Na úvod se ještě krátce dotknu včerejšího a předvčerejšího zemědělského tématu. Zdá se, že Fiala s Nekulou pochopili, že tentokrát ukrojili příliš tlustý špalík... respektive se ukázalo, že pokud by se dotační politika změnila podle jejich představ, tak už by nebylo dál co krájet. Z našeho produkčního zemědělství by zbyli jen kmotři s "farmami na Šumavě" ... a Agrofert v rukou firmy Bayer.  Což by příliš okatě ukázalo na pětikoalici jako na zhůbce země. 

Je skoro nemožné dostat do jednoho článku festival absurdností, které se odehrály v posledním týdnu a na které jsme tady na Kydech zatím neměli žádný prostor. Na druhou stranu, šílenosti minulého týdne budou v blízké budoucnosti hravě překonány a mně nezbude, než se posmívat sám sobě, že jsem mel vůbec potřebu se zmiňovat o takových trivialitách. Ale pojďme si to probrat: 

Tak nám naše Bé Pětka podepsala koaliční smlouvu. Vybrali si příznačné datum bitvy na Bílé hoře.  Jsou tam hoši všichni. I ti čtyři Piráti. Sto osm hlasů ve sněmovně, velmi pohodlná většina a k tomu mají k dispozici svého obětního kozla na kterého budou házet všechny své domnělé i skutečné hříchy a kterého mohou vyhnat do pouště.  A i když to udělají, stále budou mít většinu sto čtyř hlasů. 

Všímáte si, jak moc se budoucí vládní koalice snaží, aby uklidnila veřejnost, že nikomu nebudou sahat na peníze? Že se nebudou zvyšovat daně, nebudou se brát dosažené výhody, zůstanou přídavky na děti, lidi se nemusejí ničeho bát, nový premiér se bude otecky starat o svůj národ a rozhodně mu nebude nic upírat. 

Já se vážně omlouvám, ale dneska se s vámi musím podělit o další neuvěřitelnou PR práci Seznamu. Včera totiž zveřejnili reportáž jakéhosi Václava Dolejšího, který si vzal kameru a šel natáčet na Babišovy mítingy. Jmenovalo se to "Podívejte se na Babišovy mítingy, jak vám je jeho PR nikdy neukáže".

Neukázal jsem vám celý svůj prostor.  Ještě jsem nemluvil o pěstování rajčat a jejich zpracování na kečup a protlak. Nemluvil jsem o použití krmné řepy, nemluvil jsem o zavařování okurek, nezabýval jsem se kořenovou zeleninou, bylinkami, koprem, jahodami.  Neřešil jsem slepice. To všechno se na naší zahrádku bez problémů vejde. 

Už delší dobu kolem toho šlapeme, takže to dneska probereme... To přesídlení afghánských překladatelů, kteří pomáhali našim čackým vojákům, aby jejich řeči míru bylo dobře rozumět a teď jim od Tálibánu hrozí smrt nebo tak něco, protože jsme tam sice vyhráli, ale ve skutečnosti vyhrál Tálibán a ti vousáči v sandálích s kalašnikovem považují ty překladatele za kolaboranty... Pochopil jsem to správně? 

Probleskla nějaká zpráva, že jde o celkem 500 překladatelů, ale teď nevím, jestli jsou to jen oni sami, nebo rovnou i celé jejich rodiny i s překladatelkami a překladačaty. 

Dnes budu rozvíjet včerejší text o tom, že se v podzimních volbách neschyluje k třídnímu boji, ale spíše k domácí zabijačce a bratrovražedné bitvě, která ovšem postihne především alternativu a národní hnutí. Koronavirus vidím jako určitou příčinu tohoto stavu, ale také za spouštěč animozit, které tu už byly přítomny dřív, jen existoval společný zájem je překonat. Dnes chci mluvit především o tom, kde ty dělící linie vidím já a proč si myslím, že výsledkem bude jen spálená země alternativy a jakýkoliv restart bude v nedohlednu. 

Dnes se krátce vrátíme k naší politické scéně a blížícím se volbám. Mílovými kroky se také blížíme k zřetelnému a zřejmému vyústění covidové pandemie, protože kompletně naočkovaných budou do konce týdne už nejspíš čtyři miliony lidí. Pokračují volební kampaně, vláda pokračuje v činnosti a pomaloučku polehoučku se nám stále více vyjasňuje situace. Dneska vám nabídnu zase jeden další z mnoha úhlů pohledu na letošní volby. Ne, není ani pravdivý ani zasvěcený. Je pouze představitelný... alespoň pro mě. A snad budete mít alespoň důvod se nad ním zamyslet. 

Na dnešní článek mě navedl náš čtenář Margon, který mi po dobrém vyčetl, že jsem na 22.6. dal článek o popravě českých pánů a nikoliv tu novodobější vichřici, která do značné míry určuje i dnešní dějiny - německé přepadení Sovětského svazu. 

Odpověděl jsem mu krátkou glosou, že toto přepadení je z mého pohledu nudná a stále se opakujíc část evropských dějin, která tu za posledních tisíc let proběhla už tolikrát, že mi vlastně nestojí o tom psát. Ale červíček zahlodal, i řekl jsem, že si plán Barbarossa trochu porovnáme s těmi předchozími podobnými plány.