Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.
Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila.
Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.
Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.
Pamatujete na americkou invazi do Iráku? Tenkrát potřebovali koalici ochotných z nových zemí NATO. Staří NATO harcovníci z Evropy do toho nechtěli jít. Byli k americkému vojenskému dobrodružství zdrženliví. Varovali před důsledky, nepřidali se a pořád mluvili o míru. Naštěstí se našla koalice ochotných, našly se osobnosti, které sepsaly patřičný dopis a našel se i Václav Havel, který to podepsal.
Vposledních dnech to vypadá, že majnstrýmu definitivně jeblo. Najedou nám agentura Bloomberg zveřejňuje rozhovory amerického vyjednavače Witkoffa s ruskými protějšky, aby bylo jasné, že jakýkoliv mír je proruský narativ, do toho se evropské (j)elity polácávají po ramenou, jak ten mírový plán vylepšily, Ruslan Stefančuk, předseda ukrajinského parlamentu, řekl, že mír bude, až se Ukrajině vrátí Krym a Zelenský naopak řekl, že s mírovým plánem souhlasí.
Jak je mým blogerským zvykem, podíváme se v dnešním článku na události kolem sestavování vlády z jiného úhlu. Včera jsem se zamýšlel nad rolí Andreje Babiše a řešil jsem, zda vůbec chce s Motoristy do vlády a jestli jeho trpělivé čekání a přešlapování kolem prezidenta není náhodou způsobeno tím, že s Motoristy vládnout vůbec nechce. Dnes si prokydáme variantu, že koalice je naopak v dobré vzájemné shodě a postupuje v souladu a promyšleně.
Takový pocit jsem měl ze včerejší tiskovky Andreje Babiše poté, co se vrátil z Hradu, prezident si prohlédl jeho nominace na ministry, oznámil, že k Turkovi má výhrady, i když ho přesunuli na „reputačně bezpečnější“ ministerstvo životního prostředí a zamini si vezme Macinka. Vstřícnost nové koalice nebyla vyslyšena, Andrej nebyl jmenován premiérem, ale stane se tak do týdny, co oznámí, jak vyřeší svůj střet zájmů. Zkrátka a dobře, Babiš se postavil před kamery, převyprávěl svými slovy, co mu prezident řekl s tím, že si o Turkovi s Motoristy ještě promluví.
Pár dní jsme teď diskutovali o americkém mírovém plánu pro Ukrajinu, který se nelíbí Evropě, ale nemůže s tím nic dělat, protože sice ještě možná mluví s Trumpem a Zelenským, ale nemluví s Putinem, což jaksi pro vyjednávání o míru nestačí. Stejně tak nepomohlo devatenáct kol sankcí ani nic dalšího. V mezičase jsme se ovšem posunuli i na domácím politickém hřišti a tak si dneska prokydáme situaci. K mírové dohodě se ale brzy vrátíme, protože Den díkůvzdání se blíží.
Kam jsme se zatím posunuli u nás?
Nechte nám naši válku! Takový dojem jsem si odnesl z nedělních rozhovorů mezi Ukrajinou, USA a Evropou ve Švýcarsku. Ano, všichni chceme mír, ale musí to být mír podle nás. Tečka.
Každý rodič chce pro své dítě to nejlepší. Chce mu usnadnit život, zařídit, aby nepoznalo to, co musel poznat on sám, prožívá se svými syny i dcerami jejich bolesti i radosti, drží nad nimi ruku, shromažďuje vzpomínky na ty nejhezčí chvíle, protože v tom je pokračování lidského rodu, v tom je pokračování jeho samotného, jeho myšlenek i jeho práce. Ve svých dětech se vidíte, protože mají vaše rysy ve tvářích i v povaze, jsou vaším pokračováním a není náhoda, že biblické hodnocení dobrého života spočívá v tom, že vám bylo dáno mít děti a vidět děti svých dětí.
Pamatujete na ukrajinský výpad do Kurské oblasti v létě 2024? Chtěli dojít ke kurské jaderné elektrárně, což se jim nepodařilo, ale dlouhé měsíce pak drželi výběžek na ruském území. Válka tam vypadala úplně stejně jako jinde. Drony, drony, drony, boj o strategické silnice i strategické břehy, velmi pomalý pohyb fronty, severokorejští vojáci, kteří tam nabírali zkušenosti… A pak najednou to vzalo konec během několika dní.
Víceméně se o ničem jiném nemluví. Americký mírový plán pro Ukrajinu je téma číslo jedna. Osmadvacet bodů, díky kterým Američané vydělají, Rusko dosáhne víceméně svého, Evropská unie to zaplatí a Ukrajina přijde o všechno. Prezident Zelenský už emotivně promluvil k národu, kde oznámil, že si vybírají mezi ztrátou klíčového partnera a nebo ztrátou důstojnosti. Šlo o zhruba stejný projev, jaký měl svého času Ngo Dinh Diem, když zjistil, že jeho podpora na věčné časy právě končí.
Tak jsme se dozvěděli o tajném americkém mírovém plánu pro Ukrajinu, který přesně ve správnou chvíli „unikl“ na veřejnost. Donald Trump už ho údajně schválil a američtí vyjednavači teď vysvětlují Ukrajincům, že by ho měli přijmout, než se velký šéf naštve a jím ovládaný protikorupční Úřad NABU ukáže i na další režimní prominenty. Na Ukrajině všichni kradou jak straky, takže to nebude žádný problém. Obvinění z korupce se zastavilo jeden maličký stupínek pod Zelenským – u Andrije Jermaka, ovšem detektivové už opatrně naznačovali, že mají nabito i na ukrajinského prezidenta.
