Minulý týden jsem na Vidlákovně přebíral novou střechu. První věc, kterou jsem objednával vlastně bezprostředně po koupi sýpky. Ještě jsem nevěděl, s jakou čtenářskou odezvou se tento projekt setká a můj plán tenkrát, na konci dubna byl, že i v tom nejhorším případě musíme mít celý objekt v suchu. Všechno ostatní se vždycky nějak udělá, ale střecha je prostě základ.
A tak jsme hned na začátku května celou střechu oměřili a objednali materiál. Kvůli provětrávání jsme zvolili trapézový plech s čtyřcentimetrovou vlnou. Koupili jsme také maximum potřebného příslušenství – fólii pod plech, háky, lišty… prostě všechno, co se dalo změřit předem, abychom toho při výměně řešili co nejméně.
Koupili jsme těsně před prvním Trumpovým zdražením. Bylo to akorát v té chvíli, kdy bylo jasné, že Írán nepadne a Hormuz ovládají ajatoláhové a ne námořnictvo Spojených států. Tenkrát ceny ropy kolísaly jako blázen sem tam, podle toho, jak se Trump vyspal a co napsal na sociální sítě, ale tehdy měly Spojené státy ještě rozsáhlé strategické ropné rezervy a Velký oranžový otec ve Washingtonu je uvolňoval jak divý, protože ještě věřil Netanjahuovu ujišťování, že íránský režim co nevidět padne.
Ušetřili jsme asi deset procent z ceny.
Kluci pokrývači samozřejmě ještě měli další zakázky a na naši střechu se dostali až počátkem července, právě když začala ta největší horka. Odkryli starou krytinu, zhodnotili stav krovu a vymysleli, že oproti původnímu plánu udělají nadřímsové okapní žlaby, protože ty původní zasahovaly do oken, braly světlo a vůbec byly nevhodně umístěné. Bylo nutné vyměnit takřka všechna prkna na okraji střechy a ošetřit krokve. Dokupovali jsme věci za nějakých deset tisíc, ale opět to bylo těsně před zdražením. Cena prvků šla v červenci zase skoro deset procent nahoru.
Pak se dělala střecha. Trvalo to, protože horka byla nesnesitelná (už jsem tu psal, že se stačilo dotknout plechu bez rukavic a ihned z toho byly popáleniny) museli jsme vyměnit jednu venkovní krokev, ale postupně, krok za krokem se střecha blížila ke konci. Hlavní množství práce se udělalo vlastně až ve druhé polovině srpna, kdy začalo být počasí snesitelné a teď, před týdnem, konečně došlo i na věžičku obilného výtahu. Tam jsme udělali poslední nákup – musely se naohýbat lišty pro všechny čtyři rohy a to se nedalo koupit dopředu, protože se lišty musejí přizpůsobit tomu, jak přesně vyjdou vlny na tom trapézovém plechu.
A hádejte – opět jsme je koupili před dalším zdražením. Opět šly ceny zhruba o deset procent nahoru.
Mezitím, protože vaše podpora byla obrovská, nakupovali jsme jako zběsilí. Okna jsme stihli vyměnit za ještě předtrumpovské ceny. Dřevo jsme také zarezervovali včas. Těsně před zdražením jsme zvládli kabely pro přípojku u pro vnitřní rozvody. Zásuvky i vypínače už teď také zdražili. Za minutu dvanáct jsme objednali zásobníky na vodu – chvilku poté dost citelně zdražil nerez. V posledních týdnech byla platnost všech cenových nabídek maximálně deset dní.
Není náhoda, že nejvíc zdražuje to, co už tady u nás v té naší skvělé Evropě nemáme z vlastních zdrojů. Železo, měď a plasty. Cement se snad ještě drží… eurosoudruzi ho ještě nestihli dostatečně zregulovat. Říká se, že máme dvouprocentní inflaci, ale upřímně, já jsem teď za poslední tři měsíce zažil něco úplně jiného. V podstatě se to moc nelišilo od Fialovy drahoty. Možná potraviny nezdražují tak rychle, ale o to rychleji krachují malí zemědělci… nejvíc ti, kteří se spolehli na Agrární komoru a Zemědělský svaz, že je ochrání.
Demonstrace se nedělají vlastně jen proto, že nám Babiš narozdíl od Fialy neříká, že je zapotřebí se semknout a vydržet tyto ceny ve jménu evropských hodnot a porážky Ruska. Místo toho Veľký Bocian říká, že ho to sere, ale nemůže s tím nic dělat a je zapotřebí zrušit emisní povolenky, abychom neměli příplatky, které jinde ve světě nemají. Kdyby se choval jako Fiala, všichni bychom už byli na barikádách.
