Přátelé, měl bych psát o tom, jak si Danuše „Stará myslivecká“ Nerudová střihla ostudu při hlasování o Chat Control a obvinila všechny své voliče, kterým se to nelíbilo, že jsou placeni Ruskem a podělala svoji „krizovou komunikaci“ tak dokonale, že si musela zavřít profily. Měl bych psát o tom, jak Transparency International dostávala státní zakázky, které řešilo hnutí STAN a tím pádem také tato obskurní neziskovka osvědčila, že STAN je úúúúplně nejvíc transparentní strana u nás, i přesto, že se obohacovala na státních náhradách poslanců.

Před několika dny jsem psal, že se pravda a láska nechová, jako by chtěla znovu ovládnout, co ztratila, obnovit svou mov i vliv a vyrazit do nové války za liberální demokracii a jejich vidění světa. Nesnaží se o trpělivé budování pozic, jako to dělali jejich předchůdci po třicet let. Nesnaží se o důvěryhodnost, nesnaží se znovu získat ztracenou kredibilitu, ba už ani nemobilizuje ty zdroje, které má k dispozici. Už se jen snaží urvat, co se dá a neohlížejí se na náklady. Jestli něco summit NATO v Ankaře ukázal, bylo to právě tohle.

Tak nám summit v Ankaře skončil, papaláši se rozjeli domů a (jak zpívali Karel Šíp s Jaroslav Uhlířem) níííc see ne e stalo… Summit nebyl přelomový ani semknutím, ani naopak rozkolem. Před summitem říkali všichni to samé jako po summitu, nedošlo k žádnému posunu ani směrem k válce ani směrem k míru.

Motto: Proč na Ukrajině stavějí barevné elektrárny? Protože ty černobílé se neosvědčily…

Vpředchozích dnech jsem napsal článek o investigativní hvězdě první velikosti, Thomasi Pauknerovi, který slibuje celou řadu senzačních odhalení a navnadil sociální sítě tím, jak Vítek Rakušan koupil pro policii nejdražšší vrtulníky světa a smlouvu se starým Strnadem podepsal tři dny před volbami… A nestalo se nic. Žádné mééédium se toho nechopilo, všichni majnstrýmoví intervjuci se dívají jinam a v Mladé frontě se nepohnula ani myš.

Posledních pár dní jsem si vysloveně užíval kvikotu pravdy a lásky, které začalo docházet, že jde do tuhého a jejich tradiční ochrana přestala fungovat. A protože dobrých zpráv je pomálu a jsou vždycky vyváženy nějakými průsery (například se znovu střílí mezi Íránem a Izraelem a na severu Čech zavírají nějaké továrny na autodíly), bude dnešní článek vysloveně pozitivní a naplněný dobrou náladou.

Přátelé, nalijeme si čistého vína. Ve vrcholné politice se nehraje na osobní sympatie či antipatie, ale prostě a jednoduše o moc. A protože v demokracii je moc rozdělena a kompetence vymezeny, hraje se o správné lidi na správných místech. Tihle správní lidé na správných místech říkají ty správné věty podle rad špičkových marketérů, aby byli zvoleni a pak dosazují na místa náměstků i úředníků další správné lidi. A když se to dělá dost dlouho, ejhle, máme tu dýpstejt, který pak přežije i zvolení krajně nevhodného kandidáta.

A o podobu českého dýpstejtu se hraje právě teď.

V posledních dnech sleduju trampoty Milionu chlívek, kterak mají problém, proti čemu a za co vlastně mají demonstrovat. Prezident si nepřeje, aby se za něj šikovali, protože mu to kazí vyhlídky na znovuzvolení, Václavka Moravec jim z České televize odešel sám a ještě na ní nakydal tolik špíny, že se libtardi ještě nerozhodli, jestli je neobjektivní Česká televize nebo samotný Moravec. Zároveň se nemohou rozhodnout, jestli jsou pro Gazu nebo pro Izrael, nevědí, jestli Trumpovi v Íránu fandí a nebo jim ta „odporná lidská bytost“ vlastně vadí.

Co se změnilo volbami? Střízlivě vzato, nic moc. Ano, máme novou vládu, ano, ta se hlásí k Trumpovi, ale to přece dělal Fiala také. Pamatujete, jak se chlubil tím, že mu Trump zavolal? A jaké pěkné fotky z toho dával na fejsbůk? Všichni libtardi mu tenkrát tleskali a předháněli se ve chvále svého skvělého hodnotového premiéra. O rok později se telefonátem s Trumpem pochlubil Babiš a všichni libtardi mu nadávali a považovali to za jasný důkaz proruského směřování.