Na olympiádě v Paříži se stále řeší, zda to, co dneska vyhrává v ženských sportech, jsou ještě ženy. Já se děsím, co přinesou následující dny a týdny na blízkém východě, protože Íránci prý dostali od Rusů Iskandery. Zelenský připouští, že by Rusku mohl odevzdat nějaké to území… ale až poté, co vyzkoušejí, jestli ty F-16ky nebudou přece jenom zázračné zbraně. Američanům úspěšně instalují do hlavy program Kamala Harrisová. Ve Venezuele zase podle Západu nevyhrál Maduro, takže budou mít druhého Guaidóa, kterého teď pro změnu zase uzná Petr Pavel.

Zatímco se všichni zabývají trasgender boxem na olympiádě v Paříži, dívají se na plavce co vylezou ze Seiny a zvracejí, případně je alespoň trochu zahřeje u srdíčka z tureckého střelce z pistole, který si bez velkého tréningu, bez pomůcek a bez sponzorů vystřílel stříbro a pak si šel zakouřit, já budu pokračovat v komentování blízkovýchodního konfliktu, protože začátky války při olympiádě, případně těsně po olympiádě, jsou trendem posledních let.

Tak nám krátce po sobě odešly do muslimského nebe dvě velké ryby Hamásu a Hizballáhu. Jedna na předměstí Bejrůtu, jedna v Íránu. Na politického šéfa Hamásu Haníju byl spáchán atentát, když přicestoval z Kataru na inauguraci nového íránského prezidenta a o pár hodin dřív byl při izraelském náletu zabit významný velitel Hizballáhu, Šukr. Zdá se, že pro velkou regionální válku je (na Izraelské straně) vše připraveno.

Přátelé, ústředí CIA v Langley je v poslední době docela exponované místo. Kromě našich čučkařů a našeho ukrajinského premiéra tam nedávno byl i Trump, i republikánský předseda sněmovny reperezentantů a zdá se, že všichni, co projdou tamním brífingem, následně vypadají, jako by je vyklopili z rakve.

Tak se nám Írán nenechal vyprovokovat k nevyprovokované agresi… V noci ze soboty na neděli sice „šílení ajatoláhové“ vyslali na Izrael celou řadu dronů i raket, ale pojali to nikoliv jako útok v momentu překvapení, ale spíš jako televizní show, kdy v podstatě hned po startu vše oficiálně oznámili a dali tak Izraelcům dost času, aby se připravili a celému světu dost prostoru, aby se pohodlně usadil před televize s popcornem a coca- colou.

Tak jsme se včera dozvěděli, že USA zaslaly Izraeli varování před íránským útokem, který může vypuknout každou chvíli. Na hentěch internetech běhá celá řádka videí z Izraele, kde převážejí různé (asi) protiletadlové rakety sem a tam. Izraelští vojáci mají zrušené dovolenky, Američané prý nakládají lodě, které mají určené pro podporu nového konfliktu.

Tak jsme se dozvěděli, že Izraelci bombardovali íránské velvyslanectví v Damašku. Není úplně jasné, o které budovy šlo ani koho přesně trefili, ale prý šlo o důležitého velitele Revolučních gard. Když jsem se to dozvěděl, přestal mi svět zcela úplně dávat smysl. K čemu je Izraeli, když se kromě Hamásu pustí do boje ještě s dalším nepřítelem zaráz? Vždyť tím jen posiluje jestřáby v Teheránu, aby nějak odpověděli, protože pokud to neudělají, ztratí tvář před svými lidmi a to je v muslilmské společnosti to nejhorší, co se vám může stát.

Včera jsme probrali válečné ohnisko na Ukrajině, dnes si probereme to druhé na Blízkém východě. I tam se situace dynamicky vyvíjí a konflikt jde poněkud jiným směrem, než to na začátku vypadalo. Než se nám rozhoří třetí ohnisko na Taiwanu (USA se s Čínou v San Francisku dohodli, že se nedohodnou), pojďme si trochu prokydat situaci v Izraeli a Gaze.

Osobně jsem vemi podezíravý ke každému státu, který potřebuje wehrmacht i SS. Je to pro mě jedno z kritérií, které se obejde bez všeho novinářského a ideologického balastu našich vždy objektivních médií, kterým jde výhradně o demokracii a naše dobro. Jakmile máte stát, který kromě armády potřebuje ještě další speciálnější armádu, protože té normální armádě nemůže věřit, případně pak potřebuje dokonce ještě armádu číslo tři, protože nemůže věřit těm zbylým dvěma, tak to zpravidla ukazuje na velmi solidní režimní paranoiu, ale také vědomí si vlastní situace. 

Dnes bych rád zcela popřel vše co jsem řekl včera, kdy jsem se na současnou bezpečnostní krizi kolem Íránu zkoušel dívat z hlediska překážejícího charismatického generála, který má našlápnuto stát se prvním mužem ve státě. Troufal jsem si tvrdit, že být oblíbený, charismatický a schopný, to se neodpouští ani v Íránu. Jak jsem ale už psal, nebývám otrokem svých úvah a tak bych to celé dnes otočil a podíval se na to z hlediska padajícího ukrajinského letadla plného kanaďanů.