Jak se mohlo stát, že se v komunálních a senátních volbách český volič zvolil to, co teď ničí Francii? Na to se v posledním příspěvku ptá Pavel Šik. Koukáme se přes plot, vidíme, jak sousedovi hoří střecha historické radnice, jak se v ulicích houfují mladíci tmavé pleti, kteří bojují za lepší školství zapalováním škol, vidíme, kam směřují Evropské hodnoty a šup, národ volí hnutí STAN, které nejenže nechce tyto tendence brzdit, ale naopak je chce akcelerovat co nejrychleji. Kam jsme dali rozum?

Po prvním kole senátních voleb jsem byl k vládní koalici poměrně příkrý a měl jsem k tomu důvod. Hnutí ANO nasadilo neznámé kandidáty a vlastně nijak nemobilizovalo své voliče. Bilbórdů pomálu, pohodička, klídek. S Tomiem Okamurou pak měl Babiš společné to, že se oba odmítli bavit o nějakých spojenectvích, aby vládní koalice nasadila v každém volebním obvodě ideálně jen jednoho kandidáta. Bylo to tak okaté, že jsem se chvílemi nemohl zbavit dojmu, že Andrejko s opozicí snad domluvil a uhnul jim z cesty.

Před týdnem proběhly komunální volby a první kolo senátních voleb. Vládní koalice v nich, kulatně řečeno, moc neuspěla. A nekulatně řečeno, to byl průser, který je ve skutečnosti větší, než když ho přepočítáte na mandáty, protože největší ztráty vládní strany neutrpěly v libtardích hnízdištích velkých měst, ale naopak ve svých baštách. Je mrzuté, když vypadnete v Praze z magistrátu, ale není to nic divného, ale když vypadnete v Ostravě, je to na pováženou.

Tak se nám opět sešli Chvilkaři a udělali si velmi komorní setkání na Staromáku. Policejní odhady hovořily o vyšších stovkách účastníků, kteří navíc nebyli odlišitelní od turistů čekajících na odbíjení orloje. Účastníků bylo tak málo, že mééédia o celé události informovala velice suše a krátce. Nezachránil to ani Minář, ani Hutka ani žádná jiná zprofanovaná pravdoláskařská mrtvola.

Tak jsme se dozvěděli, že koncesionářské poplatky (prozatím) zrušeny nebudou. Budou se pěkně platit i příští rok, protože zákon je prý udělaný špatně. Musí se na tom ještě lépe a ještě více zapracovat, aby chudinky českotelevizní presstittutky náhodou nebyly ochuzeny na svých právech a dál si mohly žrát a mlaskat u plného korýtka.

Tak jsme se dozvěděli, že schodek státního rozpočtu na rok 2027 bude asi tři sta osmdesát miliard korun. Slušná sumička, že? Ne, nejsem jako Modroptáci a dobře vím, v jakém stavu Andrej zdědil finance po Fialovi. Nejsem jako Petr Pavel, který bez mrknutí oka podepsal za čtyři roky Fialovi schodek ve výši tisíc dvě stě miliard a teď lomí rukama, nad sekerou Veľkého Bociana. Nejsem libtardí aktivista, abych hledal jakýkoliv klacek, kterým bych mohl vládní koalici tlouct po hlavě.

Přátelé, prosím, počíteje se mnou. Byl to Petr Pavel, který se poslední tři měsíce vtíral na summit NATO v Ankaře, kde se nestalo nic, co by vrchní český pravdoláskařský superman musel zachraňovat. Byl to Petr Pavel, který kvůli tomu podal kompetenční žalobu. Byl to Petr Pavel, který v té kompetenční žalobě žádal soud o předběžné opatření. Byl to Petr Pavel, kterému Ústavní soud vyhověl tak rychle, že se člověk neubránil dojmu, že rozhodnutí měli nastylizované ještě před podáním té žaloby.

Tak nám summit v Ankaře skončil, papaláši se rozjeli domů a (jak zpívali Karel Šíp s Jaroslav Uhlířem) níííc see ne e stalo… Summit nebyl přelomový ani semknutím, ani naopak rozkolem. Před summitem říkali všichni to samé jako po summitu, nedošlo k žádnému posunu ani směrem k válce ani směrem k míru.

Že se náš PePa chce vetřit na summit NATO a udělat pro to cokoliv, to, myslím, všichni vidíme. Že pro to použil Baxu se Šámalem, to bylo sice trapné, ale očekávatelné. Koneckonců, Rozvědčík nemá problém, omlouvat všemožné hrdlořezy. Že protokolář Kolář zaškemral přímo u tureckého Erdogana, který nedodržuje protiruské sankce a říká se o něm chvílemi, že je Putinův podržtaška, aby jeho Nývlta pozval na večeři, to už je arcitrapné, ale to se tak dělá, když pracujete pro zbrojařskou lobby. Stejně tak mě nepřekvapuje, že pravda a láska dělá z prezidentova lísání diplomatickou událost století.