To měla být jedna z velkých Trumpových předností – schopnost vyjednávat. Existují stovky analýz, které popisují jeho agresivní styl, nejednoznačnost a nečitelnost. Nikdo neví, co udělá v příští chvíli, nikdo neví, jaké jsou jeho skutečné požadavky a díky tomu vysaje svého soupeře jak jesenku. Začíná přemrštěnými požadavky, nastoluje šílenou agendu, haraší při tom zbraněmi, penězi, cly, obchodními dohodami, ale také sankcemi a nebo v poslední době i koncem jedné civilizace.

V Islámábádu se chystá další kolo mírových rozhovorů mezi USA a Íránem. Místní novináři si všímají, že tentokrát jsou bezpečnostní opatření násobně přísnější než minule a vyvozují z toho, že přiletí samotný americký prezident, aby osobně podepsal dohodu. Ať bude jakákoliv, je to rozhodně lepší než zničený Perský záliv a globální krize a budu ten poslední, kdo by se Donaldovi smál za to, že nakonec raději americkou vojenskou přítomnost v oblasti ukončil, než že eskaloval do třetí světové války.

Po maďarských volbách se opět dostávají do popředí zájmu události v Perském zálivu, kde je už víc jak týden podivné příměří, kdy nelétají ani americká letadla, ani íránské rakety, ale lodě plují stále jen sporadicky, protože Donald Trump se Hormuz rozhodl odblokovat tak, že ho zablokoval ještě jednou. Jestliže Írán nepouštěl tam ani zpět americké lodě, USA zase zastavovaly íránské lodě. Obě blokády se projevovaly především v mééédiích. Ve skutečnosti procházelo Hormuzem zhruba stejně (málo) lodí, jako předtím a provoz se ani zdaleka neblížil předválečné době.

Dnes se mělo v Islámábádu konat další kolo jednání mezi Spojenými státy a Íránem. Mezitím Donald vyřešil odblokování Hormuzu tím, že ho zablokoval také, aby se dovnitř ani ven opravdu nedostala ani myš. Čína už ohlásila, že si z toho nebude nic dělat a jeden ruský tanker už dokonce do Perského zálivu vplul, takže je možné, že Donald prostě zase jen dělá politické gesto.

Slíbil jsem, že pokud Trump couvne, nebudu se mu za to posmívat, protože nám tím zachránil životní úroveň. Takže, Donalde, díky, že jsi na poslední chvíli obrátil bombardéry a vyhlásil, že Spojené státy utrpěly skvělé, úžasné vítězství tím, že jsi akceptoval íránský návrh na příměří jako základ pro jednání. Díky, že jsi dokonce výslovně uvedl, že Hormuzský průliv se otevírá v součinnosti s íránskými bezpečnostními silami. Díky, že jsi uznal realitu a dvojnásobně díky, že jste nevyřadili z provozu Perský záliv na dlouhé roky.

Svět začal upírat své zraky do Islámábádu, kde se podle Katařanů, Paákistánců a Američanů má konat schůzka mezi Íránci a Američany ohledně příměří a míru v Perském zálivu. Podle Peršanů se žádná schůzka neuskuteční, protože nikam jet nehodlají a věřit malému i velkému Satanovi také nehodlají. A tak vzduchem létají ultimátní požadavky, které se vyznačují především sebejistotou. Trump už podesáté válku vyhrál a tak diktuje podmínky, Íránci mají na mušce celý Perský záliv a tak diktují podmínky.

Ceny ropy dostoupaly na devadesát dolarů za barel, Hormuzský průliv je stále uzavřen a i když Trump ujišťuje svět, že to už brzo skončí, Čína raději zakázala export nafty. Ještě více je postižené Japonsko, které bylo na ropě z Perského zálivu závislé ještě víc než Sitting Ping, takže pokud americký plán spočíval ve zbrždění Číny, konstatuji, že ještě více bude náš zbržděn japonský spojenec. Opět se ptám, ve kterém ekonomickém systému se dá tohle považovat za dobrý plán?

Írán se nesesypal. I když Američané s Izraelci zavraždili takřka celé jejich vedení, dosáhli jen toho, že přišli k moci mladší a bojovnější. Z teokracie se hladce stal vojenský režim, obyvatelstvo proti „nenáviděným ajatoláhům“ nepovstalo a nevyslyšelo volání Velkého oranžového otce z Washhingtonu.

Když začala válka na Ukrajině, napsal jsem k tomu tenkrát, že nejhorší je, mít pravdu špatně. Teď jsme takřka přesně o čtyři roky dál a já bych mohl napsat přesně to samé. Strašně mě štve, že jsem se nezmýlil a moc bych si přál, aby celé to hromadění amerických sil bylo jen zastrašování. Bohužel se tak nestalo a místo toho začala nová válka.

Tak jsme se od našeho prezidentčíka dozvěděli, že ukrajinská válka je i naše válka. Řekl to na Staroměstském náměstí… slavili tam čtyřleté výročí zahájení války. Už čtyři roky říkají, že Rusku dochází zbraně, munice, nafta i lidi. Už čtyři roky čekají, až zabere dvacet balíčků sankcí. Vlastně, jen devatenáct, ten dvacátý nebyl schválen, Orbán ho zablokoval a tu slavnou bezúročnou půjčku Ukrajině také. Čtyři roky jasně vítězíme a jsme na tom tak dobře, že můžeme vést kulturní válku se Spojenými státy, enviromentální válku s uhlíkem a skutečnou válku s Ruskem…