Svět začal upírat své zraky do Islámábádu, kde se podle Katařanů, Paákistánců a Američanů má konat schůzka mezi Íránci a Američany ohledně příměří a míru v Perském zálivu. Podle Peršanů se žádná schůzka neuskuteční, protože nikam jet nehodlají a věřit malému i velkému Satanovi také nehodlají. A tak vzduchem létají ultimátní požadavky, které se vyznačují především sebejistotou. Trump už podesáté válku vyhrál a tak diktuje podmínky, Íránci mají na mušce celý Perský záliv a tak diktují podmínky.
Izraelci bombardují Írán i Libanon jako zjednaní, což znamená, že se kolektivní Netanjahu opravdu obává, že by Američané mohli kývnout na nějaký mrzký mír a tak se snaží ničit a ničit. Íránci jim zdatně oplácejí a jejich údery jsou stále rozsáhlejší a snazší. Katařané vysílají signály, že si žádnou válku nepřejí, že v žádné protiíránské koalici nejsou a že chtějí jen v klidu žít a těžit plyn. Saúdové prý tlačí na Trumpa, aby bombardoval lépe a radostněji a prý se brzy také přidají k bohulibému dílu v Teheránu… zní to poněkud nabubřele od státu, který dostal na budku i od Jemenců.
Mezi tím vším se pohybují Číňané, ale ti mlčí, protože skutečná diplomacie miluje ticho. Podobně skoupí na slovo jsou i Rusové. V mezičase do oblasti přicestovaly americké oddíly námořní pěchoty, aby byli připraveni na rozkaz prezidenta zjistit, jak vypadá moderní válčiště nasycené drony a jinými podobnými dobrotami. Spojené státy také požádaly Izrael, jestli by byl tak laskav a vyškrtl íránského ministra zahraničí a předsedu parlamentu ze seznamu smrti. Izrael prý velkomyslně vyhověl… ale nevěřil bych jim ani nos mezi očima.
Je opravdu napínavé být pár hodin od případného začátku Třetí světové války. A vypadá to stejně jako v roce 1914. Máme tady atentáty na celou řadu íránských představitelů, máme nesplnitelná ultimáta, vše se děje na nejvýznamnější křižovatce planety, máme podceňované podlidi a přeceňovaná impéria… a máme plány, které se prostě musejí rozeběhnout, protože pokud někdo zaváhá, už to zdržení nedožene. Máme dostatečně rozšířenou nepřekonatelnou nedůvěru, protože dneska drží slovo jen diktátoři. Demokratům není žádná hanebnost cizí. Včetně vraždění vyjednavačů…. hele, jestli z tohodle ještě vyvázneme, je to víc, než si zasloužíme.
Sice vidím, že se do světové války vlastně kromě Izraelců nikomu moc nechce, ona ta multipolarita nebude nic hezkého, ale upřímně, nikdy jsem neviděl blbější podmínky pro mír. Pokud Íránci couvnou, jenom tím umožní jejich nepřátelům, aby to příště zkusili znovu a lépe. Pokud couvnou Spojené státy, bude to prohra a obrovská rána pro jejich reputaci i petrodolar. Bude to znamenat uznání svrchovanosti Íránu nad Hormuzem. Íránci se stanou těmi, kdo budou z prodeje ropy profitovat. Američané už to nebudou.
Írán nemůže nad Američany vyhrát pomocí raket, ale jen a jedině pomocí zavřeného Hormuzu a škodám na světovém hospodářství. Dokud je Hormuz zavřený, mohou všechny arabské monarchie vyhrožovat jak chtějí, ale nebudou schopny ničeho. Dokud jsou všichni ti emíři a králové jednou nohou v druhotné platební neschopnosti a na pokraji nedostatku potravin, neudělají nic. Pokud nepoteče ropa, vyhrává Írán i když bude rozbombardovaný.
Pokud zůstane Hormuz pod íránskou kontrolou, je to konec americké hegemonie, konec petrodolaru a konec Evropy jako takové, protože v Kyjevě se našel jeden blbec, který se rozhodl, že přiškrtí i ruskou ropu a celkem úspěšně zapálil terminály a rafinérie v Baltském moři. Rus už uvalil embargo na hnojiva, což je naprosto logické, ale nedostatek hnojiv pocítíme až na podzim. Pro letošní sezónu už jsou hnojiva u zemědělců a teď právě se sypou na pole. Ovšem, na podzim to bude horší.
Za těchto okolností si moc nedovedu představit, že by bylo možné se v Islámábádu na něčem dohodnout. Kdo ustoupí, ten na to strašlivě doplatí a obě strany to vědí. Je mnohem pravděpodobnější, že tuto válku bude muset někdo prohrát. Záměrně neříkám, že by tuto válku mohl někdo vyhrát, protože žádná vítězná strategie neexistuje.
Proto bych čekal, že z ropných a plynových instalací v Perském zálivu nezůstane kámen na kameni. Oni si je prostě rozstřílejí, protože prostě nemohou jinak. Války se snadno spouštějí, ale špatně ukončují, bo couvnutí má vždycky spoustu blbých důsledků. Američané si mohou začít zpívat: Červený šátečku, kolem se toč, jdeme na Peršana a nevíme proč.
Pokud z Perského zálivu nebude možné dostat ropu a plyn, spustí svoje krizové protokoly i ostatní mocnosti. Všechny je mají. Všechny mají nějak zadefinováno, jak reagovat na tuto situaci. Zpravidla je to vojenské řešení, protože k čemu jinému by držely hentu armádu, že? Hormuzský průliv je horkým místem už dlouho, všichni mají v trezoru plán, co dělat, když ropa přestane proudit. Tedy… kromě Evropy. Ta měla naposled plán za Schroedera, když stavěla Nordstrým. Od té doby jen může zvyšovat svůj alkoholismus a spotřebu koakinu v evropských institucích.
Pamatujete si ze školy, jak to bylo s atentátem na Františka Ferdinanda d´Este? Jak to atentátníci nejdřív zvorali, jak jim následník trůnu nezraněn ujel a jak si šel Gavrillo Princip koupit housku, protože už bylo po všem a najednou ejhle, vůz s Ferdou zastavil přímo před ním a začal couvat? Sám čert tehdy zařídil, aby z toho ta velká válka byla. Parta děcek odvedla shodou okolností perfektní práci, kterou by profesionální zabiják lépe neudělal. Všechno ostatní už byly okolnosti a připravené protokoly mocností, které se už nedaly vzít zpět.
Když se podívám na situaci v Perském zálivu, je to ještě mnohem horší než tenkrát. Nikdo nemůže couvnout, nikdo nikomu nevěří, nikdo nehodlá svoje sliby splnit a jakékoliv couvnutí bude mít pro ustupujícího velmi nepříjemné následky. V Íránu vládne člověk, kterému Izraelci vyvraždili rodinu a v USA vládne prezident s egem až do nebe. Peršané mohou vydržet jen tehdy, když ceny ropy překonají všechny meze a pokud to tak doopravdy bude, spustí svou reakci i Čína, Indie, Brazílie a další velké země, jednoduše proto, že budou muset.
Přál bych si, aby se schůzka v Islámábádu uskutečnila a přál bych si, aby se tam opravdu něco dohodlo. Ale vidím tolik překážek, že si osobně úspěch nedovedu představit. Ale moc rád se budu mýlit. Tentokrát nejde o to, kdo vyhraje nebo kdo prohraje, ale jde o to, zda vůbec něco zbyde z ropné infrastruktury celého Perského zálivu… a následně, jestli něco zbyde z naší rozmařilé a nabubřelé západní civilizace.
Trump teď prodloužil Íránu lhůtu… nová vyprší na velikonoční pondělí… Ponechám na vás, co to znamená. Mě jako první napadlo, že příští týden bude burza zavřená na čtyři dny.
__________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém blogování, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600
- Log in to post comments
Komentáře
Komentáře k Vidlákovu článku..
Hlavně půjde o vodu
O ropu jde samozřejmě taky, ale hlavně půjde o vodu. A to bude větší průšvih, pokud si rozstřílejí odsolovací zařízení, stane se celá oblast neobyvatelnou. A to se týká Íránu i všech okolních zemí včetně Izraele. Pokud to nespustí USA, kterým z toho přímé nebezpečí nehrozí, tak ostatní země se budou držet v šachu, ale k nejhoršímu nedojde. Ty státy jsou tam snadno zranitelný, tam nemůžou jít do krajnosti, vést nějakou totální válku, protože by se vzájemně zcela zruinovaly. Jsem přesvědčený, že včas zabrzdí.
