Ve svém včerejším článku jsem se ptal, jestli máme pravdu. Jestli se skutečně děje to, co popisujeme. Jestli opravdu sledujeme sestupnou spirálu a slepou uličku Západu. Jestli se západní režim skutečně dopracoval do stavu, kdy je jakákoliv korekce nemožná, protože není možné mluvit otevřeně, není možné navrhovat jiná řešení, není přípustná žádná alternativa a ani diskuse nad alternativou. Ptal jsem se, jestli je vůbec možné přinášet ještě jiné recepty na současnou situaci, než jen více víry, že je vše v pořádku.

Je pravda to, co tvrdíme? Je pravda, že Západ je na sestupné trajektorii, kterou ještě urychluje zaváděním nesmyslných grýndýlů? Je pravda, že USA vedené senilním staříkem (a kdovíjakou kamarilou) už ztratily všechnu soudnost a Ukrajina je jen další mnohem větší Afghanistán? Je pravda, že odchod Asie od dolaru je na spadnutí? Je pravda, že Saúdská Arábie prodává Číně ropu za juany? Je pravda, že Čína s Brazílií začíná účtovat své vzájemné obchody v národních měnách?

Do celkové skládačky, jak už brzy slavně zvítězíme nad Ruskem si přidejte další dílek. Klesající akcie evropských bank. Jako obvykle se nám sem přelily problémy z USA, ale oni tam za Atlantikem mají přece jenom lepší možnosti s tím něco dělat, než evropští vazalové. Jejich dolar je pořád ještě rezervní měna (alespoň pro Evropu), pořád si ho ještě mohou tisknout jak chtějí a v posledních měsících docela slušně vydělali na energetických surovinách, které evropští hejlové kupovali nejdráž v historii.

Včerejší inaugurací nového prezidenta byl dokončen pochod institucemi naší líbodémo scény. Na cestě leží ještě několik kamínků v podobě ústavních soudců, které jmenoval ještě Zeman, ale to se vyřeší samo během několika příštích měsíců. Mnohaleté úsilí pražské kavárny bylo dotaženo do vítězného konce. Mají většinu ve sněmovně, většinu v senátu, mají svého prezidenta a budou mít i ústavní soud. V tomto ohledu je dobojováno.

Krátký organizační úvodník:

Přátelé, v posledních dnech jsem strašlivě zavalen vašimi mesengerovými zprávami, že nejsem schopen na ně reagovat. Přitom 90% z nich jsou prostě jen odkazy na různá videa. Včera mi jeden a týž odkaz přišel asi šedesátkrát. Prosím, neposílejte mi to. Ani v mailu ne. Potřeboval bych člověka na plný úvazek, aby jen řešil toto.

Ivan David nedávno informoval o dalším hřebíčku do rakve pro naše zemědělství, který zatloukla evropská komise i evropský parlament. Já jsem z branže, takže nemám už sílu to vůbec komentovat, začali mě totiž číst i můj zcela apolitický tatínek a maminka a zakazují mi používat sprostá slova. Pokud bych měl zjednodušit, kterým směrem tato politika jde, tak mohu jen suše konstatovat, že jde směrem k nepěstování a nechování. Ono se to nějak vyřeší… máme sice henten svobodný trh, který je nejvyšší hodnotou, ale zároveň potřebujeme šílený předpis i na prodej zelí.

Zajisté vám přátelé neunikla iniciativa bývalého premiéra Jiřího Paroubka, který ohlásil založení nového spolku Nespokojení. Řeže do toho docela razantně, součástí tohoto spolku mají být bývalí úspěšní sociální demokraté a má dokonce přesahovat rámec sociálně demokratické politiky, protože jsem zaznamenal, že jednali i s Kateřinou Konečnou… Inspiraci si prý berou z francouzského Melenchona. Zároveň hned ohlásili demonstraci na úterý 28.2.2023. Čirou náhodou jsem v ten den zrovna v Praze a tak se na ně asi zajdu podívat.

Pamatujete, jak jsme tady takřka před každými volbami řešili, že všichni politici jsou stejní? To byl jeden z nejčastějších argumentů, ne? Ať jsem řekl jakékoliv jméno, vždycky se pod ním sešlo obrovské množství diskusních příspěvků, které milého politika svlékly z kůže a ukázaly, že je kolaborant, člen Aspenu, má podivné financování, byl viděn na americké ambasádě… a nebo je to alespoň gauner a lidský odpad.

Takhle okomentoval Vincek Kostelník bitvu u El Alameinu. Není to konec, není to ani začátek konce, ale snad je to konec začátku. A já bych chtěl stejnými slovy okomentovat události posledního půl roku. Dějiny sice plynou kontiuálně, ale navenek se to projevuje „skoky.“ Dlouho není nic poznat, všechno vypadá pořád stejně a pak najednou šup… přijde nečekaná událost, která ukáže, že se doba posunula. Že se někde dole v podhoubí odehrála celá řada neviditelných událostí, kterých si nikdo nevšiml, ale ve skutečnosti měly obrovský vliv.