Přátelé, prosím všimněte si, že pravda a láska už neumí ani to kompro. Kdyby prostě nějaká Apolena Rychíková nebo ZBISlava Pokorná zveřejnily erotická videa s někým, kdo se podobá Rajchlovi, všichni by řešili Jindrovu minulost. Ale protože to museli vylepšit Pšenákem, který obtěžuje nezletilou Rajchlovu dceru, mluví se místo toho o právu politiků na soukromí, Rajchla se tak nějak musejí zastávat i jeho političtí nepřátelé a všichni přejí Oganesjanovu gangu co nejdelší pobyt v kriminále. V tomto ohledu se u soudu může vystřídat opravdu hodně svědků, kteří velmi rádi promluví.

Pamatujete, jak vypadaly první dny po volbách v roce 2021? Ta radost demobloku z výhry a draní se k moci, protože byli po osmi letech v opozici řádně vyhladovělí. Jediným obláčkem na jasném, progresivistickém a evropsky hodnotnotném nebi byl prezident Zeman, který ustavení nové vlády poněkud zdržoval… a tak se proti němu rozjelo v podstatě spiknutí ve snaze ho odstavit. Nepovedlo se to jen díky tomu, že kolem Zemana byli lidé, o kterých sice naše pravdomluvná média referovala velmi nehezky, ale kteří mu v kritickém okamžiku zachovali věrnost.

Psát o příměří v Gaze a Trumpově mnohabodovém mírovém plánu na Blízkém Východě bylo zcela zbytečné. Stejně všichni řešili Filipa Turka a jeho fejsbůkové nacipříspěvky. Jen tak, nádavkem, ještě přidali informaci, jak (teď už nejspíš bývalý) kandidát na ministra zahraničí vyhrožoval před osmi lety zaměstnanci saúdské ambasády (to je ta země, která na jedné takové ambasádě rozřezala novináře Chášukdžího) a objevil se celý dokument s patřičnými odkazy.

Tak nám skončilo mistrovství světa v hokeji. Národ se nám krásně semknul, v hubených letech, které prožíváme, to byl krásný osvěžující moment. V poslední době naše země zrovna neprožívá skvělé časy a tak vlastně není divu, že toto mistrovství bylo asi nejvíc politické za dlouhá léta. Kdo si neudělal fotku ze stadionu, jako by nebyl. Především vládní politici tam byli jako doma. Sice museli snášet pískot publika, kdykoliv se na ně zaměřila kamera, ale to na stranickém fejsbůku nikdo neuvidí.

Krátký tričkový úvodník:

Přátelé, dnes začínám rozesílat vaše objednaná trička a doufám, že s tím do konce týdne budu hotový. Kdo jste si kromě trička objednal i knihy, dostanete je spolu s textilem. Trička mám odteď ve všech velikostech běžně skladem. Do konce roku mít v nabídce černá i bílá, ale od roku 2024 budu nadále nabízet jen černá. Kdo stojíte o bílé tričko, vyžádejte si ho nyní. Postup je stejný, jako při výběru knížek.

A teď už dnešní text:

Můj včerejší článek o zákonu padajícího komouše měl docela slušný ohlas. Ale upřímně… každý, kdo něco napsal o tom, kterak agent Pávek jmenuje do Ústavního soudu člověka, který se podílel na justičním zločinu, ten musel mít ohlas. Příběh je dobrý sám o sobě. Málokdy se tolik papalášů odvaří na podpoře člověka, který podle tehdejšího práva soudil emigranty, kterým se nelíbilo v totalitě.

Znáte zákon padajícího lejna, že? To nadřízený seřve podřízeného, ten je samozřejmě naštvaný, tak seřve bezdůvodně zase svého podřízeného, ten si zchladí žáhu zase na někom, kdo je o stupínek níž, ten pak doma seřve manželku, ta seřve děti a ty nakopnou psa. U psa se to zpravidla zastaví, protože ten jediný v celém řetězci nebývá pomstychtivý.

Už jsem tu mnohokrát psal o tom, že naše republika těžko může být nějak extra suverénní, když nám tu skoro nic nepatří. Nemáme žádné české banky, nepatří nám většina strategického průmyslu, nepatří nám distribuční sítě a jak jsme zjistili v posledním půlroce, nepatří nám asi ani elektrárny, bez ohledu na to, co je napsané v obchodním rejstříku. Pokud nám něco patří, tak to pracuje pro Německo, kam také směřuje většina našeho exportu. Takhle to prostě je.