Hmm, uvidíme, jestli je…
Hmm, uvidíme, jestli je Schrödingerova schůzka živá či mrtvá.
Sice mám ráda ironii, černý humor apod. akorát na rozdíl od některých jiných místních mne takové články tady moc neba 😬
Pokud mají židi prsty v tom co se teď děje a taky v tom, o čem tady pár dní vypráví iw23 - tak bych jim možná i přála co se jim dělo za II. světové. Jinak nechápu co by to bylo za nátury 🙄
Sleduju tu hysterii, že spoustě lidem nevadí ničení životů a majetků, jen nemůžou rozdýchat, že nedostanou zboží, které chtějí.. možná by pomohlo nechat si zajít chuť a zařídit se jinak.
HISTORIE CENTRÁLNÍHO BANKOVNICTVÍ A ZOTROČENÍ LIDSTVA
Dostala se mi do ruky opravdu zajímavá kniha s velice zásadními informacemi, takže jsem se jí rozhodl, po vzoru pana Inzy, tady převyprávět. Kniha je plná odkazů na zdroje, takže všechna tvrzení v knize lze brát jako dobře doložená. Pokud by Vás zajímaly všechny detaily, tak nákupem originál knihy na adrese https://eshop.nassmer.cz podpoříte nakladatelství Pavla Kamase. A to by se cenilo.
4. USA
V době osidlováni Severoamerického kontinentu osadníci používali svoje vlastní peníze a v té době celkem prosperovali. Daně byli velmi nízké a inflace neexistovala. Hospodářský růst byl stabilní. Jakmile se ale o existenci amerických peněz dozvěděla Anglie, tak ve své kolonii tisk peněz zakázala s tím, že pokud chtějí v oběhu nějaké peníze, tak si je musí půjčit od Bank of England. Jakmile Spojené státy začali přecházet na úročenou peněžní zásobu, hospodářství začalo kolabovat a objevila se velká nezaměstnanost. Změna peněžního systému vpodstatě nakonec dovedla kolonisty až k boji za nezávislost. Jelikož hospodářská situace byla neuspokojivá, tak se v roce 1775 otcové zakladatelé rozhodli znovu vydávat svou vlastní měnu stůj co stůj. To se jim na začátku podařilo, takže Bank of England musela reagovat - a udělala to lišácky. Začala padělat kontinentální dolar ve velkém objemu a falešnými bankovkami doslova zaplavila New York. Americká měna zcela ztratila hodnotu. V roce 1791 vznikla První banka Spojených Států, jež byla centrální bankou podle vzoru BoE. Byla 100% vlastněná soukromými investory většinou z ciziny, takže vyvolala odpor veřejnosti. Za jejím vznikem stály intriky anglického agenta Alexandra Hamiltona. Nakonec byla ale zrušena, což jejího hlavního akcionáře Mayera Amschela Rothschilda uvedlo do stavu nepříčetnosti - dokonce se snažil přimět britského premiéra, aby vyhlásil Spojeným státům válku. Ten mu ale nevyhověl, protože tou dobou Anglie už bojovala proti Napoleonovi. Jak už to tak bývá, britský premiér (Perceval) byl záhy zastřelen. Jeho nástupce byl čistě náhodou válečný jestřáb, takže se brzy rozhořel chtěný konflikt. Přestože se žádné válčící straně nepovedlo získat převahu, tak se aspoň Rothschildovi povedlo založit Druhou banku Spojených států. A o to šlo vlastně především. Banka brzy vytvořila bankovní krizi a začala hromadit propadlé zástavy, takže zchudlí lidé si na svojí obranu za prezidenta zvolili Andrewa Jacksona. Jelikož ten tradiční americký způsob řešení problémů (pokus o atentát) přežil, tak se mu nakonec podařilo neprodloužit Druhé bance Spojených států licenci. Další protibankovní prezident byl Abraham Lincoln, který si dovolil válku Severu proti Jihu financovat kromě bankovních úvěrů i vlastnoručně vytištěnými penězi. 