Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.
Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila.
Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.
Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.
Jak jsem slíbil, v dnešním článku se ještě vrátíme na Mnichovskou bezpečnostní konferenci, protože bych chtěl na jednom příkladu ilustrovat širší problém, který v posledních týdnech vyplouvá na světlo.
Sledujete alespoň poočku Mnichovskou bezpečnoastní konferenci? To je ta, jak tam loni americký viceprezident (a vidlák) J.D. Vance řekl, že Spojené státy nemohou pro Evropu nic udělat, když zdejší vlády chtějí cenzurovat a omezovat vlastní obyvatelstvo. Letos tam vystoupil Trumpův ministr zahraničí Marco Rubio a pronesl podstatně smířlivější projev, po kterém si (alespoň podle majnstrýmových intervjuků) Evropa poněkud oddechla. Ale na druhou stranu se Rubio nesešel s Merzem a Macronem, ale naopak se sešel s Orbánem.
Dnes naposledy budu pesimistický a nedělám to proto, že bych se hroutil a vzdával se, ale abych ilustroval, jak moc se situace od voleb změnila i přesto, že přišla nová a asi o tisíc procent lepší vláda, než byla ta Fialova. V předchozích textech tohoto týdne jsem se snažil ukázat, že Merkelová měla vlastně pravdu, když říkala, že nejsou alternativy. Globální mašinérie je prostě tak velká a tak silná, že ani čtyřikrát zvolená kancléřka země, která byla na špici světového vývoje, se neodvážila se s ní pustit do křížku.
Víte, co mě na umělé inteligenci děsí nejvíc? Že přišla právě teď…
Neděsím se toho, že přišla technologie, která bude brát lidem práci. Tohle základní znak lidské civilizace, že někdo někomu něco bere. Už otroci brali práci svobodným řemeslníkům. Při dostatečně vysoké schopnosti organizace snadno zařídíte, aby se kapitál akumuloval a řemeslná zručnost byla nahrazena rozdělením na jednotlivé úkony. Pokud nemáte dostatečnou schopnost organizace, není třeba věšet hlavu, dá se to nahradit dostatkem hrubé síly či vykořisťováním.
Sledujete, co se vylezlo z Epstein files? Celá kauza je jako revoluce, která požírá vlastní děti. Epstein byl svého času taková globální celebrita – všechno znal, všude byl, od všeho měl klíče a teď stačí, aby jméno kohokoliv objevilo v těch statisících oddajněných materiálech a začíná hon. Už nezáleží na tom, jaký vztah dotyčná osoba měla s Epsteinem, stačí, když její jméno figuruje v momentálně nejsledovanější kauze světa. To víte, je to stejný šok, jako kdyby se ukázalo, že Havel byl alkoholik nebo Pavel bil svoji první manželku…
Tak nám nezaměstnanost vyskočila nad pět procent. Dokonce předčila očekávání analytiků, kteří zároveň rovnou hlásí, že bude hůř, bo naše ekonomika je navázaná na tu německou a ta se potácí nad propastí už hodně dlouho. Když si vezmu, kolik se u nás zavřelo pecí a uzavřelo výrob, je vlastně divné, že nám ta nízká nezaměstnanost vydržela až doteď. Inu, co si budeme povídat, Strnad pořád nabírá. Zbrojní výroba a muniční iniciativa jede a zachraňuje státní rozpočet, že máme schodek „jen“ tři sta miliard.
Vidláku, ty jsi byl ještě nedávno ohledně vývoje optimista, ale teď, v poslední době jsi nějak změnil názor. To mi řekl jeden kamarád, se kterým jsme si o víkendu krátce telefonovali. Ano, byl jsem ten, který zhruba do konce roku 2025 viděl světlo na konci tunelu. Pořád tu byly nějaké záchytné body, pořád existovaly výhybky, na kterých se dalo tím naším českým i západním vláčkem změnit směr.
Minulý týden jsem psal několik textů o tom, jak náš úpadek stále zrychluje, přehoupává se přes okraj propasti a je stále menší šance to zastavit. Za pár dní uvidíme, jak moje teze fungují v praxi, protože se bude schvalovat státní rozpočet se schodkem 310 miliard a já bych se skoro vsadil, že ho prezident nebude chtít podepsat. Ano, já vím, že Stanjura si čísla vycucával z prstu. Já vím, že Schillerová teď udělala, co mohla, aby ten bordel dala trochu dohromady, ale ten třistamiliardový schodek je prostě symptom.
Dnes na chvíli obrátíme hlavu od domácích problémů do daleké ciziny, kde se rozhoduje o třetí světové válce – na Střední východ, kde mají Američané nachystánu poměrně velkou sílu k útoku na Írán, ale kromě Trumpa se do útoku nikomu moc nechce. Nebudeme si dnes proto povídat o státním rozpočtu, který hradní rozvědčík zřejmě nebude chtít podepsat a ukáže tak Andrejovi, že jeho vstřícnost je ve skutečnosti slabost, ale prokydáme si světodějné události posledních dní.
Když Frans Trimmermans v roce 2022 prohlásil, že Putin zahájil invazi na Ukrajinu, aby odvrátil pozornost od klimatické krize, měl vlastně pravdu. I přes obrovský odpor evropských elit jsme se přesně do této situace dopracovali. Ukrajina dostala od EU víc peněz, než všechny rozvojové země dohromady a protože ruské polní lopatky z roku 1890 se v boji ukázaly neobyčejně efektivní, trvá válka už čtyři roky. A tak docházejí dotace na všechny zelené projekty.
