Dneska jde vývoj tak rychle, že my, blogeři, nestíháme reagovat. Jsem jak Buridanův osel, mám před sebou dvě témata a nevím, které prokydat dřív. Jestli dnešní hlasování zákona o České televizi a nebo nejnovější Pávkovo převléknutí kabátu.

Tak nám Petr Pavel bohorovně oznámil, že Rusko si zaslouží nějaký bonbónek. Třeba rozmražení vztahů a omezení sankcí, aby mělo chuť uzavřít příměří. Náš bezpáteřní kariérní převlékač kabátů zachytil nový vítr. Tatam jsou slova, že Rusko rozumí jen síle a jediný způsob dosažení míru je příprava na válku a bezpodmínečná podpora Ukrajiny. Ruské tankery vypluly do USA, každý si může u Putina nakoupit ropy, kolik chce, Zelenský je definitivně v loji a jeho život se počítá na týdny či měsíce a náš hradní komouš už ví, že bude muset změnit rétoriku.

atímco Andrej Babiš, Tomio Okamura i Petr Macinka přemýšlejí, kde se stala chyba, Grolichové pořádají předčasnou oslavu velkého vítězství a Hlaváček ze STANu ještě není primátor, ale už avizuje zdražení parkovacích míst v Praze, zdražení MHD a mýto na vjezdu do centra, my si dneska prokydáme, co se v mezičase stalo ve světě, protože to byl velmi plodný víkend a ovlivní nás podstatně víc než dozimetrická mafie ve vedení velkých měst.

Vidláku, měl bys psát něco pozitivního, řekli mi v sobotu při brigádě. Tady, na stavbě, jsi takový optimista, je radost tě poslouchat a pak si přečteme tvůj blog a tam jsi dokonalý doomsayer. Jako, klidně si analyzuj, klidně popiš všechno, co vidíš, ale ukonči to alespoň občas nějak pozitivně, abychom furt nechodili přepočítávat konzervy a patrony do flinty. Všechno, co píšeš, vidíme také, ono není o čem moc polemizovat, ale kurňa, chce to nějaké východisko ne jen jednou za pět týdnů tady na sýpce, ale také doma u monitoru.

Na podzim roku 2021 jsem začal psát, že pro válku na Ukrajině jsou splněny všechny podmínky. To samozřejmě neznamenalo, že komflikt musí nutně propuknout, protože vždycky je to nakonec lidské rozhodnutí, ale všechny vnější podmínky už existovaly. Neměl jsem tehdy žádné geniální vnuknutí, jen jsem prostě vnímal změnu atmosféry a chuť zúčastněných do toho jít. Až do posledního dne, než Rusové překročili hranice Ukrajiny, ale v diskusích zněly argumenty, proč válka nebude.

Pamatujete, jak začala válka na Ukrajině? Rusko neobsadilo Kyjev a jeho postup byl mnohem pomalejší, než si všichni mysleli. Ono to ani jinak nemohlo být, první útok na čtyřicetimilionovou zemi byl veden sto padesáti tisíci muži. S tím se dá jedině hlasitě zaharašit a pokud v Kyjevě nevznikne panika, můžete ještě pár týdnů postupovat, ale nakonec se prostě zastavíte, protože každý den přicházejí na frontu noví zmobilizovaní ukrajinští muži a přečíslí vás.

Za poslední tři roky jsem se potkal s řadou hlavounů, vysokých úředníků a většinou českých novinářů. A pokud mohu soudit (čest výjimkám), většinou to byli arogantní šmejdi první kategorie, od kterých by se normálné člověk měl držet co nejdál, protože všem koukalo z očí ono pověstné: „spolu chyceni – spolu pověšeni.“ Což teď naprosto ideálně ztělesňuje jistý Jiřikovský, který si myslel, že mu přátelství z Donem Pablem zajistí ochranu a nějaké ty peníze.

Náš nový náčelník generálního štábu, Miroslav Hlaváč, řekl ve svém prvním rozhovoru pro majnstrýmová lžimééédia, že krize by nás semkla. Věří, že v případě napadení by se Češi zvedli a šli bránit svůj stát. Pominu teď to, že my už žádný svůj stát nemáme, protože nám v něm nic nepatří a nevidím důvod jít bránit napadenou Veolii, napadené hytlermarkety, či napadené nadnárodní korporace… celý ten rozhovor vyzněl tak, že Hlaváč se vlastně těší, až budeme napadeni. On se těší na tu krizi, která nás semkne, on ji vysloveně potřebuje.

Tak nám zablokovali Thomase Pauknera. A myslím, že nebude jediný. My s bráchou teď sledujeme neobvyklou aktivitu kolem Vidlákových kydů a já měl nálet libtardů na svém fejsbůku. A to všechno právě ve chvíli, kdy do Moskvy přiletěl šéf CIA Ratcliffe, zdržel se tam sedm hodin a zase odletěl, aniž by kdokoliv řekl něco oficiálního. A všechna méééédia rázem přepnula propagandu z módu „brzy zvítězíme“ do módu „Rusko napadne NATO.“ Koneckonců, i Petr Pavel v Ankaře prohlásil, že Ukrajina má dva měsíce na uzavření míru… pak se má něco stát.

Je to skvělé, protože za mojí prací zůstává spousta mrtvých Rusáků.“ Parafrázuji větu, kterou řekl Martin Ondráček, prominent Dárku pro Putina, tedy spolku, který teď nechce prozradit, jaký vrtulník Čestmír za peníze dárců pro Ukrajinu vlastně koupili. „Jak můžeme pomoci zabíjet více Rusů?“ zeptal se německý hovnivář Michael Martens na tiskové konferenci v Bělehradě při státní návštěvě Zelenského. Vybral jsem jenom dva příklady, ale našly by se jich tisíce. Jsou dokonalým vyjádřením nenávisti a výzvy k nenávisti, byť ji samozřejmě žádný prokurátor nevyšetřuje a žádný soud ji netrestá.