Před týdnem jsem pro deník TO napsal komentář, kde jsem se zamýšlel nad nejlepším ministrem vnitra všech dob, který do politiky přinesl slušnost a evropské hodnoty, PreVítkem Drakušanem. Napsal jsem, že Ropušan přežil ve funkci pět mrtvých z Dozimetru, tak přežije i patnáct mrtvých na Filozofické fakultě. Mělo to na fejsbůku velmi solidní dosah…
Ale teď už si to nemyslím.
Minulý týden se objevila zatím taková malá zprávička, ale velice důležitá. Hnutí ANO opouští evropskou stranu ALDE (a její frakci v europarlamentu Renew Europe. Jde o frakci, kde mají největší slovo Francouzi a to ti Macronovi Francouzi. Podle zatím nepotvrzených informací bude Babiš v nové frakci s Orbánem, Slováky a dalšími poslanci z různých zemí.
Tak nám zrádci v poslanecké sněmovně odhlasovali korespondenční volbu. Ta má usnadnit volbu českým občanům žijícím v zahraničí, kterých je asi půl milionu. Doteď jsme měli volební systém, který umožňoval jen malé a marginální volební podvody. S volebními lístky se takřka nedalo manipulovat a do každé volební komise si kterýkoliv volební subjekt mohl nanominovat svého člověka. Vše se sčítalo ručně a pro kontrolu se dá zpětně proklikat do každé volební místnosti a porovnat součty s volebním protokolem vyvěšeným na obecní vývěsce.
Už jsem tu psal, že nejlépe se zřejmě po eurovolbách rozhodl Macron. Rozpustil parlament a vyhlásil volby na šibeničně krátký termín. Vzápětí se rozhádala francouzská pravicová politická scéna a došlo to dokonce tak daleko, že šéf francouzských Republikánů Ciotti byl vyfocen, jak se zbraní v ruce brání sídlo své strany před vlastními vzbouřenci.
Včera jsem psal o tom, že kádrové rezervy došly… Do politiky se nikomu už moc nechce. Především se nikomu moc nechce mezi liberály. Poslední nadějný frajer sedí v base za znásilnění, Grýndýloví bijci byli odejíti z europarlamentu, ve STANu je to samý dozimetr nebo Síkela a jediné, co se dalo sehnat, je Danuše Nerudová. Personální nouze je tak veliká, že prdel Pavla Novotného dál zůstává zářnou tváří ODS…
Pamatujete, jak v roce 2010 Paroubek vyhrál volby? Já jsem teď k němu poměrně příkrý a trochu se posmívám tomu, že ho na demonstraci pozvou vždycky až naposled, když už nikdo jiný nechce přijít a považuju právě jeho přítomnost na pódiu za začátek konce. Ale jinak proti Paroubkovi nic nemám. Vždycky mluvil a psal poměrně rozumně, byl to poslední skutečný sociální demokrat, po něm už nastoupili Sobotkové, Šmardové a další svoloč, která z nejstarší české politické strany udělala kůlničku na dříví.
Tak jsme se dozvěděli, že Ficův atentátník ho vlastně vůbec nechtěl zabít… prý mířil tak, aby Fica neohrozil na životě. Proto mu nasypal půl zásobníku přímo do břicha, což ještě za Druhé světové znamenalo takřka stoprocentní lístek na krchov. Průstřely břicha a střev jsou chirurgická noční můra. Prý o svém úmyslu nikomu neřekl, nikoho do toho nechtěl zatáhnout, rozhodl se dva dny před činem a důvodem byl nesouhlas s vládní politikou.
A samozřejmě se Ficovi omlouvá…
Poctivě jsem si přečetl komentáře k mým posledním dvěma volebním článkům na všech svých platformách a dovolte mi konstatovat, že se od voleb 2021 nic nezměnilo. Zase je to euforie spojená s fandovstvím, zase se k politice přistupuje jako k zápasu Sparty a Slávie, zase to hlavně budí emoce a zbývá jen málo prostoru pro nadhled a racionalitu. Je to sice marné házení hrachu na zeď, ale dáme si dnes ještě jeden volební text, kterým se pokusím zareagovat na některé námitky a připomínky, které mi při čtení komentářů tak nějak utkvěly. Bude to bez ladu a skladu, prosím vás proto o pochopení.
V Holandsku s Gertu Wildersovi podařilo sestavit vládu. Přes všechny skeptické hlasy, že s ním nikdo do koalice nepůjde. Sám Wilders asi nebude premiérem, to by skutečně asi Holandsko nevydýchalo, ale nakonec to byl asi jediný ústupek, který Wilders musel udělat. Nový kabinet už ohlásil „nejpřísnější migrační azylovou politiku v dějinách“ a také v ostatních oblastech se má odehrávat jedna reforma za druhou. Dokonce se mají do určité míry vyvázat i z grýndýlu… ve vládě je také nová farmářská strana BBB.
Přátelé, volby do europarlamentu budou za necelé tři týdny. Budou kvalifikací všech stran pro parlamentní volby, ať už se uskuteční v řádném termínu nebo dříve. Jsou důležitější než kdy jindy, protože v EU se bude hlasovat o grýndýlu, bude se hlasovat o pandemické smlouvě s WHO, bude se rozhodovat o dalších zelených šílenostech, ale také se při trošce štěstí budou utvářet nové frakce, protože nespokojenost se současnými euroelitami je něco, co máme v Evropě všichni společné.
