Samé hrozné věci, se šeptají v kuloárech, přátelé. Třeba o tom, že v SPD je obrovské pnutí, že jsou straníci naštvaní jak volby dopadly a viní z toho Okamuru. Nejenže pět poslanců za SPD není z SPD a není jasné, jak budou hlasovat, ale dokonce i dlouholetí SPďáci jsou na svého šéfa nabroušení. Nebo třeba se šeptá o tom, že mnoho poslanců hnutí ANO si nedovede představit, že by právě Tomio měl být předsedou sněmovny. Nepředpokládám, že by někdo chtěl volit Bartoška, kterého chtějí Lidovci nominovat, ale náš japonský samuraj to prý nemá vůbec jisté.

Po týdnu sýčkování a vidění těch nejhorších možností to dneska bude obráceně. Podíváme se na nějaké nadějné vyhlídky, protože prostě jsou. Ještě jsem měl připravený jeden kocovinový článek, ale když včera vznikající vládní koalice oznámila, že v pondělí podepíše koaliční smlouvu a programové prohlášení vlády o dvě stě bodech, dáme si dneska jeden nadějný článek a k textu o době postfaktické se vrátíme zítra. Dneska to budou samá pozitiva a sociální jistoty.

Zaprvé:

To je výsledek letošních voleb, přátelé. Jak jsem napsal už včera, po obrovské mobilizaci všech sil majnstrýmu i alternativy, po obrovské mobilizaci sil politických stran se otočil volební výsledek z minulých voleb. Voličů sice přišlo víc a jak demoblok tak ANO získaly víc voličů než posledně, poslanců je ale pořád stejně a tak si Andrej Babiš z demobloku stáhl tři mandáty a zbytek posbíral Petr Macinka. Jazýčkem na vahách jsou Motoristé.

Víte, proč u nás nemusí být rumunský scénář? Protože si to zařídíme sami.