USA

Články

Zatímco jsme strhávali masky

Autor

V uplynulých čtrnácti dnech jsem se zabýval zemědělským protestem a tak trochu jsem odkládal světodějné události, které byly velmi výživné a důležité. Je nejvyšší čas se k nim vrátit a trochu si je probrat. Je to už taková naše česká tradice, že to důležité se stane někde jinde a my k tomu přijdeme až na poslední chvíli. Takže:

Co ještě mají?

Autor

Pamatujete, jak se loni začalo mluvit o rozšíření BRICS? Když se najednou ukázalo, že Rusko není izolované, ale naopak Putina vítají s královskými poctami takřka všude jinde mimo Západ? Když se začalo mluvit o jejich společné bance i společné měně? Nebo alespoň o společné zúčtovací jednotce? Profesor Budil BRICS označuje za určitou revitalizaci starých amerických myšlenek a receptů na rozvoj (Keynesiánství) a je vidět, že tato koncepce začíná být populární všude mimo americkou dominaci.

Přehnaná reakce organismu

Autor

Takhle to bývá, ne? Cytokinová bouře… To prý zabíjelo lidi za covidu nebo za španělské chřipky. Organismus přehnaně zareagoval na realtivně malé nebezpečí, protilátky nebyly schopny rozpoznat, kdo je v těle nepřítel a kdo je přítel a tělo nakonec spustilo protokol „zabte je všechny bez rozdílu.“ Velmi snadno se ale může stát, že tělo kromě choroby nakonec zabije i samo sebe.

Ani ty genocidy už nejsou, co bývaly

Autor

Sledujete události v Arménii? Jak v Náhorním Karabachu končí staleté arménské osídlení? Jak Azerbajdžánci hravě a snadno prolomili Arcahskou obranu a během jediného dne bylo hotovo? Jak arménský premiér Pašinjan nejprve zakázal jít Karabachu na pomoc a odmítl i pomoc z Íránu, aby pak vzápětí obvinil Rusko, že nezasáhlo? Zatímco samostatný Karabach končil svojí existenci, arménská armáda cvičila spolu s armádou USA. Zanedlouho pak Arménie ratifikovala tzv. Římský statut, díky čemuž i na jejím území platí zatykač na Putina. Rusko vzápětí „zakázalo“ dovoz arménských koňaků…

Obětovaný pěšák

Autor

Řeknu na rovinu, že když začal azerbajdžánský útok na Náhorní Karabach, čekal jsem, že Arméni podlehnou. Azerbajdžán v uplynulých třiceti letech zbohatl na ropě i na kontaktech s Tureckem, zatímco Arménie lavírovala mezi Ruskem a Západem možná tím nejnešťastnějším způsobem. V podstatě se arménským vládám podařilo dosáhnout naprosté marginalizace sebe sama. Rusové raději začali přesměrovávat svoje obchodní koridory přes Kaspické moře (a Azerbajdžán), než aby se spoléhali na staré sovětské dopravní cesty do Íránu přes arménské území.

Ochráníme se sami

Autor
Štítky

Přátelé, dnes začnu jedním příběhem z rodinné historie. Je důležitý k pochopení kontextu toho, co mám dnes na srdci. Moji pravidelní čtenáři vědí, že moje rodina z půlky pochází ze slezských reemigrantů, kteří odešli za Marie Terezie do tehdejšího Pruska, protože tam měli náboženskou svobodu. Když skončila Druhá světová válka, vrátili se zpátky do vlasti. Druhá půlka mojí rodiny pochází z Volyně.

Chceme vojáky z takové země?

Autor

Dneska se v poslanecké sněmovně bude na petičním výboru projednávat henta smlouva o obranné spolupráci se Spojenými státy. Bude to od 15.30 a já tam hodlám také být. Nebylo by od věci, abych tam nebyl sám jen s Petrou Rédovou a Davidem Moosem a s pár dalšími statečnými. Páni poslanci by měli vidět, že to není žádná formalita a drobnost. Měli by vědět, že to lidi zajímá, bedlivě to sledují a budou se podle toho rozhodovat ve volbách. Nevím, jestli budu mít příležitost promluvit, ale kdybych ji měl, chtěl bych tam říct asi následující:

Dobrý termín...

Autor

Dnes budu pokračovat ve válečném týdnu. Vojenský bacil, který se mě chytil v sobotu, stále ještě nepustil a nutí mě k dalším a dalším úvahám na téma ukrajinské války. Ale asi by mě to drželo i bez zážitku s Andorem Šándorem… Poté, co jsem slyšel Řehku mluvit o velkém konfliktu Ruska a NATO, tak už nic dalšího ke štěstí vlastně nepotřebuju a začínám si přeměřovat sklep.