A tak jsem teď udělal něco, co jsem si původně zakázal. Že nebudu závazně objednávat nic, co nemáme finančně pokryté. Závazně jsem objednal tepelnou izolaci na fasádu. Také byla těsně před zdražením. Udělal jsem to s vírou, že než přijde faktura, peníze budou. To víte, globalizace je, že Trump s Netanjahuem zaútočí v Perském zálivu na Írán a Češi to zaplatí, ať se jim to líbí nebo nelíbí. Teď už ceny ropy nekolísají, jen utěšeně rostou. Americké ropné rezervy došly a tak teď Trump apeluje na Zelenského, aby neútočil na ruské rafinérie. Evropské plynové zásobniky jsou poloprázdné a doplňují se za desetinásobek amerických cen…
Fiala nás na jeho hodnotové inlfaci obral o třetinu úspor… bilion korun si vytahal z našich peněženek. Teď to vypadá dost podobně… a jediná obrana je, že peníze ještě včas utratíme. Proto tak spěchám s projektem a stavebním povolením (zbytečně – úředníky to fakt netrápí) – co koupíme letos, to koupíme levněji a zřejmě o dost levněji. V posledních dnech to nabírá na rychlosti.
Děkuji vám všem za podporu a ještě více vám děkuji za štědrost díky které jsme v předstihu. Jestliže jsme doteď vybrali dva a půl milionu korun, ušetřili jsme minimálně dvě stě padesát tisíc jen tím, že jsme nakoupili včas. Pokud bude trvat vaše přízeň, tak do vánoc je ještě co nakupovat. Ještě potřebujeme materiál na příčky, všechny vnitřní dveře, sanitární keramiku, epoxidy a oleje na podlahy, stavební materiál na opravu přístěnku a další podobné věci. Pokud vaše přízeň tomuto projektu potrvá, do vánoc budeme finančně v půlce a příští rok budeme utrácet hlavně za lidskou práci našich lidí.
Trumpova drahota je tady a pokud se velikáš neponíží a neuzná porážku, lepší to zatím nebude. Ještě pořád jsme bohatá společnost a ještě pořád mají z našich kont co vytáhnout. Udělají to stejně jako v roce 2022. Prostě zvednou ceny všeho. Kromě dostatku peněz na svoje velmocenské soupeření tím ještě shodí preference této vládní koalice a pak nám budou licoměrně nabízet ochranu před bordelem, který sami nachystali. Jediné, co nám neseberou, je to, co včas proinvestujeme… alespoň prozatím.
Na dnešních fotkách můžete vidět sýpku před výměnou oken a zahájením prací na střeše a pak po jejich ukončení. Najděte deset rozdílů… 🙂
Děkuji vám všem ještě jednou za přízeň a pokud uvažujete, že projekt Vidlákovny podpoříte, udělejte to spíš dřív než později. Dvě stovky dnes jsou víc než dvě stovky za měsíc.
Váš Vidlák
__________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g360
- Log in to post comments
Komentáře
Komentáře k Vidlákovu článku..
Tři nejslavnější útěky
Dobrý sluha, ale zlý pán
V roce 2024 bylo Leopoldu Aschenbrennerovi teprve 22 let a pracoval u firmy OpenAI na vývoji ChatGPT. Byl dobrý, hodně dobrý, přesto se ho firma zbavila. Došel totiž k závěru, že pouze lidé, kteří tyto systémy vytvářejí – a téměř nikdo jiný – chápou, co se chystá, zatímco zbytek světa „nemá ani nejmenší tušení o tom, co ho čeká“. Své poznatky shrnul do eseje, kde předvídal vývoj AI a upozornil na velká rizika, která s tím souvisí, a která nikdo neřeší. A to byl důvod jeho propuštění.
Ještě než přistoupím k tomu, abych popsal k čemu Leopold dospěl, musím udělat krátkou vsuvku. Umělá inteligence je obrovský matematický síťový software, který běží na velkém množství těch nejvýkonnějších počítačů. AI se učí podobně jako velmi pilný žák: z obrovského množství příkladů, z chyb a hlavně z jejich oprav. To vše probíhá v obrovském měřítku. Tomuto učení se říká trénování AI. Učí se v datech rozpoznávat souvislosti a vzory. Podle předchozích slov odhaduje co bude následovat. U jazykové AI se ji předkládají texty a ona předvídá následující slova, když se splete, algoritmus nepatrně upraví její parametry. Těch parametrů jsou miliardy a vše se opakuje snad bilionkrát na obrovském množství textů. Velké modely AI takto zpracovaly všechny knihy, které kdy stačilo lidstvo napsat a také vše, co se nachází na internetu. Velká datová centra, kde se trénování AI odehrává mají tisíce nejvýkonnější počítačů a spotřebu elektrické energie srovnatelnou se spotřebou menšího státu.
