Začnu jedním ministerským výsměchem. Včera oznámilo Rakušanovo ministerstvo, že lidé, kteří přišli díky povodním o doklady, že si do 18.00 mohou požádat o nové, aby jim je stihli vydat do voleb… Úplně vidím to nadšení, jak lidi odhodili lopaty, pustili z rukou kýble s bahnem a honem běželi si požádat o občanku. V postižených obcích stále nejde proud ani signál, lidi mají úplně jiné starosti, ale mohou si jít požádat o občanku…

Na přírodních katastrofách se vždycky lámou charaktery. Ony jsou zesilovač všeho dobrého v nás i všeho zlého. Nasvěcují jako silný reflektor. Ukazují bez příkras, jak se věci mají. Například, když vidíte premiéra, jak obhlíží zkázu Ostravy v polobotkách a slušivém obleku, tak už nemáte co dodat… Děkujeme za všechno, pane premiére. A když říkáme „za všechno,“ tak myslíme „za nic.“

Krátký zahraniční úvodník:

Zatímco u nás se zraky všech obracejí k regionům postiženým velkou vodou, v USA se našel další atentátník na Trumpa. Tentokrát se schovával v křoví a měl Kalašnikov s optikou. Tentokrát si ho agenti všimli včas a dokonce ho chytili živého.

U nás na Znojemsku spadlo za pátek sto milimetrů vody a za sobotu mělo spadnout ještě víc. Ale naštěstí se tato předpověď nenaplnila a spadlo „jen“ 50mm. Větší škody zde napáchal silný vítr, který na podmáčené půdě snadno vyvracel i vzrostlé a zdravé stromy. Já doma málem přišel o třešeň, kterou jsem musel velmi barbarsky zapřít (musel jsem použít hřebíky) a ze které vítr orval téměř všechno listí. Dopadli jsme dobře, vody nakonec spadlo o dost méně, než kolik slibovala čtvrteční předpověď.

Od pátku jsem v podstatě stále na cestě. Nejprve jízda domů z Brusele, k tomu jsem si musel po republice udělat několik zajížděk a pak jsme byli s rodinou na takovém krátkém výletu v Beskydech. Víceméně jsem nedělal nic jiného, než psal, řídil a rozhlížel se kolem sebe. Ona už je totiž republika otapetovaná bilbórdama, víme? Krajské volby (které předjímají parlamentní volby) jsou za necelých čtrnáct dní a k tomu se obměňuje třetina senátu.

Přátelé… jsem v Bruseli. Ale musím začít od začátku…

Častokrát se v diskusi dostaneme k tématu, že pravolevé dělení politiky je překonané. Dneska nejde o střet mezi pravicí a levicí, ale o střed mezi globalisty a národními státy. Jde o střet mezi great resetisty, Římskými kluby, Bilderbergy, Ekonomickými fóry na jedné straně a s Orbány na straně druhé. Jde o střet mezi progresivisty a konzervativci. Pravice a levice, to už dneska není důležité. V době, kdy zachraňujeme naprosté fundamenty naší společnosti, musí jít pravolevé dělení stranou.

Pamatujete si v posledních dvou letech nějakou reportáž v České televizi o tom, jak v Lotyšsku krásně oslavují své dávné hrdiny, kteří udatně bojovali za svobodu proti zlému Rusákovi ve slušivých uniformách SS, které navrhoval Hugo Boss? Nebo viděli jste někdy reportáž o tom, jak na Ukrajině postavili další sochu Stěpanu Banderovi? Ukázali vám někdy nějaké záběry z polní nemocnice s nekonečnými proudy raněných? Viděli jste v posledních dvou letech nějaký pěkný kyjevský pochodňový průvod? Ukázali vám Valerie Zalužného, jak si dělá selfíčko se Stěpanem za zády?