Pár dní jsme teď diskutovali o americkém mírovém plánu pro Ukrajinu, který se nelíbí Evropě, ale nemůže s tím nic dělat, protože sice ještě možná mluví s Trumpem a Zelenským, ale nemluví s Putinem, což jaksi pro vyjednávání o míru nestačí. Stejně tak nepomohlo devatenáct kol sankcí ani nic dalšího. V mezičase jsme se ovšem posunuli i na domácím politickém hřišti a tak si dneska prokydáme situaci. K mírové dohodě se ale brzy vrátíme, protože Den díkůvzdání se blíží.

Kam jsme se zatím posunuli u nás?

Tak jsme se dozvěděli, že se Petr Pavel při svém zdržování jmenování Andreje Babiše opírá o nález Ústavního soudu ze Zemanovy éry. Sám Andrej o něm nevěděl a o jeho existenci získal povědomí při setkání s Petrem Pavlem. Výsledkem je stav, kdy nová vláda nebude jmenována před polovinou prosince, takže do Brusele ještě na Evropskou radu pojede Petr Fiala.

Co se bude na této Evropské radě řešit? Grýndýl, půjčky pro Ukrajinu, emisní povolenky, emisní cíle… kdo ví, co všechno se tam může rozhodovat.

Dnes budu pokračovat v komentování duelu Pavel – Babiš, protože přibývá komentářů i detailů a my bychom to měli bedlivě sledovat. Jednak proto, abychom věděli, co bude příští čtyři roky dělat Pravda a láska a jakých prasáren se od nich ještě dočkáme a jednak bychom měli bedlivě sledovat i našeho budoucího premiéra, abychom věděli, jak se zachová, až se nebude potýkat s IQ 107, ale s jeho o řád mocnějšími loutkovodiči. Ale začnu trochu zeširoka:

ak nám prezident pokáral budoucího premiéra, že neoznámil veřejnosti, jak vyřeší svůj střet zájmů. Kdo by nevěděl, tak se jedná o střet zájmů podle zákona, který bývalá vládní koalice ušila přímo na Babiše, aby mu zkomplikovala život, protože ho nebyla schopna porazit politicky. Pětatřicet let jsme se bez podobného zákona o střetu zájmů obešli, ale když jde o Babiše, není žádná křivárna dost velká. Tohle jsem nevymyslel já, na to upozornil můj bratr.

Samé hrozné věci, se šeptají v kuloárech, přátelé. Třeba o tom, že v SPD je obrovské pnutí, že jsou straníci naštvaní jak volby dopadly a viní z toho Okamuru. Nejenže pět poslanců za SPD není z SPD a není jasné, jak budou hlasovat, ale dokonce i dlouholetí SPďáci jsou na svého šéfa nabroušení. Nebo třeba se šeptá o tom, že mnoho poslanců hnutí ANO si nedovede představit, že by právě Tomio měl být předsedou sněmovny. Nepředpokládám, že by někdo chtěl volit Bartoška, kterého chtějí Lidovci nominovat, ale náš japonský samuraj to prý nemá vůbec jisté.

Po týdnu sýčkování a vidění těch nejhorších možností to dneska bude obráceně. Podíváme se na nějaké nadějné vyhlídky, protože prostě jsou. Ještě jsem měl připravený jeden kocovinový článek, ale když včera vznikající vládní koalice oznámila, že v pondělí podepíše koaliční smlouvu a programové prohlášení vlády o dvě stě bodech, dáme si dneska jeden nadějný článek a k textu o době postfaktické se vrátíme zítra. Dneska to budou samá pozitiva a sociální jistoty.

Zaprvé:

Pamatujete, jak vypadaly první dny po volbách v roce 2021? Ta radost demobloku z výhry a draní se k moci, protože byli po osmi letech v opozici řádně vyhladovělí. Jediným obláčkem na jasném, progresivistickém a evropsky hodnotnotném nebi byl prezident Zeman, který ustavení nové vlády poněkud zdržoval… a tak se proti němu rozjelo v podstatě spiknutí ve snaze ho odstavit. Nepovedlo se to jen díky tomu, že kolem Zemana byli lidé, o kterých sice naše pravdomluvná média referovala velmi nehezky, ale kteří mu v kritickém okamžiku zachovali věrnost.

Tak jsme se dozvěděli, že americké Tomahawky na Ukrajinu nepůjdou, ale místo nich poletí Putin i Trump do Budapešti, aby se tam za laskavého hostitelství Viktora Orbána domluvili, co teda s tou Ukrajinou. Zelenský byl včera v Bílém domě, ale na letišti ho žádné vřelé uvítání nečekalo a u Trumpa na lenošce to zřejmě nebylo o nic příjemnější. Třetí světová válka se minimálně odkládá a o Evropě se nerozhodne ani v Berlíně, ani v Paříži a už vůbec ne v Bruseli. O Evropě se rozhodne v Budapešti za dozoru „izolovaného“ Orbána.

Tak nám Deník N zveřejnil pěkně seřazené všechny politicky nekorektní výroky Filipa Turka, asi od jeho patnácti let až dodnes. Jo, internet… Cokoliv tam napíšete, to tam zůstane navždy a bude použito proti vám v té nejméně vhodné chvíli. Třeba, když bude Andrej Babiš sestavovat vládu, prezident si bude klást podmínky a natahovat čas, aby neformální mluvčí BIS, Zdislava Pokorná, mohla vypustit patřičný kompromitující materiál. Zajisté je něco podobného nachystáno i na Okamuru. Nejjednodušší totiž je, prostě jen foukat do cizích ohníčků a doufat, že se rozhoří.