Už to bude rok, kdy byl Donald Trump inaugurován a začal pracovat na ukončení války na Ukrajině. Začalo to setkáním delegací v Saúdské Arábii a vyrcholilo to setkáním s Putinem na Aljašce. Tam se Donald nejspíš dozvěděl, čeho chce Rus dosáhnout a asi mu tam definitivně došlo, že toho dosáhne. Od té doby totiž američtí vyjednavači prakticky vůbec nebojují s Rusy, ale jen a pouze s Ukrajinci a Evropany.

Zpráva víkendu pro Alternativu nebyla ani tak Evropská rada, kde se Andrej Babiš tak nějak opatrně postavil na stranu Fica a Orbána tím, že Česká republika nebude ručit za devadesátimiliardovou půjčku Ukrajině, ale byla to tisková konference ministra obrany, Jaromíra Zůny, který na ní vysvětlil, že muniční iniciativa bude pokračovat, Ukrajina je napadenou zemí a Rusko je agresor, stejně tak podpořil nákup stíhaček F-35 a vůbec použil výrazy, které se vlastně nijak nelišily od rétoriky Jany Černochové.

Jednání na Evropské radě se protáhlo dlouho do noci a skončilo až v pátek nad ránem. Nepřekvapivě nejdéle trvala záležitost peněz pro Ukrajinu. Má to samozřejmě složitější konsekvence, ale nakonec se ruská aktiva zabavovat nebudou, EU si normálně vezme standardní půjčku, kterou de facto daruje Ukrajině, protože ta to nikdy nebude moci splatit a ručit za ty peníze budou ty státy, které chtějí. Maďarko, Slovensko a Česká republika ručit nebudou.

Generál Zalužný se vrátil na Ukrajinu. Prý všude dobře, doma nejlépe. My, hloupí dezoláti hltající ruskou propagandu samozřejmě víme, že jde o klíčovou postavu celého dramatu, protože je velmi oblíbený, ba dokonce jeho aureola válečníka zastiňovala i Zelenského. Poslední dva roky války strávil v Británii jako velvyslanec a šířil tamodtud velmi znepokojivé myšlenky o ukrajinském nacionalismu, ale také byl znepokojivě realistický po vojenské stránce.

Na americký Den díkůvzdání odstartovala z kosmodromu Bajkonur raketa Sojuz, která na ISS vynesla smíšenou rusko – americkou posádku. O pár hodin později padl Andrij Jermak, který oznámil, že odjíždí na frontu. V Moskvě jednal s Vladimírem Putinem Viktor Orbán. Společný rozhovor se protáhl na čtyři hodiny. Do Moskvy rovněž míří americká delegace s novým upraveným mírovým plánem, který tentokrát nikam do mééédií neunikl a nikdo neví, co v něm doopravdy je. Do Kyjeva míří také americká delegace…

Pamatujete na americkou invazi do Iráku? Tenkrát potřebovali koalici ochotných z nových zemí NATO. Staří NATO harcovníci z Evropy do toho nechtěli jít. Byli k americkému vojenskému dobrodružství zdrženliví. Varovali před důsledky, nepřidali se a pořád mluvili o míru. Naštěstí se našla koalice ochotných, našly se osobnosti, které sepsaly patřičný dopis a našel se i Václav Havel, který to podepsal.

Vposledních dnech to vypadá, že majnstrýmu definitivně jeblo. Najedou nám agentura Bloomberg zveřejňuje rozhovory amerického vyjednavače Witkoffa s ruskými protějšky, aby bylo jasné, že jakýkoliv mír je proruský narativ, do toho se evropské (j)elity polácávají po ramenou, jak ten mírový plán vylepšily, Ruslan Stefančuk, předseda ukrajinského parlamentu, řekl, že mír bude, až se Ukrajině vrátí Krym a Zelenský naopak řekl, že s mírovým plánem souhlasí.

Nechte nám naši válku! Takový dojem jsem si odnesl z nedělních rozhovorů mezi Ukrajinou, USA a Evropou ve Švýcarsku. Ano, všichni chceme mír, ale musí to být mír podle nás. Tečka.