Tak jsme si (alespoň podle Pavla Šafra a jeho xanaxu) poslechli nejlepší prezidentský projev za 107 let. Petr Pavel v něm vyzdvihl nutnost se uskromnit, protože není správné, abychom si žili nad poměry a zadlužovali naše děti. S jeho cestou tryskáčem z Maroka na volby a zase zpět to samozřejmě nesouviselo, to žádné žití nad poměry nebylo, to byl jen takový nižší skromný standard lepších lidí. To jen vy, když žádáte vyšší platy a dostáváte důchody, si žijete nad poměry.

Mluví o něm všichni, ne? My říkáme, že se naše čučkokracie vměšuje do volebního systému, děláme si srandu z jejich honu na Voice of Europe, který nikdo neznal, vidíme za tím zoufalost neschopných liberálů se udržet u moci tím, že by uspěli ve volbách a tak je začali rušit, když nevycházejí podle jejich představ. Svým způsobem se tím liberálové vůbec netají, protože demokracie jsou oni. Když vyhraje jiný názor, je to nedemokratické až totalitní.

Včera jsem byl v Praze. Měl jsem domluvený rozhovor s Tomášem Doležalem a Petrem Hamplem. A protože jsem měl čas, řekl jsem si, že dotáhnu do konce tu věc s Tomášem Bartkovským z Reflexu. Slíbil jsem mu paštiku a sádlo za výhru v mé soutěži o suverénně nejblbější článek o nedělní demonstraci. Původně jsem to myslel trochu v nadsázce, ale on se mi sám ozval, že o výhru stojí a že mu ji mám poslat na adresu Reflexu.