Slyšeli jste v pondělí mladého Koláře, jak mluvil v České televizi v Událostech komentářích? To je přesně ten důvod, proč ještě pořád na naše veřejnoprávní médium koukám a skřípu zubama, že jim platím. Oni občas nedávají pozor a řeknou pravdu. Dělají to mimoděk… jinak velmi obstojně lžou a drží si před mordou demokratickou masku, ale tu a tam zapomenou, že musejí svůj banderofašismus skrývat.

Víte, jaký byl rozdíl mezi Hitlerem a Stalinem? Už jsem to tu během let několikrát zmiňoval a myslím, že přišla chvíle, abychom si to zopakovali. U Stalina jste se mohli stát komunistou. Kdokoliv se mohl stát stoupencem jeho učení. On samozřejmě chtěl, aby lidská srdce bušila v jednom rytmu, aby všichni přijali marxismus – leninismus jako svoji novou víru a tím nastal ráj na zemi… Ostatně, běžte do kteréhokoliv kostela, tam vám také řeknou, že smyslem jejich existence je, aby celý svět přijal evangelium.

Upřímně, pamatujete si někdo na minulé krajské volby? Byly na podzim v roce 2020. Vzpomenete si bez velkého přemýšlení na něco, co se v nich odehrálo? Upřímně, já politiku sleduju a píšu o ní, ale musel jsem se podívat na mé staré texty z té doby, abych si to nějak připomněl. Mám samozřejmě poznamenané výsledky, ale když jsem si přečetl moje tehdejší prognózy, musel jsem se zasmát. Dějiny šly úplně jiným směrem.

Ještě jednou se musím vrátit k našemu generálprezidentovi, jehož výročí teď zrovna slavíme. Je to padesát šest let, co mu přijeli na návštěvu přátelé ze Sovětského svazu a tatínek mu to správně a trvale vysvětlil. Je zapotřebí Petru Pavlovi poděkovat, protože to byl právě on, který definitivně zničil přetrvávající étos o tom, že s komunisty se nemluví a neexistují bývalí komunisté.

Na téma jedenadvacátého srpna jsem psal během těch osmi let mého blogování mnohokrát a vlastně už nemám, co bych k tomu dodal. Ale když nám plukovník Foltýn na dnešek chystá start nové pozitivní kampaně, která nám má vysvětlit, jak se máme dívat na Rusko a jak máme dávat pozor na pobíhající „rusáky s narativem,“ ještě jednou se k tomuto tématu vrátím. Navíc vznikl otevřený dopis na podporu Otakara Foltýna, který podepsaly známé flexibilní osobnosti naší politické i kulturní scény, takže dnešní článek je pro ně a o nich.

Jak je to dlouho co o míru začal mluvit i náš generálprezident? Teď už to vypadá, jako by mluvil o míru odjakživa. Jak je to dlouho, co Foltýn přestal mluvit o tom, jak mimořádně levně porazíme Rusko? Kdy jsme se dozvěděli, že síť plynovodů, které Hýkela koupil, je zadlužená a k ničemu, protože žádný tranzit plynu se konat nebude? Kdy přesně přišel ten den, kdy všichni houfně přiznali, že Rusové na Donbasu nezadržitelně postupují, protože Ukrajincům dochází i ta munice, kterou Fiala slíbil, ale tím ji zdražil a navíc ji po světě skoupili Rusové?

Tak jsme se dozvěděli, že Němci vydali zatykač na jistého ukrajinského poptápěče, který jim prý odpálil Nordstrým. Do toho přišly evropské deníky s několika veselými historkami o tom, jak si celou akci vymysleli opilí důstojníci a Zelenský byl nejdřív pro, ale nakonec byl proti, jen už to nedokázal zastavit. Už jsem se tu dost naposmíval západnímu narativu, který už není ani schopen udržet konzistenci, ale o tom dneska pást nechci, spokojím se s konstatováním, že Nordstrým neodpálili Rusové.

Pamatujete, jak jsme řešili, že na Ukrajině vznikla vojenská jednotka Edelweiss? My, dezoláti, jsme poukazovali na přílišnou podobnost s názvem jednotky za Druhé světové, která se proslavila spoustou zvěrstev a považovali jsme to za další střípek do mozaiky, že Ukrajina nebude tak úplně demokratická. Ostatně, k Babímu Jaru se z Kyjeva dostaneme po třídě Stěpana Bandery, pak přejdeme po mostě Dněpr a dál pokračujeme ulicí Romana Šuchevyče.

Ukrajina má vlastně štěstí, že její podporovatelé už vlastně nevědí nic o Edelweissu a nevědí, co je Babíj jar.

Ještě jednou se vrátím k ukrajinskému výpadu do sousedící ruské Kurské oblasti. Po několika dnech protiřečících si zpráv, záchvatů paniky vojenských blogerů a svolané bezpečnostní rady státu, kde Putin vypadal naštvaně, se válečná mlha poněkud rozplynula a nové bojiště začalo dostávat na mapách konkrétní kontury.

Slyšeli jste někdy o firmě Brašnářství Tlustý? Dělají pásky, peněženky a takové ty bičíky a pouta, aby si páry měly v posteli s čím hrát. Proč o něčem tak banálním mluvím? Protože tato firma v posledních dvou dnech proběhla snad všemi novinami v zemi. Kdo o nich neudělal článek, jako by nebyl. Proč se o nich tak moc psalo? Protože je Jindřich Šídlo debil.