Vposledních dnech jsem se probíral starými dřevoryty z období Třicetileté války. Reje kostlivců, plesy příšer, pazhřivá těla… tehdejší umělci tvořili ve zjitřené atmosféře válečných (i meziválečných hrůz) a na jejich dílech se to projevilo. Věčné pravdy přestaly platit, válka byla náboženská, argumenty na protistranu nezabíraly, válku zastavila vlastně až úplně spálená země. Nikdo na té válce nevydělal, nevyřešila žádné problémy a trvalo dalších sto let, než se zahojily všechny její jizvy.

Pár dní jsme teď diskutovali o americkém mírovém plánu pro Ukrajinu, který se nelíbí Evropě, ale nemůže s tím nic dělat, protože sice ještě možná mluví s Trumpem a Zelenským, ale nemluví s Putinem, což jaksi pro vyjednávání o míru nestačí. Stejně tak nepomohlo devatenáct kol sankcí ani nic dalšího. V mezičase jsme se ovšem posunuli i na domácím politickém hřišti a tak si dneska prokydáme situaci. K mírové dohodě se ale brzy vrátíme, protože Den díkůvzdání se blíží.

Kam jsme se zatím posunuli u nás?

Nebyl jsem jediný, komu zrušili facebookový profil. V posledních dnech takto „zmizela“ celá řada lidí, které jsem sledoval. Zdá se, že proběhla nějaká čistka dezolátů se zaměřením ani ne na jejich politické názory, ale na jejich schopnost dobře formulovat myšlenky a srozumitelně je šířit. A možná se mi to jen zdá, ale prakticky všichni, kteří v posledních dnech zmizeli, se v posledních příspěvcích „nevhodně vyjadřovali“ k prezidentovi a jeho zdržování jmenování nové vlády.

Přátelé, prosím všimněte si, že pravda a láska už neumí ani to kompro. Kdyby prostě nějaká Apolena Rychíková nebo ZBISlava Pokorná zveřejnily erotická videa s někým, kdo se podobá Rajchlovi, všichni by řešili Jindrovu minulost. Ale protože to museli vylepšit Pšenákem, který obtěžuje nezletilou Rajchlovu dceru, mluví se místo toho o právu politiků na soukromí, Rajchla se tak nějak musejí zastávat i jeho političtí nepřátelé a všichni přejí Oganesjanovu gangu co nejdelší pobyt v kriminále. V tomto ohledu se u soudu může vystřídat opravdu hodně svědků, kteří velmi rádi promluví.

Pamatujete, jak vypadaly první dny po volbách v roce 2021? Ta radost demobloku z výhry a draní se k moci, protože byli po osmi letech v opozici řádně vyhladovělí. Jediným obláčkem na jasném, progresivistickém a evropsky hodnotnotném nebi byl prezident Zeman, který ustavení nové vlády poněkud zdržoval… a tak se proti němu rozjelo v podstatě spiknutí ve snaze ho odstavit. Nepovedlo se to jen díky tomu, že kolem Zemana byli lidé, o kterých sice naše pravdomluvná média referovala velmi nehezky, ale kteří mu v kritickém okamžiku zachovali věrnost.

Psát o příměří v Gaze a Trumpově mnohabodovém mírovém plánu na Blízkém Východě bylo zcela zbytečné. Stejně všichni řešili Filipa Turka a jeho fejsbůkové nacipříspěvky. Jen tak, nádavkem, ještě přidali informaci, jak (teď už nejspíš bývalý) kandidát na ministra zahraničí vyhrožoval před osmi lety zaměstnanci saúdské ambasády (to je ta země, která na jedné takové ambasádě rozřezala novináře Chášukdžího) a objevil se celý dokument s patřičnými odkazy.

Tak nám skončilo mistrovství světa v hokeji. Národ se nám krásně semknul, v hubených letech, které prožíváme, to byl krásný osvěžující moment. V poslední době naše země zrovna neprožívá skvělé časy a tak vlastně není divu, že toto mistrovství bylo asi nejvíc politické za dlouhá léta. Kdo si neudělal fotku ze stadionu, jako by nebyl. Především vládní politici tam byli jako doma. Sice museli snášet pískot publika, kdykoliv se na ně zaměřila kamera, ale to na stranickém fejsbůku nikdo neuvidí.

Krátký tričkový úvodník:

Přátelé, dnes začínám rozesílat vaše objednaná trička a doufám, že s tím do konce týdne budu hotový. Kdo jste si kromě trička objednal i knihy, dostanete je spolu s textilem. Trička mám odteď ve všech velikostech běžně skladem. Do konce roku mít v nabídce černá i bílá, ale od roku 2024 budu nadále nabízet jen černá. Kdo stojíte o bílé tričko, vyžádejte si ho nyní. Postup je stejný, jako při výběru knížek.

A teď už dnešní text: