Tak nám Izrael bombardoval syrský Damašek… Hoši netroškařili, zasáhli rovnou budovu syrského ministerstva obrany, kde sedí protagonisté přesně toho režimu, který si tak strašně moc přáli představitelé EU i Spojených států. Izraelský ministr obrany Kac to okomentoval velmi lakonicky: „tvrdé údery začaly.“ Hořce bych se zeptal, jestli teď budeme podporovat toho Goláního, co si teď říká Šara a nebo Netanjahua, který si z jižní Sýrie postupně uhryzává území… pro vlastní bezpečnost, samozřejmě. Pro co také jiného, že?

Přiznám se, že jsem nikdy nebral moc vážně ty, kteří se geopolitické události posledních let dívali optikou toho, že smyslem západních intervencí není zvítězit, ale prostě jen udržovat válku, protože na tom se skvěle vydělává. Nejenže se krásně vyprodají sklady a v zóně konfliktu se to pěkně vystřílí, ale i všechny okolní země si nakoupí zbraně, protože když máte na hranicích ozbrojence, tak nikdy nemůžete vědět, co se stane. Vždycky jsem to bral jako příliš zjednodušující vysvětlení a myslel si pro sebe, že to světové elity snad nejsou tak šílené.

Sledujete někdo ruské stahování ze syrských základen? Všichni víme o jejich námořním přístavu v Tartúsu a letišti v Latákii, ale o těch zhruba dvaceti dalších se moc nemluvilo. Většina z nich totiž byla na severu Sýrie a představovaly jakési hraniční pásmo mezi syrským a tureckým vlivem. Rusové je všechny evakuovali a mluví o tom, že si ponechají jen ty dvě největší, které jediné také potřebují kvůli své vlastní prestiži. V Latákii mají své systémy protivzdušné obrany, jejichž radary monitorují celé východní středomoří a pak samozřejmě potřebují pořádný přístav.

V Sýrii proběhl převrat, který se Západu (především Evropě) moc líbí. Režim „řezníka Asada“ padl a místo něj má být nastolena přechodná vláda „polepšeného islamisty“ Goláního. Je to tak skvělá zpráva, že Německo a Rakousko okamžitě zastavily přijímání žádostí o azyl Syřamy a celou Evropou unisono zní, že teď už máme, co jsme chtěli a Syřané se mají šupito presto vrátit domů a budovat svou vlast.

Krátký knižní úvodník:

Přátelé, tak knihy mi prý dojdou až ve čtvrtek 12.12. Nastříhali jsme adresy, polepili obálky a vše připravili, ale zásilka včera nedorazila. Přišla jen stručná omluva mailem, že paletu knih budou nakonec odesílat až ve středu. Jsem připraven vše zvládnout tak, že poslední objednané knihy k vám odejdou v pondělí 16.12.

Omlouvám se všem a děkuji vám za shovívavost.

A teď už dnešní text:

Krátký knižní úvodník:

Přátelé, omlouvám se, ale mám malý problém s novými knihami. Vytištěné jsou, ale dopravci jaksi nedopravují, takže je ještě stále nemám doma. Mám slíbený nejzazší termín v pondělí 9.12. a pokouším se to jakkoliv urychlit. Na rozesílací nápor jsem připravený a myslím, že dokážu knihy nejpozději do 12.12. rozposílat, takže do Vánoc budete mít objednanou zásilku doma a budu schopen vyřešit i případné reklamace.

Ale v této chvíli se moc omlouvám, že to ještě stále není.

Děkuji vám za shovívavost.

Jak je to dlouho, co Izrael uzavřel příměří s Hizballáhem? Týden, dva? A ejhle, už se nám na blízkém východě rozjíždí další fronta. Proameričtí a proturečtí umírnění lidojedi zaútočili na Allepo, podařil se jim moment překvapení a vytlačili tamodtud jednotky syrské armády. Chytré hlavy hned začaly mluvit o zlém řezníkovi Asadovi a o hodných rebelech, ale to nebude fungovat, protože rebelové hned začali dávat na internet videa, jak popravují zajatce ve velkém.

Včera jsem se v rámci práce potkal s člověkem, který je prakticky od začátku u českého programu průmyslových hnojiv. Je to už osmdesátník, ale závidím mu jeho vitalitu. Stále je zaměstnaný u Andreje a vzhledem k jeho zkušenostem je v  dnešní době kindermanažerů nepostradatelný. Jakékoliv hnojivo vyráběné u nás nese jeho rukopis. Vymyslel většinu současných výrobních postupů, pracoval u Explosie a když ji pak Andrej koupil, ponechal si ho jako největšího experta přes hnojivovou chemii. Ŕíkejme mu třeba Arnošt. 

Jak dlouho už syrská armáda operuje v Idlíbu? Dva měsíce? Minimálně tak dlouho je to ve svodkách Terezy Spencerové. Nejprve Asad dlouho shromažďoval síly, pak je dlouho přesouval k Idlíbu. Mezitím se o džihádistické provincii jednalo "na nejvyšší úrovni" mezi Tureckem, Ruskem a USA.