Pamatujete na prezidentskou volbu? Měli jsme týden do prvního kola a soudce Šott měl vyhlásit rozsudek nad Andrejem Babišem v kauze Čapí hnízdo. Všichni byli napjatí, všichni se k tomu vyjadřovali, Tomio Okamura tehdy Andreje vyzval, aby odstoupil z volby ve prospěch Jaroslava Bašty, protože přece bude odsouzen. A pak najednou přišel osvobozující rozsudek.
Týden před volbami Andrej Babiš rozrazil dveře a vstoupil dovnitř celý v bílém…
Dostal jsem vynadáno, že se v posledních dnech zabývám takřka výhradně zahraniční politikou a málo řeším náš domácí rybníček a vynechávám z dění hnutí Stačilo! Tož mi dovolte, abych to dneska napravil a zároveň vysvětlil, proč je jednodušší přemítat o nevyzpytatelném Trumpovi a jeho geopolitických nápadech, než o sestavování nové české vlády. Geopolitiku tedy dneska necháme na pokoji a rozhovory o míru v Moskvě odbuďme laakonickým: „Dohodli se, že se dohodnou.“
A teď k české povolební situaci, která den ode dne více zapáchá:
Takový pocit jsem měl ze včerejší tiskovky Andreje Babiše poté, co se vrátil z Hradu, prezident si prohlédl jeho nominace na ministry, oznámil, že k Turkovi má výhrady, i když ho přesunuli na „reputačně bezpečnější“ ministerstvo životního prostředí a zamini si vezme Macinka. Vstřícnost nové koalice nebyla vyslyšena, Andrej nebyl jmenován premiérem, ale stane se tak do týdny, co oznámí, jak vyřeší svůj střet zájmů. Zkrátka a dobře, Babiš se postavil před kamery, převyprávěl svými slovy, co mu prezident řekl s tím, že si o Turkovi s Motoristy ještě promluví.
Pár dní jsme teď diskutovali o americkém mírovém plánu pro Ukrajinu, který se nelíbí Evropě, ale nemůže s tím nic dělat, protože sice ještě možná mluví s Trumpem a Zelenským, ale nemluví s Putinem, což jaksi pro vyjednávání o míru nestačí. Stejně tak nepomohlo devatenáct kol sankcí ani nic dalšího. V mezičase jsme se ovšem posunuli i na domácím politickém hřišti a tak si dneska prokydáme situaci. K mírové dohodě se ale brzy vrátíme, protože Den díkůvzdání se blíží.
Kam jsme se zatím posunuli u nás?
Tak jsme se dozvěděli, že se Petr Pavel při svém zdržování jmenování Andreje Babiše opírá o nález Ústavního soudu ze Zemanovy éry. Sám Andrej o něm nevěděl a o jeho existenci získal povědomí při setkání s Petrem Pavlem. Výsledkem je stav, kdy nová vláda nebude jmenována před polovinou prosince, takže do Brusele ještě na Evropskou radu pojede Petr Fiala.
Co se bude na této Evropské radě řešit? Grýndýl, půjčky pro Ukrajinu, emisní povolenky, emisní cíle… kdo ví, co všechno se tam může rozhodovat.
Ve čtvrtek večer se objevila zpráva, že vláda v demisi milostivě ráčila schválit, že teda ten zákon o státním rozpočtu do Sněmovny pošle. Poníženě děkujeme Blyštivému Péťovi i našemu opavskému elektrikáři, že v sobě našli dost sebezapření, aby splnili to, co jim ukládá zákon. Vládní prozření ale spíš přišlo po tlaku jejich vlastních poslanců, protože v pátek se měli volit chybějící místopředsedové sněmovny a od úterka se volí předsedové a místopředsedové sněmovních výborů, které pak ještě potvrzuje plénum.
Dnes budu pokračovat v komentování duelu Pavel – Babiš, protože přibývá komentářů i detailů a my bychom to měli bedlivě sledovat. Jednak proto, abychom věděli, co bude příští čtyři roky dělat Pravda a láska a jakých prasáren se od nich ještě dočkáme a jednak bychom měli bedlivě sledovat i našeho budoucího premiéra, abychom věděli, jak se zachová, až se nebude potýkat s IQ 107, ale s jeho o řád mocnějšími loutkovodiči. Ale začnu trochu zeširoka:
ak nám prezident pokáral budoucího premiéra, že neoznámil veřejnosti, jak vyřeší svůj střet zájmů. Kdo by nevěděl, tak se jedná o střet zájmů podle zákona, který bývalá vládní koalice ušila přímo na Babiše, aby mu zkomplikovala život, protože ho nebyla schopna porazit politicky. Pětatřicet let jsme se bez podobného zákona o střetu zájmů obešli, ale když jde o Babiše, není žádná křivárna dost velká. Tohle jsem nevymyslel já, na to upozornil můj bratr.
Samé hrozné věci, se šeptají v kuloárech, přátelé. Třeba o tom, že v SPD je obrovské pnutí, že jsou straníci naštvaní jak volby dopadly a viní z toho Okamuru. Nejenže pět poslanců za SPD není z SPD a není jasné, jak budou hlasovat, ale dokonce i dlouholetí SPďáci jsou na svého šéfa nabroušení. Nebo třeba se šeptá o tom, že mnoho poslanců hnutí ANO si nedovede představit, že by právě Tomio měl být předsedou sněmovny. Nepředpokládám, že by někdo chtěl volit Bartoška, kterého chtějí Lidovci nominovat, ale náš japonský samuraj to prý nemá vůbec jisté.
Po týdnu sýčkování a vidění těch nejhorších možností to dneska bude obráceně. Podíváme se na nějaké nadějné vyhlídky, protože prostě jsou. Ještě jsem měl připravený jeden kocovinový článek, ale když včera vznikající vládní koalice oznámila, že v pondělí podepíše koaliční smlouvu a programové prohlášení vlády o dvě stě bodech, dáme si dneska jeden nadějný článek a k textu o době postfaktické se vrátíme zítra. Dneska to budou samá pozitiva a sociální jistoty.
Zaprvé:
