Hra pro dva...

To měla být jedna z velkých Trumpových předností – schopnost vyjednávat. Existují stovky analýz, které popisují jeho agresivní styl, nejednoznačnost a nečitelnost. Nikdo neví, co udělá v příští chvíli, nikdo neví, jaké jsou jeho skutečné požadavky a díky tomu vysaje svého soupeře jak jesenku. Začíná přemrštěnými požadavky, nastoluje šílenou agendu, haraší při tom zbraněmi, penězi, cly, obchodními dohodami, ale také sankcemi a nebo v poslední době i koncem jedné civilizace.

Je to velmi účinná taktika. Díky ní se Venezuelci v podstatě podali na milost i nemilost, Evropa akceptovala pětiprocentní vojenské výdaje, aniž by někdo řekl, co se za ty prachy bude dělat, jen je tak nějak jasné, že do Spojených států potečou dolary a ze Spojených států možná jednou přijdou nějaké stíhačky. Donaldovi tato taktika vyšla při tlaku na Dánsko ohledně Grónska a fungovala mu i indického Módího, který přestal kupovat levnou ruskou ropu (dneska toho lituje). V podstatě je to normální metoda cukru a biče, ale super, hyper, mega velká.

Pokud ale Trump s touto taktikou narazil, většinou se stáhnul zpátky. Donedávna to bylo jen v případě Ruska a Číny. Pamatujete, jak Trump přitvrzoval vůči Putinovi, jak hrozil, ale nakonec se vždycky odehrál nějaký „báječný telefonní rozhovor,“ během kterého Donald svoje hrozby zase odvolal. U Číny zase narážel na její reciproční obchodní opatření, které také končily oznámením „svělého dealu,“ který ale v konečném důsledku ctil realitu vzájemného rozložení sil.

Řekl bych, že Íránci Donalda dlouho a pečlivě studovali. Byl to ostatně on, kdo jim umožnil pořádně obohatit uran, protože vypověděl dohodu svého předchůdce, Obamy. Íránci teď měli rok, aby se velmi podrobně seznámili s tím, jak Donald funguje. Studijního materiálu měli víc než dost a také věděli, že se situace vyhrocuje.

Když pak Trump zavelel k útoku, z minuty na minutu se z islámské teokracie stal vojenský stát. Z minuty na minutu přestala íránská propaganda mluvit o Alláhovi, ale začala se odkazovat na říši trvající pět tisíc let. Žádné kvílení imámů, žádné odkazy Korán. Místo toho přišly lego animace. Zlý nepřítel vraždí naše ženy a děti. Je třeba ho zastavit a my ho zastavíme. Jedno, co to bude stát. Ono není divu, když víte, že vás prostě zabijí, protože mohou, tak přestanete vymýšlet hovadiny a stanete se brutálně racionálním a pragmatickým člověkem. Když víte, že jste tak jako tak mrtvý, přestanete snít o životě v Londýně, ale začnete přemýšlet, jak vzít co nejvíc nepřátel do pekla sebou.

A pak začali Íránci hrát stejnou hru jako Trump. Také jsou najednou nečitelní. Najednou mají také svého hodného a zlého policajta. zároveň signalizují, že jsou ochotni se dohodnout, ale vždycky je v záběru ještě někdo, kdo nabíjí pušku. Najednou mají také „přemrštěné požadavky“ v podobě vyklizení všech amerických základen v regionu a zaplacení reparací. A ještě k tomu přidali jednu věc – když řeknou, že něco rozstřílejí, tak to také rozstřílejí.

Žádná signalizace ústupků, aby si Američané mohli myslet, že vyměkli. Naopak. Každé odmítnutí podmínek znamená horší podmínky, nikoliv lepší. A pokud nějaký ústupek udělají, klidně ho vzápětí vezmou zpět.

