Volá mi takhle v minulém týdnu náš pokrývač: „Pane Sterziku, co kdybychom začali se střechou na sýpce až ve čtvrtek? Skončí ta šílená vedra, na středu navíc hlásí silné deště, bude rozumné, když bude pršet ještě na sice špatnou, ale pořád ještě funkční krytinu. Nemusíme promočit celou budovu durch odshora až dolů.“
Moji dlouholetí čenáři vědí, že se označuju za levičáka. Takového toho klasického levičáka, který chce, aby pracující člověk z platu uživil rodinu, zajistil si vlastní bydlení, měl dostatek dětí a měl volný čas na to, aby mohl milovat národ i vlast. V tomto ohledu nejsem ani trochu internacionální ani kosmopolitní. Myslím si, že národní stát je to nejrozumnější uspořádání pro vyvážený dostatek blahobytu i dostatek svobody a všechno ostatní je krok zpět.
Polský prezident odebral Zelenskému nejvyšší polské ocenění, Řád bílé orlice. Proč? Inu, ukázalo se, že na Ukrajině je nacismus a to tak velký, že tam dávají jednotkám ocenění „Hrdinové UPA.“ Čili, hrdinové vrahů, kteří osvobozovali Ukrajinu od sovětského jha tím, že zabíjeli polské, vesničany. To je podobné jako s našimi milými krajany od Berndta Posselta. Ti také dělali velikost Německa tím, že popravovali české civilisty v Kounicových kolejích. V Polsku je kolem toho docela vyhrocená debata, prý se v ukrajinské politice objevil POSUN!
Přátelé, konec tohoto pracovního týdne jsem strávil ve velmi milé společnosti jistého majitele pily a zároveň výrobce palubek, trámů, desek a všeho možného řeziva, který je mým dlouholetým čtenářem a když se dozvěděl, že začínáme řešit nákup dřeva pro rekonsturkci sýpky, hned nám nabídl vše potřebné za režijní ceny. Každý den jsem znovu a znovu překvapován, kdo všechno je součástí naší komunity a jak rozmanité mohou být formy podpory.
Přátelé, na fotografii pod článkem uvidíte moji dceru, kterak na sýpce uvolňuje z omítky původní okenní rám, aby špaletu nachystala pro nové okno. Má čerstvě po maturitě, kterou zvládla na samé jedničky a pochvalu od maturitní komise, dostala se na všechny vysoké školy, kam se hlásila… „táto, mám všechno hotové, s čím potřebuješ pomoct? Chci si vyčistit hlavu u normální práce.“ S dnešním textem to nemá téměř žádnou souvislost, jen jsem chtěl projevit svou hrdost i úlevu, že na studijní výsledky mé dcery neměla má činnost minulých let negativní vliv.
Přátelé, ten malý traktůrek na fotografii pod textem se jmenuje Josefína a je součástí inventáře Institutu českého venkova. Jak se k nám dostal, to je na příliš dlouhé vyprávění a tak si ho nechám na dlouhé zimní dny do Vidlákovny, až bude v kachlových kamnech praskat oheň, na stolech bude uzené, kyselé okurky a ve sklenicích dobré víno. Teď jen suše konstatuji, že kolem sýpky máme dva a půl tisíce čtverečních metrů, které se budou obdělávat a co se nebude obdělávat, to se musí udržovat.
Když jsem četl Orwellův román 1984, měl jsem největší problém s jeho termínem „doublethink.“ Dvojité myšlení. Zastávání nějakého postojeM Ochota tento postoj zuřivě hájit a pak ho jak přepnutím vypínače zase odvrhnout a hájit postoj přesně opačný. Eastasie je přece odjakživa ve válce s Oceánií… Měl jsem s tím problém, protože přece takhle to nefunguje! Není možné, aby si člověk nezachoval alespoň zbytek kritického myšlení. Vždyť by se nemohl podívat do zrcadla!
Dnes se musím Orwellovi za mojhe tehdejší pochybnosti omluvit. Měl totiž pravdu.
Přátelé, je neděle, tož mi dovolte report , jak pokračují práce na sýpce. Na fotografiích pod článkem najdete Sergeje Vydlákoviče, kterak kontroluje týdenní pokrok prací na sýpce. Okna v horním patře jsou připravena na osazení nových, v příštích čtrnácti dnech budou stejným způsobem připravena i okna o patro níž a než začnou prázdniny, bude nachystáno. Na druhé fotografii je oběžné kolo z obilného elevátoru, jehož horní hlavu jsem teď v týdnu rozebral.
Jak jsem už psal, jediná česká prasička byla, že přizazdili okna, aby mohli na podlahy nasypat víc obilí a tím zvýšit kapacitu. Tož je postupně odzazdíváme na původní velikost i původní rámy. Za měsíc a něco se pak stará okna vyndají a přijdou tam nová.
Jedno okno - jedna hodina práce i s úklidem. To všechno osmatřicetkrát.
Díky všem za podporu. Na podzim už se nám tam vítr prohánět nebude.
Přátelé, vaše účast na dnešním dni otevřených dveří ve Vidlákovně předčila všechna naše očekávání. Během dne jsme provedli, pohostili a popovídali si s nějakou stovkou lidí. Ochutnali jsme štrůdly, bábovky, záviny, buchty, rohlíčky, portské, slivovici i medovinu. Navázali jsme navzájem spoustu kontaktů, probrali aktuální politickou i hospodářskou situaci, zhodnotili stav dřevěných konstrukcí sýpky a rozjížděli se domů v dobrém rozmaru.
