Vidlák

Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.  

Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila. 

Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.

Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.   

Články

Zákon o povinném podílu českých potravin

Autor

Dnešní článek je vidlácký kam až to jenom jde. V podstatě se mě osobně dotýká a snad  bude jednou hrát významnou roli pro všechny tuzemské zemědělské producenty. Jednou třeba bude ovlivňovat významným způsobem prakticky celý zemědělský sektor a navíc je nádherným předvolebním tématem a zrcadlem současné české politické scény. A to i přesto, že podle mě zákon zůstane jenom na papíře a k nějakému zásadnějšímu průlomu díky němu zatím nedojde.

Ale ovlivní výhled do budoucna. 

Bečva a její jedy

Autor
Štítky

Krátký úvodník: 

Včera jsem dostl mail od čtenáře a diskutéra Lexe.  Pouštím jej v plném znění, tak jak mi jej poslal: 

Dobrý den, „Vidláku“!

Jistě si na mě pamatujete z jiných blogů, především kdysi od „vlka“, od „Bavora“ a jinde, svého času jsme vedli také korespondenci, že bych přispíval na Vaše stránky.

O léčení, které nikdo nechce

Autor

V pátečním článku nám Alef Nula popisoval své zážitky s covidem. Jak to vypadalo u nich v rodině, když se k nim breberka dostala, jak vypadal průběh a léčení. Osobní svědectví, osobní reportáž psaná na marodce. Alef se přidal k ostatním našim čtenářům a autorům, kteří už nemoc prodělali a podělili se s námi o své zážitky. 

Zastydlá puberta - doplněno

Autor
Štítky

Jak se vám líbil včerejší Alefův článek?

Dobrý ne? Alef umí psát – má to šmrnc, má to styl i osobitost. Já osobně jsem se cítil být přímo u něj doma.  Věcné i emotivní. Popis i charakteristika. Drama, ale nepřehnané a uměřené. Vyzrálý autorský projev který nesklouzával ani k povrchnosti, ani k hysterii.

Antitrump

Autor

Dnešní článek začnu něčím, co tu leckdo nebude chtít slyšet - Trump je vyřízený. Skončil a žádná cesta zpět pro něj už nevede. Bez ohledu na sliby, proklamace i finanční možnosti. Když jsem včera viděl všechny důležité republikány, jak seděli na inauguraci a byl tam i Mike Pence a předseda republikánů v kongresu a k Bidenovi se moc pěkně měli, tak se prostě Trump dopracoval do svého berlínského bunkru a vyrovnává se s nekonečným proudem zrádců, kteří ho houfně opouštějí. Je sám. A sám nic neudělá. Za chvíli už ani nebude slyšet.

Vlastně jsem se už musel dávno udřít

Autor
Štítky

Čtu si tak diskusi pod včerejším článkem o tom, jak náročné je dělat venkovského vidláka, jak málo to vydělává, jak se člověk mnohem pohodlněji uživí jinou prací. K tomu trochu té nostalgie po "starých časech", vzpomínky na dobu, kdy babička zpracovávala sulc z vepřových paciček... ale s vědomím, že ty časy jsou nenávratně pryč. Svým způosbem to všechno byla pravda podobně jako byl  pravdivý i včerejší Funesův článek. 

Máte pocit, že to bylo opatřeními?

Autor
Štítky

Koronavirus nám slábne. Tento týden se počty nakažených pohybovaly už hluboko pod predikcí a i minulý týden, jakkoliv byla čísla vysoká, bylo možné z grafů vyčíst, že epidemie sice stoupá, ale tak nějak málo. V porovnání s říjnem rostla přímo nemastně neslaně.

Teď to nabralo poměrně prudký sešup dolů. Týden poté, co jsme se z vánočního veselí vrátili do normálního režimu. Jsem v pokušení tvrdit, že nebýt vánoc, mohl Blatný klidně nechat čtvrtý stupeň čokla a teď bychom se možná už blížili k třetímu.