15.dubna 1865 byl zastřelen. Rothschild se stal pánem situace a ordinoval americkému lidu bankovní krize pomalu každé dva roky. To rozčílilo prezidenta J.A. Garfielda a rozhodl se zakročit. Za dva týdny nato byl však zastřelen. V roce 1907 došlo k největší bankovní krizi, kdy akcie podniků ztratili 50% své hodnoty a pokles průmyslové produkce dosáhl 11%. Tato krize byla spouštěčem obrovské nespokojenosti, takže se konečně mohlo použít předem připravené "řešení" - založení FEDu v roce 1913. Zákon o založení FEDu si bankéři napsali sami a v Senátu ho protlačil 23.prosince 1913 Woodrow Wilson pod pohrůžkou, že senátory nenechá odjet na Vánoční prázdniny, dokud zákon neschválí. Vznikla tedy centrální banka, mezi jejíž největší "úspěchy" patří znehodnocení dolaru o 97% a nezabránění 19 recesím od jeho vzniku do současnosti, a to včetně obřích krizí 1929 a 2008. Rovněž státní dluh USA vzrostl pod jeho dohledem z 2,65 mld USD na 20 bl. USD v roce 2017 (teď je to asi 39 bilionů). Účetnictví FEDu za celých 104 let existence banky nikdy nebylo předloženo k veřejné kontrole. Největší akcionáři FEDu jsou: Rothschildovy banky v Londýně a Berlíně, Lazard Brothers Banks v Paříži, Israel Moses Sieff Banks v Itálii, Warburg Bank v Hamburku a Amsterodamu, Shearson American Express, Goldman Sachs v New Yorku a JP Morgan Chase Bank.
Je zřejmé, že americké dějiny byly plné soubojů mezi zástupci lidu a zájmy domu Rothschild. Přestože v tomto období každý chvilku tahal pilku, tak závěrečné období jednoznačně patřilo bankovní dynastii. V tomto období se také v USA zrodila nová disciplína a tou bylo střílení nespolupracujících prezidentů. V příští kapitole se podíváme na carské Rusko.
3. díl Francie zde: https://www.vidlakovykydy.cz/comment/2202448#comment-2202448
Radost a úsměv se stává nedostatkovou komoditou.
- Budoucnost je nejistá. Politici se mezi sebou hašteří o moc se záměrem zbohatnout bez ohledu na stav společnosti. K moci jsou dosazování ti nejhloupější a nejsnáze vydíratelní, jen úzký okruh elit určuje další běh světa. Jestliže se střední vrstva ještě tak nějak pokouší o návrat prosperity, dolní se často buď veze, nebo doplácí na amorální dobu. Naopak ta horní jde tvrdě za svým a neskutečně „ždímá“ všechny ostatní a nastavuje systémy tak, aby sama byla nedotknutelná. Třídění lidstva na chudě, přežívající a různě bohaté, u špiček extrémně, začíná být evidentní. Chamtivost nejbohatších vede k válkám, jejichž důsledky drtí snahu střední vrstvy zlepšit svět a nejtvrději dopadá na chudé.
- Netušíme, jak se vám v tomto světě žije. Radost a úsměv se stává nedostatkovou komoditou, poctivost historickou vzpomínkou, naděje polomrtvou myšlenkou. Plno lidem vůbec nedochází, že svou leností, pohodlností a naivností slouží zájmům mocných. Často si ještě utrhnou od vlastních úst, aby navýšili bohatství největších grázlů. Přitom vzestup nahoru už dávno není o schopnostech, ale často o pokřivených charakterech, morálce a bezpáteřnosti. Nelze se spoléhat na spravedlnost, pomoc, solidaritu. Žijeme v době největšího úpadku a ti, kteří jsou na světě už dlouho, mohou to potvrdit. Šťastným je jen ten, kdo to nevnímá. Blaze bývá nevědomým. A netvrďte, že snaživost a pracovitost je cestou k úspěchu. To bychom museli polemizovat o tom, co úspěch je. Mít svoje vysněné bydlení, auto, šťastnou rodinu schopnou postarat se o prarodiče, zaplatit hezkou dovolenou, dětem kroužky a poskytnout vzdělání by mělo být standardem. Kolik z vás vnímá, že tomu tak je?
