Přátelé, dovolte mi v dnešním textu přednést tři krátké příběhy, které více než názorně demonstrují, kam se posunula morálka, kam se posunul Západ a kam se posunula pravda a láska. Všechny se staly v posledních dnech či hodinách a žádný z nich se nestal mediální bombou roku, ačkoliv každý by si to zasloužil. Ale možná je to tím, že i novinářům pomalu dochází, čeho se stali součástí a tak se v jejich zaprodaných hlavičkách objevilo něco jako stud… Kecám, liberálové si stud už dávno zakázali.

Tož, jdeme na to:

Válka s Íránem je sama o sobě hrozná v tom, že začala vraždami nejvyššího íránského vedení a od první minuty to pro tamní režim je válka existenciální. Nemohou doufat v milost, nemohou doufat v domluvu, nemohou nikomu věřit dobrou vůli a to ani kdyby byla myšlena vážně. Proto nenastalo protirežimní povstání, proto je Trump tak nervózní. Ve Venezuele to přece zafungovalo hezky, ne? Zbavili jsme je prezidenta a oni ihned přilezli ke křížku a ještě rádi se domluvili. V Íránu nějak všechny na dohodu přešla chuť…