Tak si Viktor Orbán zajel do Washingtonu, popovídal si s Trumpem, pochválil jeho tiskovou mluvčí a vyjednal si výjimku z amerických sankcí na ruskou ropu a plyn. Na tiskové konferenci oba státníci zářili, vyměňovali si lichotky a zmínili i budoucí mírový summit v Budapešti. Dokonce snad došlo i na zrušení sankcí na projekt maďarské jaderné elektrárny, kterou staví Rosatom.

Samozřejmě, to nebude zdarma. Vsadím se, že Maďarsko brzy oznámí, že nakoupí americké tanky, protivzdušnou obranu, nebo tak něco.

Přátelé, pamatujete si poslední týdny předtím, než Rusko překročilo ukrajinské hranice a zahájilo invazi? To se tenkrát kolem ukrajinských hranic motaly velké kontingenty ruské armády, cvičení stíhalo cvičení, probíhala různá jednání na mezinárodní úrovni, Ukrajina zase pořádala na druhé straně čáry svoje vlastní cvičení, naše republika ve velkém dodávala Ukrajině dělostřelecké granáty a většina analytiků tvrdila, že na plnohodnotnou válku nedojde, protože není v zájmu ani Ukrajiny ani Ruska.

Pamatujete, jak vypadaly první dny po volbách v roce 2021? Ta radost demobloku z výhry a draní se k moci, protože byli po osmi letech v opozici řádně vyhladovělí. Jediným obláčkem na jasném, progresivistickém a evropsky hodnotnotném nebi byl prezident Zeman, který ustavení nové vlády poněkud zdržoval… a tak se proti němu rozjelo v podstatě spiknutí ve snaze ho odstavit. Nepovedlo se to jen díky tomu, že kolem Zemana byli lidé, o kterých sice naše pravdomluvná média referovala velmi nehezky, ale kteří mu v kritickém okamžiku zachovali věrnost.

Moje osobní prozření ze skvělého, dokonalého a demokratického Západu přišlo v bombardováním Jugoslávie v roce 1999. Bylo mi osmnáct, akorát jsem maturoval a zároveň jsem přecházel na „temnou stranu síly.“ Tehdy poprvé jsem zapochyboval, že jsme na správné cestě dějinami a ve správném táboře.

Jásejme a radujme se. Konečně se to podařilo. Sice jsme kvůli tomu potřebovali zavést devatenáct kol sankcí a v tom posledním jsme zakázali do Ruska i export hraček s motůrkem, ale konečně se to povedlo. Už tři roky mluví Uršula o nedostatku v Rusku, jak tam bojují pomocí polních lopatek a rabují čipy z praček, co nevidět se jejich válečná mašinérie zastaví a kdyby ne, posílíme schopnosti Ukrajiny útočit v hloubi Ruska na jejich rafinérie či čerpací stanice na ropovodech.

Tohle známe, ne? To byla ta koalice, která byla ochotna spolu se Spojenými státy zaútočit na Irák pod smyšlenou záminkou. Součástí této koalice ochotných byla i Česká republika. Starým zemím EU se do toho moc nechtělo, protože si ještě dovedly domyslet důsledky. I když… myslím, že žádný Kohl, Schroeder nebo někdo další si nedovedl ještě představit, že ty důsledky se zhmotní v podobě chirurgů z dovozu a znásilňovacích novoročních oslav.

Tak nám naši hodnotově ukotvení spoluobčané začali vybírat peníze na ukrajinskou raketu dlouhého doletu, kterou hodlají pojmenovat po nedávno zesnulé Daně Drábové a tetelí se nadšením, že by tato střela mohla zasáhnout Moskvu a nebo Petrohrad. Myslím, že jsme zase jednou konečně světoví, protože si nevybavuji zemi, která by po svých osobnostech pojmenovávala rakety. Asi by mě to nemělo překvapovat, už jsme tu měli předražený vrtulník Čestmír i tank Tomáš, takže raketa Dana Drábová docela pěkně zapadá do party.

Přátelé, vrátil jsem se domů a hodlám se znovu dívat na svět očima venkovského Vidláka, který si víc hledí svého gruntu než velkého světa, ale dovolte mi začít jedním politickým postřehem, který by měl být zajímavý úplně pro všechny, nejen pro ty, kteří politiku sledují a zajímají se. Pomiňme dnes ještě sestavování nové vlády, která má být dohodnuta v pátek a podívejme se na to, co se děje u naší bývalé, evropsky hodnotné vlády. Ono je to docela důležité pro uvědomění si některých souvislostí, tak se na to dneska podíváme.

Začnu zprávou, která by byla dobrá po každou minutu předchozích čtyř let, ale teď už je to vlastně jedno. Petr Fiala končí. Už se nebude ucházet o znovuzvolení. Jeho role v příběhu končí, ale s následky jeho vládnutí se tu budeme potýkat ještě hodně dlouho. U Babiše se teď totiž střídají šéfové státních úřadů a hlásí mu, že na nic nemají peníze. Chybí peníze na dálnice, chybí peníze na dobrovolné hasiče, chybí peníze na všechno. První zprávy už zvolna probublávají.