V posledních dnech jsem si přečetl spousty analýz, že právě tato nejednoznačnost je jasným důkazem chaosu v íránském vedení, kdy nikdo neví, kdo tam vlastně vládne a velí. „Írán má problém,“ hlásaly titulky. My nevíme, kdo tam vládne a to je jasný důkaz, že jsou na lopatkách. My nevíme, jestli se chtějí dohodnout a nebo chtějí dál válčit. My nevíme, kdo za ně vlastně má právo mluvit. Hurá, už brzy vyhrajeme.

Myslím, že přesně tohoto stavu chtěli Íránci dosáhnout, protože když nevíte, kdo je velitelem, nemůže ho Izrael hned vybombit. Pro Írán není výhodná žádná naše jistota. Když nevíte, jak je rozdělena moc, nezavoláte správným lidem a ani nenabídnete správným lidem úplatky. Kdo vládne v Íránu, to je teď přísně střežené vojenské tajemství. Proč by měli Velký a Malý Satan vědět, jak to tu máme ošéfované. Stačí, aby do medových slov Arágčího slyšeli i ošklivý zvuk naklepávaní kosy.

J.D. Vance prý trpělivě čekal, až se Íránci vycukají a pak teprve sedl do letadla směr Islámábád. Klidně to ale můžeme interpretovat i tak, že americký viceprezident MUSEL trpělivě čekat, jestli se Íránci vůbec uráčí přijet. Myslím, že ani v době, kdy tento článek pouštím na sklo, to ještě není jednoznačné. „Příměří prodlužovat nebudu,“ říká Donald, ale posílá do Islámábádu delegaci. „Na dohodu s Američany z vysoka sereme,“ hlásí Íránci, ale jejich delegace je rovněž na cestě. Vance letí na druhý konec světa, aby se na něj Íránci třeba vykašlali…

Prostě, tentokrát Donaldovu hru hrají dva. Akorát ten druhý neměl být žádná mocnost. Měl to být zaostalý stát plný kozomrdů, který přece podle Netanjahuovy prezentace měl do dvou dnů padnout. A co je horší, na rozdíl od Ukrajiny ho nikdo nepodporuje. Nikdo mu neposílá zbraně za tři sta miliard dolarů. Nikdo mu neposílá peníze na platy státních zaměstnanců i vojáků. Nejenže nepadli, ale ještě si dovolují drze klást předběžné požadavky, odcházet od jednacího stolu a budit dojem, že se Donaldových výhružek fakt nebojí a klidně připustí, že příměří využili k vykopání svých raket ze zasypaných bunkrů.

Jo, takhle to je, když zaženete rosomáka do kouta. Když nemá kam utéct a je donucen bojovat, kouše tak zuřivě, že i medvěd nakonec raději ustoupí. Když představitelé režimu vědí, že jsou tak jako tak určeni k likvidaci, přestanou se dovolávat Alláha, ale začnou dělat logické a správné kroky. Možná proto Putin nikdy nenařídil zabít Zelenského ani nedělal hon na vedení země. Místo, aby Mindičové bránili svůj holý život, začali krást. Velitelé revolučních gard naopak vědí, že žádné peníze světa jim teď nepomohou. Pomůže jim jedině železná disciplína a efektivní konání.

Konekonců, Íránci už mrtví jsou. Jde po nich největší vojenská mocnost planety a vědí, že žádnou milost nedostanou. V tu věřil naposled Janukovyč. Všichni ostatní se od té doby už poučili. Příměří si nezasloužili svou vstřícností, ale svou neústupností a úspěšná taktika se během zápasu nemění.

Buď v nejbližších hodinách uvidíme, že Spojené státy pozvolna odcházejí z Perského zálivu a nebo uvidíme, jak novodobý Čingischán ničí jednu civilizaci. Já osobně chci doufat, že sledujeme hru pro dva, kterou obě strany hrají stejně a na konci skutečně bude dohoda. Jen, nebude pro Spojené státy nijak zvlášť výhodná.

Je nejvyšší čas. Babiš už svolává bezpečnostní radu státu. Ropa není, plyn není, hnojiva nejsou, letecký petrolej není, hélium není, zásobníky se vyprazdňují…

__________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém blogování, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600