V pondělním vydání Práva vyšel úplně geniální článek Jana Kellera ohledně otravy Navalného. Je tak dokonalý a všeříkající, že ho zde musím přetisknout. Škoda jen, že Keller svou úvahu nedomyslel až do konce. Ale od toho jsme tu my na Kydech, abychom jeho opomenutí napravili. Než ale budeme pokračovat, zde je zmíněný Kellerův článek: 

Vrátil jsem se z lesů a musím konstatovat, že svět se pořád točí zhruba stejně rychle, politici jsou stále stejně blbí, kapitalismus stále stejně obírá chudé, vyšetřování v Bejrůtu se nikam nepohnulo, Lukašenko je v Bělorusku stále šéfem, ta jeho konkurentka Tichanovská je stále v cizině a má stále blbější komentáře.  Koronavirus trhá rekordy, ale nikoho to nezajímá, protože nemocnice se nijak nezahlcují a tak příběh, který byl na jaře tragédie, pokračuje jako fraška. Vládní Ken byl opět řádně ztrapněn a opět mu to nevadí, protože dělá přesně to, k čemu si ho Andrej najal. 

Tož jsme měli v republice šéfa amerického zamini Pompea. Krátká dvoudenní návštěva, setkání s ministrem zahraničí, návštěva senátu, pokec s premiérem, pár zdvořilostních frází se Zemanem a odlet. Nějaké ty policejní manévry kvůli vzácné návštěvě, ale jinak klídeček. 

Krátce shrnu, co jsme se dozvěděli... 

Včera jsem se v rámci práce potkal s člověkem, který je prakticky od začátku u českého programu průmyslových hnojiv. Je to už osmdesátník, ale závidím mu jeho vitalitu. Stále je zaměstnaný u Andreje a vzhledem k jeho zkušenostem je v  dnešní době kindermanažerů nepostradatelný. Jakékoliv hnojivo vyráběné u nás nese jeho rukopis. Vymyslel většinu současných výrobních postupů, pracoval u Explosie a když ji pak Andrej koupil, ponechal si ho jako největšího experta přes hnojivovou chemii. Ŕíkejme mu třeba Arnošt. 

Mám kamaráda a spolužáka na Floridě, a dejme tomu, že se jmenuje Karel. Je tam už mnoho let a chtělo by se napsat, že se úspěšně živí výukou computer science na jedné z tamních univerzit – ale nebyla by to tak úplně pravda. Jak už to bývá, pravda je zcela neokázalá: Karel se ve skutečnosti živí jídlem; ale mám-li být upřímný, musím konstatovat, že na to jídlo si vydělává jako vysokoškolský učitel.

Dnes opět obrátíme naše zraky za Velkou louži a budeme pokračovat v prokydávání velkého amerického chlívku. Troufal bych si říci, že se jedná přímo chlív Augiášův a tanto příměr v tomto článku ještě několikrát zazní. Zkrátka budeme se dále věnovat dění v USA, protože ať se nám to líbí nebo nelíbí, budeme tím značně ovlivněni. Monohem víc než děním v Rusku. 

Většina komentátorů, či bývalých diplomatů, kteří komentují současnou vlnu prostestů proti násilí, rasismu a já nevím proti čemu ještě, se shodují, že v historii USA bylo podobných protestů více, není to první ani poslední vzedmutí lidových vrstev a nakonec zase opadne a vše se vrátí k normálu. 

Žila byla jedna světová říše. Začala celkem nenápadně městem na řece Tibeře, ale postupně jako Bumbrdlíček rostla a rostla, podrobila si všechny sousedy, zabrala jejich zemi a roztahovala se pořád dál. Nakonec se roztáhla po celém známém antickém světě, jen ti Parthové nechtějí pochopit, kde je jejich místo.

Když koukám na všechny ty záběry z USA, kde se teď kácí sochy ve velkém a poslouchám to ohromné ticho našich médií, které jinak mají keců ke každému Putinovu slovu, říkám si, že takhle nějak muselo být Jakešovi, když pak povídal o tom, jak zůstali jako kůl v plotě. 

Co je pro Američana ještě větší strašák než Trump?  Black Lives Matter!

A proto Trump volby znovu hladce vyhraje a zřejmě ještě s větším náskokem než posledně.

Člověk by si myslel, že je to pro Trumpa vlastně skoro nemožné. V zahraniční politice se choval jako slon v porcelánu. Jeho silové vystupování zejména proti Číně a Rusku mu nakonec moc neprospělo. Zvýšený americký nátlak v podstatě jen urychlil dávno plánované přípravy na svět bez spolupráce s USA.