Tak, demonstraci Michprdů bychom měli za sebou a výsledkem je co? Zážitkový prezident se stal hlavou opozice a žádnému Kupkovi, Ondřeji Havlovi, Hřibovi či Rakušanovi to ani v nejmenším nevadí. Všichni se pěkně přimkli ke svému novému Vůdci, Rakušan se dokonce na Staromáku nechal tak unést, že ho vyfotili, při ukazování, jak vysoko vyskočí jeho pes. Veškerá aktivita pravdomluvných intervjuků se zaměřila na Macinku s Turkem a Babiš se stal smířlivým moderátorem diskuse… kdo si dneska ještě vzpomene na jeho slepý svěřenecký fond a Čapí hnízdo, že?

Vdnešní době člověk nemá moc důvodů k radosti, ale jedenadvacátý srpen byl tentokrát alespoň na chvíli příjemnou výjimkou. Ono se totiž zase jednou ukázalo, jak vyprázdněný je dnešní režim a jak moc prázdné fráze generuje. Všechny fejsbůky a twittery byly plné především vlastním životopisem našeho PePy, který napsal v roce 1987 a vlastně se ukázalo, že Petr Pavel je první polistopadový prezident, který aktivně vítal sovětské tanky… Tentokrát prostě dělali strategickou komunikaci především dezoláti a náš tzld. Otakar Foltýn si vlastně ani neškrtl.

Otakar Foltýn vzal tu svoji strategickou komunikaci pěkně zostra. Vysvětlil zkoprnělému národu, že Kolumbijec, který chtěl zapálit autobusy je rozhodně v ruském žoldu, protože kdybychom u nás viděli požár garáží pražské MHD, znejistěli bychom a naše důvěra ve státní instituce by klesla. A všechny nás vyzval k důvěře ve stranu a vládu.

Pominu to, že důvěra se nedá ani nařídit ani k ní vyzývat, ta se musí postupně budovat, to zelený mozek vskutku nemusí chápat, ale dovolil bych si panu Foltýnovi položit několik otázek: