Nevěřím na spravedlivé války. Mohu věřit v Boží spravedlnost, Boží mlýny, mohu dokonce věřit ve světskou spravedlnost či vládu práva, ale nevěřím, že je možné spravedlnosti dosáhnout válkou. Válkou se dá dosáhnout nového uspořádání, dá se dosáhnout odplaty, ale od pravěku ta odplata vypadá pořád stejně. Páni si navzájem vypalují vesnice, ale jsou to domy obyčejných lidí, které hoří.

Tak nám Izrael zahájil nevyprovokovanou agresi proti Íránu… Neměl k tomu žádný důvod, kromě íránských velkohubých řečí, že Sionistická entita musí být zničena. V posledních letech se obě země sice navzájem různě škorpily a občas na sebe střílely, protože měly spory… především proto, že Írán chtěl údajně vstoupit do jaderného klubu a Izrael nechtěl toto jeho demokratické právo na vlastní cestu uznat. My, ironičtí cynici víme, že svět založený na pravidlech funguje na principu, že spravedlnost je to, co prospívá nám, nebo škodí těm druhým…

Sledujete někdo ruské stahování ze syrských základen? Všichni víme o jejich námořním přístavu v Tartúsu a letišti v Latákii, ale o těch zhruba dvaceti dalších se moc nemluvilo. Většina z nich totiž byla na severu Sýrie a představovaly jakési hraniční pásmo mezi syrským a tureckým vlivem. Rusové je všechny evakuovali a mluví o tom, že si ponechají jen ty dvě největší, které jediné také potřebují kvůli své vlastní prestiži. V Latákii mají své systémy protivzdušné obrany, jejichž radary monitorují celé východní středomoří a pak samozřejmě potřebují pořádný přístav.

Prosím, prosím, prosím. Vládo, už vám to dochází? Jene Lipavský, už Ti to vysvětlili? Ti chytřejší z majnstrýmu to, zdá se, chápou. Íránské rakety prošly izraelskou obranou! Prostě prošly. Izraelská obrana je tentokrát nezachytila, protože to nebyla žádná šméčka a hypersonické bazmeky, které umí vyrobit i země pod sankcemi. A nebo je alespoň umí dovézt a má na to peníze. Nebo dovezla technologie. A nebo (a to je nejzávažnější) je vyvinula. Země pod sankcemi…

V hučení vody, která vyplavovala vesnice a v ještě větším hučení slov ve volební kampani v podstatě skoro zaniklo to, co se v uplynulém týdnu stalo v Libanonu. Za jiných okolností by to byla zpráva číslo jedna a měli bychom důvod se přepnout z odborníků na válku na Ukrajině na odborníky přes tajné služby, ale tentokrát bylo vše přehlušeno domácími událostmi. A protože si tentokrát netroufám na žádnou volební předpověď, kromě dojmu, že přijde málo lidí, zkraťme si čekání na volební výsledek ohlédnutím za těmito událostmi.

Na olympiádě v Paříži se stále řeší, zda to, co dneska vyhrává v ženských sportech, jsou ještě ženy. Já se děsím, co přinesou následující dny a týdny na blízkém východě, protože Íránci prý dostali od Rusů Iskandery. Zelenský připouští, že by Rusku mohl odevzdat nějaké to území… ale až poté, co vyzkoušejí, jestli ty F-16ky nebudou přece jenom zázračné zbraně. Američanům úspěšně instalují do hlavy program Kamala Harrisová. Ve Venezuele zase podle Západu nevyhrál Maduro, takže budou mít druhého Guaidóa, kterého teď pro změnu zase uzná Petr Pavel.

Zatímco se všichni zabývají trasgender boxem na olympiádě v Paříži, dívají se na plavce co vylezou ze Seiny a zvracejí, případně je alespoň trochu zahřeje u srdíčka z tureckého střelce z pistole, který si bez velkého tréningu, bez pomůcek a bez sponzorů vystřílel stříbro a pak si šel zakouřit, já budu pokračovat v komentování blízkovýchodního konfliktu, protože začátky války při olympiádě, případně těsně po olympiádě, jsou trendem posledních let.

Tak nám krátce po sobě odešly do muslimského nebe dvě velké ryby Hamásu a Hizballáhu. Jedna na předměstí Bejrůtu, jedna v Íránu. Na politického šéfa Hamásu Haníju byl spáchán atentát, když přicestoval z Kataru na inauguraci nového íránského prezidenta a o pár hodin dřív byl při izraelském náletu zabit významný velitel Hizballáhu, Šukr. Zdá se, že pro velkou regionální válku je (na Izraelské straně) vše připraveno.

Přátelé, ústředí CIA v Langley je v poslední době docela exponované místo. Kromě našich čučkařů a našeho ukrajinského premiéra tam nedávno byl i Trump, i republikánský předseda sněmovny reperezentantů a zdá se, že všichni, co projdou tamním brífingem, následně vypadají, jako by je vyklopili z rakve.

Tak se nám Írán nenechal vyprovokovat k nevyprovokované agresi… V noci ze soboty na neděli sice „šílení ajatoláhové“ vyslali na Izrael celou řadu dronů i raket, ale pojali to nikoliv jako útok v momentu překvapení, ale spíš jako televizní show, kdy v podstatě hned po startu vše oficiálně oznámili a dali tak Izraelcům dost času, aby se připravili a celému světu dost prostoru, aby se pohodlně usadil před televize s popcornem a coca- colou.