Jindřich Kulhavý z článku „Nic dobrého“ https://www.inadhled.live/…ho/
Trump hledá cestu ven
Předkládám tady převyprávěnou verzi článku z dnešního Asiatimes.com. Tato stránka je určena pro východoasijské spojence USA jako je Japonsko, Jižní Korea, Austrálie a další. Překvapilo mě velmi kritické zaměření článku. Určitě tyto země americko – izraelské válce proti Íránu nefandí.
Trump opět předložil Íránu svůj 15 bodový plán. To naznačuje, že Spojené státy hledají cestu jak ven z konfliktu, který se pro ně vyvíjí nepříznivě. Přestože sám Donald Trump označil Írán za schopného a inteligentního protivníka, jeho administrativa poněkud nelogicky znovu předkládá návrh, který Teherán už dříve odmítl jako nereálný a vnucovaný.
Konflikt odhaluje zásadní chybu: přesvědčení, že vojenská převaha může nahradit špatné strategické rozhodnutí. Na rozdíl od Iráku je Írán stabilní regionální mocnost, schopná dlouhodobě odolávat tlaku a působit protivníkům asymetrické náklady.
Klíčovým problémem je nedostatek legitimity této akce. Válka nemá mandát OSN ani amerického Kongresu a navíc chybí důkazy o bezprostřední íránské hrozbě. Rezignace šéfa protiteroristického centra Joea Kenta, který tuto hrozbu zpochybnil, dále oslabila oficiální zdůvodnění konfliktu. Většina americké veřejnosti je proti válce a politická podpora slábne. Aktuální průzkumy ukazují, že Trumpovi republikáni zaostávají za demokraty před klíčovými listopadovými volbami do Kongresu.
Slábne i mezinárodní podpora. Tradiční spojenci jako Velká Británie, Německo či Francie se od ofenzivních operací distancují a odmítají se zapojit například do zajištění Hormuzský průliv. To signalizuje hlubší ztrátu důvěry ve strategické vedení USA.
Zásadní je také krize legitimity: civilní oběti, včetně více než 160 školáků zabitých při leteckém úderu v první den války a eskalace během probíhajících jednání podkopávají globální důvěru. Podobnou krizi zažívá i Izrael, jehož postavení bylo oslabeno už válkou v Gaze.
Vojenské kroky, jako atentáty na íránské představitele dokonce během probíhajících jednání, se ukazují jako velmi kontraproduktivní — místo oslabení režimu vedou k jeho vnitřnímu sjednocení. USA tak čelí nejen vojenské, ale i „narativní“ porážce: ztrátě důvěry a legitimity, kterou nelze nahradit silou.
Ekonomické dopady se šíří globálně — rostou ceny ropy, inflace i nestabilita. Konflikt nelze omezit ani geograficky, ani ekonomicky. Další eskalace, například plánované útoky na íránskou ropnou infrastrukturu, by situaci jen zhoršily.
Státy Perského zálivu přestávají věřit ve schopnost USA garantovat bezpečnost a obracejí se k alternativním partnerům, jako je Čína nebo Rusko. Což naznačuje širší geopolitický posun.
Írán přitom nemusí vyhrát vojensky — stačí mu vydržet. V asymetrickém konfliktu slabší vítězí tím, že neprohraje, zatímco silnější prohrává, když se náklady stanou neudržitelnými. Tato dynamika se již projevuje: USA hledají cestu k jednání z pozice slábnoucího vlivu, zatímco Írán drží klíčové strategické páky, zejména v oblasti energetiky.
Historie ukazuje, že velmoci si často nepřiznají, kdy začínají prohrávat. Pokračují v eskalaci, dokud se náklady nestanou neúnosnými. USA a Izrael mohou vyhrávat jednotlivé bitvy, ale riskují ztrátu celé války — ta, která rozhodne o legitimní moci, stabilitě a dlouhodobém vlivu.
Ocenění.
Dane, tohle je jeden z nejlepších článků v poslední době. Je k věci a je nabit metaforrristickým cynismem, který je mně vlastní. :-) :-) :-) Jdu si nalít sklenku whisky. Jen tak dál.
Ano, ano, taky tak, Vidlácká…
Ano, ano, taky tak, Vidlácká ironie bývá i laskavá, byť se jedná vážné záležitosti, tak ale to podání je vtipné a zábavné...