Přátelé, ten malý traktůrek na fotografii pod textem se jmenuje Josefína a je součástí inventáře Institutu českého venkova. Jak se k nám dostal, to je na příliš dlouhé vyprávění a tak si ho nechám na dlouhé zimní dny do Vidlákovny, až bude v kachlových kamnech praskat oheň, na stolech bude uzené, kyselé okurky a ve sklenicích dobré víno. Teď jen suše konstatuji, že kolem sýpky máme dva a půl tisíce čtverečních metrů, které se budou obdělávat a co se nebude obdělávat, to se musí udržovat.

Když jsem četl Orwellův román 1984, měl jsem největší problém s jeho termínem „doublethink.“ Dvojité myšlení. Zastávání nějakého postojeM Ochota tento postoj zuřivě hájit a pak ho jak přepnutím vypínače zase odvrhnout a hájit postoj přesně opačný. Eastasie je přece odjakživa ve válce s Oceánií… Měl jsem s tím problém, protože přece takhle to nefunguje! Není možné, aby si člověk nezachoval alespoň zbytek kritického myšlení. Vždyť by se nemohl podívat do zrcadla!

Dnes se musím Orwellovi za mojhe tehdejší pochybnosti omluvit. Měl totiž pravdu.

Jak jsem už psal, jediná česká prasička byla, že přizazdili okna, aby mohli na podlahy nasypat víc obilí a tím zvýšit kapacitu. Tož je postupně odzazdíváme na původní velikost i původní rámy. Za měsíc a něco se pak stará okna vyndají a přijdou tam nová.

Jedno okno - jedna hodina práce i s úklidem. To všechno osmatřicetkrát.

Díky všem za podporu. Na podzim už se nám tam vítr prohánět nebude.

Přátelé, pokud se podíváte na fotku pod článkem, uvidíte uprostřed mladou koc v červeném svetru. To je Martina, naše autorizovaná projektantka, která zaštítí celý proces proměny sýpky ve Vidlákovnu. Postará se, aby vše bylo v souladu se zákonem, zkoordinuje všechny dílčí projekční práce, pohlídá všechny normy a bude mi pravidelně ordinovat prášky na zvládání marného vzteku, protože dnešní požadavky a normy na společenský sál a ubytovací prostory už nemají s lidskou racionalitou nic společného.

Když jsem minulý týden představoval projekt sýpky, napsal jsem, že to tak trochu bude i národní prepperské centrum, protože soběstačnost a nezávislost na globalizovaných systémech bylo na Vidlákových kydech dlouholeté téma. Vždycky jsem tvrdil, že i relativně malá zahrádka dokáže zajistit dostatek jídla pro celou rodinu a měl jsem možnost žít pod jednou střechou s manželčiným dědečkem, který se obešel zcela bez elektriky i nafty. Vystačil si s trochou dřeva do sporáku a trochou ručního nářadí.

Víte, co byl asi hlavní impuls, pořídit tu sýpku a začít chystat komunitní centrum? Měl jsem za sebou už pár demonstrací, už jsem jezdil po různých sokolovnách, kde jsem se učil mluvit před lidmi a stále častěji jsem začal narážet na prostý a jednoduchý fakt, že se na nebohého hospodského, hoteliéra či jiného majitele nějakého veřejného prostoru slétli libtardi a začali ho na sociálních sítích lynčovat.