Německé ventily...

Prvních třicet let života jsem prožil v západních Čechách, nedaleko od německých hranic. Když jsem v osmnácti začal pracovat, prakticky všechna činnost se vždycky tak či onak týkala spolupráce s německými firmami. Všichni moji přátelé buďto dojížděli do Německa za prací, nebo pro Němce něco montovali či vozili. Všichni se specializovali na spolupráci s Němci, všichni se ucházeli o německé zakázky, všichni chtěli marky a potom eura. Já uměl německy, tak jsem neměl o místo nouzi. Vzali mě bez praxe, stačilo, že jsem se domluvil a byl jsem schopen komunikovat.

Dneska zpětně si uvědomuju, že jsem prožil vrchol německého průmyslu a akurátnosti. Do Německa už proudili migranti, ale ještě jich nebyly miliony. Firmy se z Německa už stěhovaly do Číny, ale o to víc se v Německu projektovalo, vymýšlelo a dělaly se nové technologie. Jaderné elektrárny od Siemensu vyráběly elektřinu, Nordstrým se zrovna stavěl a byli to právě Němci, kteří ve třetím světě právě převzali původní české kontakty i zakázky… přesně jako to chtěl Václav Lahvel.

Tenkrát spolupracovat s německými firmami, to byla radost i škola zároveň. To byla firemní kultura! Zavolali jste, nebo napsali mail (nebo ještě faxovali) a prakticky ihned se vám někdo ozval. Dobrý den, tady Helmut Dojčbauer, poslali jste nám poptávku, chci si ujasnit detaily. Deset minut poté jsem měl na stole perfektně zpracovanou nabídku s mnoha variantami a doporučeními, které nás třeba ani nenapadly. Druhý den opět telefonát, jestli jsme si nabídku prošli a co na ni říkáme. Tehdy Němci reagovali rychleji než naše vlastní obchodní oddělení. Než jsme si sami vyjasnili požadavek, Němci už nám posílali všechny varianty i s cenami a dodacími podmínkami.

Pamatuju si, jak mi bylo stydno, když jsme montovali vulkanizační lis a z Německa přijely všechny komponenty přesně podle haronogramu, just in time, vše perfektní a pokud selhala doprava, okamžitě to řešili, poslali náhradní kus, automaticky přepracovali harmonogram… a pak jsme měli mít hotovo a nám to ještě čtrnáct dní trvalo, protože tu nám někdo omarodil, tu něco Franta udělal nepřesně a musel to předělávat a tady jsme se zdrželi, protože na soustruhu ležela předchozí zakázka a Lojza odmítal jít na přesčas, aby ji včas dodělal.

Proč to všechno píšu…

Víte, teď když děláme Vidlákovnu, dodržuju zásadu, že první dostávají zakázky naši lidé. Tedy čtenáři Vidlákových kydů, kteří jsou s námi na jedné vlně a vidí v celém to projektu stejný smysl, jako ti, co na něj přispívají. Pokud se nenabídne čtenář, domlouváme se s místním řemeslníkem. Pokud žádný není, hledám regionální firmu a pokud nemám štěstí, hledám českého dodavatele. Prostě, české peníze mají zůstat doma a zisk ze zakázky má zaplatit dceři řemeslníka hodiny v ZUŠce a ne manažerovi korporátu jeho nové BMW.

Teď jsem se ale v jedné věci dostal do bodu, kdy mi Česká republika nestačila. Hledal jsem nějaké pěkné samouzavírací ventily pro splachování záchodů. Chtěl jsem, aby byly stejně retro jako celá sýpka, aby to nebyl moderní čínský šmejd, který se nedá rozebrat a opravit. Prostě potřebuju ventil, kde i dítě zvládne zatlačit na páku a když přestane, ventil se sám zavře. Obrázek ventilu, který jsem hledal, najdete pod textem.

Tyto ventily jsem nakonec našel nejblíž v Německu. Využívají se do dnešní doby na lodích v beztlakových systémech, ale my, jako vnitrozemský stát, je asi potřebujeme příliš málo, než aby se u nás vyskytovaly v běžných nabídkách. Nebo už je to prostě zastaralý systém, který nikdo nepožaduje a firmy, které to u nás dělaly, už dávno zkrachovaly a jejich výrobu převzali právě v Dojčlandu.

A tak jsem začal komunikovat s německými výrobci…

Našel jsem dva. Dnes by to mělo být mnohem snazší než kdysi, mají firemní mail a obě firmy mají na stránkách i systém, kam se dají psát poptávky. Tož jsem poslal oběma výrobcům totožný mail a také jsem jim napsal poptávku do jejich vlastního systému.

Po týdnu se se jeden výrobce ani neobtěžoval a z druhého se mi ozval člověk s tureckým jménem. A teď si s ním už druhý týden píšu a ještě jsme se neprokodrcali ani mojí poptávkou. Pořád mu není jasné, co přesně chci, ačkoliv oni to vyrábějí, nechápe palcové velikosti závitů, myslí si, že jsou to uvozovky, zaměňuje pákové ventily s plovákovými… však to vypadá stejně, ne? A vždycky zareaguje tak obden. Pošle mi dotaz, já mu obratem odpovím a pak čekám do pozítří, než se tím kluk nějak prokouše. A v pátek samozřejmě nepracuje.

Po šesti pracovních dnech jsem z něj konečně dostal technický list správného ventilu, který chci.

Cenu mi ještě pořád neřekli, ale když vidím, jaký musejí živit personál a jak to u nich funguje, bude to určitě hrozná raketa. Aby si někdo vydělal marží na několika kusech relativně malého ventilu a mohl si dovolit tak rozsáhlou komunikac o ničem, to je prostě nemožné. Německá akurátnost a přesnost je ve zlatém hajzlu Timura Mindiče. Nedivím se, že kdo může, odchází podnikat někam jinam, kde možná mají stejně hloupé zaměstnance, ale alespoň tam mají levný plyn. Od začátku, co děláme na Vidlákovně, je tohle moje nejhorší zkušenost s nějakým dodavatelem. Kdyby mi někdo před pětadvaceti lety řekl, že takhle to bude fungovat v Německu, doporučil bych mu studený obklad.

Kurňa, s kterýmkoliv z vás, kdo chtěl přijet na brigádu, jsem se domluvil lépe a radostněji a kterýkoliv z našich brigádníků odvedl násobně lepší práci. Lépe jsem se domluvil s místním pokrývačem na střeše, lépe jsem se domluvil s truhlářem na okna, lépe jsem se domluvil s dodavatelem čističky i studnařem. Dokonce i s českým úředním šimlem je snazší a přímočařejší komunikace. Němci možná ještě ledacos umějí, ale už žijí z podstaty. S takovou firemní kulturou budou za chvíli definitivně v háji i bez grýndýlu.

A tak se dnes opět obracím na vás, vážení čtenáři. Třeba někdo obchodujete s armaturami nebo u nás stavíte lodě pro cizinu. Třeba jste se s podobnými armaturami setkali a nebo je u těch Němců alespoň umíte objednat. Možná je dokonce u nás někdo vyrábí. Pokud byste náhodou věděli, ozvěte se mi na vidlácký mail.

A já slibuju, že mě podobné nápady, nakupovat v Německu, na dlouhou dobu přejdou.

PS. Okna ve Vidlákovně jsou už také fertig. Všech třicet devět kusů bylo dodáno, osazeno, odzkoušeno a zaplaceno. Vícenáklady nebyly. Jak jsme se na začátku domluvili, tak to, zcela bez zádrhelů, proběhlo. Inu.. místní truhlář, žádná polská ani německá kvalita… Pár fotografií opět najdete pod textem.

Děkuji všem za podporu. Díky vám ve všech ohledech předcházíme plán. Začali jsme čtyřiadvacátého dubna a během tří měsíců máme finančně pokrytou střechu, okna, čištění odpadních vod, studnu, vodojem, zásobník na teplou vodu, veškeré řezivo, projekční práce, posudky, inženýring… a půjde-li to takto dál, do konce prázdnin budeme mít na veškerý elektroinstalační materiál. Drobné výdaje na nářadí či občerstvení při brigádách, ty ani nepočítám.

Děkuji vám, jste sůl země! Jste ta nejlepší komunita, kterou si mohl bloger přát.

__________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky.  Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.

Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g360