyhrát. Byla to zbytečná obava. 

tak, jak korodují měnícími se podmínkami mnohé, dříve neotřesitelné pravdy, tak už se dnes, po mnoha letech, stává věta, že šaty dělají člověka, pouze otřepaným klišé. Kravata u mužů mizí i na nejvyšších společenských úrovních a celkově je životní styl uvolněnější. Příznakem může býti fakt, že i u tak konzervativních národů, jako arabských, se začínají prosazovat krátké kalhoty, jak můžeme vidět i v uprchlické (migrantské) vlně, jev dříve absolutně nemyslitelný.