Po prvním kole senátních voleb jsem byl k vládní koalici poměrně příkrý a měl jsem k tomu důvod. Hnutí ANO nasadilo neznámé kandidáty a vlastně nijak nemobilizovalo své voliče. Bilbórdů pomálu, pohodička, klídek. S Tomiem Okamurou pak měl Babiš společné to, že se oba odmítli bavit o nějakých spojenectvích, aby vládní koalice nasadila v každém volebním obvodě ideálně jen jednoho kandidáta. Bylo to tak okaté, že jsem se chvílemi nemohl zbavit dojmu, že Andrejko s opozicí snad domluvil a uhnul jim z cesty.

Před týdnem proběhly komunální volby a první kolo senátních voleb. Vládní koalice v nich, kulatně řečeno, moc neuspěla. A nekulatně řečeno, to byl průser, který je ve skutečnosti větší, než když ho přepočítáte na mandáty, protože největší ztráty vládní strany neutrpěly v libtardích hnízdištích velkých měst, ale naopak ve svých baštách. Je mrzuté, když vypadnete v Praze z magistrátu, ale není to nic divného, ale když vypadnete v Ostravě, je to na pováženou.

Na začátku srpna, po uzavření kandidátek do voleb, jsem napsal sžíravý a ironický článek, že volby dopadnou jako vždycky. A je mi nesmírně líto, že jsem měl zase jednou pravdu. Bohužel jsem se nezmýlil, že v komunálních volbách volí lidé kandidáty, které znají a v senátních volbách je zapotřebí netříštit hlasy a tuplem nasadit známé tváře, protože Pětikolka udělá obojí. Jednak se domluví na společné podpoře a jednak nasadí jména z první ligy.

Skončilo nám druhé kolo senátních voleb a tak bychom si měli říct, jak to vlastně dopadlo, co to bude znamenat do budoucnosti a hlavně, co to vypovídá o nás, voličích na alternativě. Omlouvám se dopředu za školometský článek plný čísel, ale jinak to prostě nejde.

Nejprve si probereme bizár:

Brno hladce poslalo do senátu Rychlíka. Po Topferovi to bude druhý neviditelný senátor. Jak vidno, největší brněnští idioti jsou i nadále odesíláni do Prahy. Odteď bude Rychlík bumbat za senátní náhrady… Nezbývá, než mu popřát šťastnou cirhózu.