Že je situace s Evropou vážná, došlo o víkendu i Milionu chvilek. Vydali svoji analýzu, ve které konstatovali, že Spojené státy už opravdu nejsou jejich kamarádi a Donald Trump se vlastně podobá Putinovi, Sitting Pingovi, Erdoganovi a dalším autoritativním vládcům. Zjistili, že Evropa není americkou prioritou v ničem a hlavně, americkou prioritou už není pravda a láska.

Chvilkaři prostě zjistili, že jsou v tom sami.

Pár dní jsme teď diskutovali o americkém mírovém plánu pro Ukrajinu, který se nelíbí Evropě, ale nemůže s tím nic dělat, protože sice ještě možná mluví s Trumpem a Zelenským, ale nemluví s Putinem, což jaksi pro vyjednávání o míru nestačí. Stejně tak nepomohlo devatenáct kol sankcí ani nic dalšího. V mezičase jsme se ovšem posunuli i na domácím politickém hřišti a tak si dneska prokydáme situaci. K mírové dohodě se ale brzy vrátíme, protože Den díkůvzdání se blíží.

Kam jsme se zatím posunuli u nás?

Jak to říkal Petr Fiala, když mu Pazderková volala, že musí něco dělat, aby ty volby dobře dopadly? Teď jde o všechno! O dva měsíce později jsme zjistili, že Pazderková si za svou příchylnost k evropským hodnotám naúčtovala šest set tisíc, ale to není zase tak moc, když jde o všechno, že? Když jde o všechno, tak jedete jak motorová myš, protože jinak o všechno přijdete.

Tak jsme se dneska od našeho premiéra dozvěděli, že náš nejdůležitější příspěvek k míru na Ukrajině představoval milion kusů velkorážové munice, kterou jsme tam v rámci naší muniční iniciativy dodali. Vlastně nechci ani vědět, kolik kusů jsme zaplatili my sami, ale jsem si jistý, že největším donátorem této mírové iniciativy bylo Německo. To vždycky zahahovalo vedoucí úlohu v Evropě pomocí kanónů, případně pomocí legie Kondor.

Současná vládní garnitura udělala celou řadu chyb, o kterých mluvíme vlastně celé její volební období. Podepsala migrační pakt, za svého předsednictví odsouhlasila emisní povolenky pro domácnosti, které zničí nejen EU, ale i celý liberálně demokratický establišment.

Přátelé, využil jsem volnou chvíli v hektické době, navštívil jsem svého drahého bratra a vyrazili jsme na Ohři. Pokud si potřebujete konspiračně popovídat, není lepší místo než uprostřed řeky. Jednak tam u Svatošských skal není signál a jednak je příliš dobře vidět na všechny čučkaře.

Tak Zelenský prý má dvě tváře, píší na Novinkách. Jinak se chová tady na západních fórech a jinak se chová doma. Na Západě si hraje na demokrata a doma je naopak klasickým Ukrajincem se vším všudy. Při čtení toho článku jsem se normálně začal bát, že se dozvíme něco o jeho majetcích v zahraničí, ale tak daleko jsme se ještě nedostali. Zatím má jen autoritářské tendence a Ukrajinu si žádný liberál nikdy neidealizoval….

Tak nám Izrael bombardoval syrský Damašek… Hoši netroškařili, zasáhli rovnou budovu syrského ministerstva obrany, kde sedí protagonisté přesně toho režimu, který si tak strašně moc přáli představitelé EU i Spojených států. Izraelský ministr obrany Kac to okomentoval velmi lakonicky: „tvrdé údery začaly.“ Hořce bych se zeptal, jestli teď budeme podporovat toho Goláního, co si teď říká Šara a nebo Netanjahua, který si z jižní Sýrie postupně uhryzává území… pro vlastní bezpečnost, samozřejmě. Pro co také jiného, že?

Moje vystoupení v pořadu Na Dračku s Marianem Jurečkou začíná mít docela zajímavé konsekvence. Máte se mě totiž bát. Máte se bát toho, že znovu přijdou padesátá léta. Máte se bát toho, že (když to půjde dobře) desetiprocentní hnutí Stačilo! ovládne ráz na ráz celou zemi a nastolí totalitu. Sice nevím, jak to dokážu, ale Jurečka se k věci staví, jako bychom hned po zvolení vyměnili ústavní soudce, dosadili do celé státní správy tisíce a desetitisíce svých lidí, vyměnili drtivou většinu starostů, místostarostů i zastupitelů, vyměnili všechny státní zástupce…