Smyslem AI je využití naučeného. To je druhá fáze, které se říká inference.
Leopoldovy argumenty byly poměrně jednoduché. Ukázal, že počítačová centra, ve kterých se trénuje umělá inteligence se rozrůstají tak, že za rok se jejich výpočetní výkon zdesetinásobí. Polovina vyššího výkonu se získá zvětšením počtu počítačů a druhá polovina zlepšení proběhne díky zdokonalení algoritmů (výzkumníci nacházejí účinnější způsoby, jak dosáhnout téhož, ale rychleji). Leopold vše zachytil do grafu. Ten ukazuje jak se násobí výkon AI v čase. Začínal rokem 2019, kdy byl k dispozici GPT-2, takový předškolák, který dokázal zformulovat krátké textové odstavce. Ale už v roce 2023 se objevuje GPT-4, to už je nadaný středoškolák. Za ty 4 roky se výkon AI zvýšil snad až stotisíckrát. Už je schopen psát programy pro počítače, vítězit v matematických soutěžích a dosahovat nejlepších výsledků při státních zkouškách. Ale křivka se nezastavuje, v letech 2025, 2026 a 2027 stoupá stále strmě vzhůru, a výpočetní výkon se zase stotisíckrát znásobí.
Důsledek je drsný. Pokud skok z GPT-2 na GPT-4 posunul AI z úrovně předškoláka na úroveň nadaného středoškoláka, další skok stejné velikosti by ji posunul z úrovně nadaného středoškoláka na úroveň přesahující schopnosti nejlepších odborných výzkumníků. Dosažení AGI do roku 2027, by podle jeho hodnocení, mělo být možné! Exponenciální křivka v první části grafu je však pouze začátkem argumentace. Teprve druhá polovina grafu, přechod od AGI k superinteligenci je skutečnou explozí inteligence a přináší skutečně závratné a problematické důsledky.
AGI ( Artificial General Intelligence ) – je úroveň AI, která by měla mít obecnou intelektuální schopnost srovnatelnou s člověkem: dokázala by se učit nové věci, chápat nové situace, uvažovat a přenášet zkušenosti z jednoho oboru do úplně jiného. Měla by být dosažena v příštím roce. Super inteligence je úroveň inteligence, která přesahuje lidskou inteligenci ve všech směrech a o mnoho řádu. Ve srovnání se superinteligencí se člověk jeví jako primitivní stvoření.
Zatímco v roce 2024 zaměstnávaly přední laboratoře zabývající se umělou inteligencí několik set špičkových výzkumníků pracujících běžnou lidskou rychlostí. Jakmile systémy AI dosáhnou úrovně schopností odborných výzkumníků v oblasti AI, bude AI schopna, kromě užitečné práce, zaměřit se také na sebe a bude se věnovat i vlastnímu zdokonalování. V příštím roce by farmy AI měly být natolik velké a rychlé, aby byly schopné přistoupit ke svému zdokonalování s výkonem ekvivalentním 100 milionům lidských výzkumníků. Je velmi pravděpodobné, že by tato armáda automatizovaných výzkumníků dokázala do jednoho roku zdokonalit své algoritmy a metody, aby výkon AI se opět stotisíckrát zvýšil.
Myšlenka, že umělá inteligence by se mohla sama vylepšovat a že by se tento proces se mohl zrychlit tím, že bude probíhat mimo lidskou kontrolu, patří k nejstarším v oboru. V roce 1965 matematik I. J. Good napsal, že superinteligentní stroj by mohl navrhovat ještě lepší stroje, čímž by vyvolal „explozivní nárůst inteligence“, a dospěl k závěru, že první takový stroj by byl posledním vynálezem, který by člověk vytvořil. Ovšem za jednoho, hodně ošemetného předpokladu, že by stroj byl „dostatečně poslušný“, aby nám sdělil, jak jej udržet pod kontrolou (Good, 1965).
Good v jediném odstavci identifikoval jak slibný potenciál, tak existenciální riziko pro lidstvo. Jakmile by inteligentní systém dokázal vylepšovat svůj vlastní design, toto vylepšování by se násobilo v cyklech, aniž by existovaly meze.
Uvědomil si také, že je malá šance, že by člověk dokázal účinně kontrovat objekt, který je mnohem inteligentnější než on sám. Že takové představy jsou pouze z oblasti science fiction. U AI, jako u cokoliv jiného plně platí pořekadlo, že je dobrý sluha, ale bude zlým pánem.
Po celá desetiletí zůstávalo rekurzivní sebezdokonalování pouze myšlenkovým experimentem. Všichni, co o tom uvažovali se shodovali v tom, že rekurzivní sebezdokonalování je problémem budoucnosti. Tato debata se vedla v budoucím čase. Ale tento čas právě přichází.