Nejstarší a nejvíce jistá lidská zkušenost je, že vždycky přijde nějaké to neštěstí. Naše planeta je dost drsné místo a vždycky má v zásobě nějakou tu dokonalou bouři, tornádo, tsunami, bahenní sesuvy v Tibetu, zemětřesení, povodeň, výbuchy sopek… Jednou za čas přiletí nějaký velký meteorit a způsobí vymírání… a doba ledová také nebyla žádná sranda. Naši kolegové, lidé, jsou také pěkná kvítka. Dělají nájezdy, kradou, loupí, vraždí, umějí koncentráky i atomovky… a že to nikdy nebylo lepší, o tom svědčí asi tisíc hradů jen na území České republiky.

Tak se nám tu rozjela nová kampaň pravdy a lásky. Dobře bude, až zbavíme důchodce volebního práva. Jakýsi investor, o kterém jsem v životě neslyšel, Václav Dejčmar, dal velký rozhovor Seznam zprávám, že senioři by posledních osmnáct let už měli mít zakázáno volit. Dejčmar podporuje svými penězi hnutí STAN, čili bych si troufal tvrdit, že STAN má něco podobného v programu, jen to samozřejmě nedávají do oficiálních předvolebních materiálů. Ale když vidíte Rakušana, Šebelovou a další Dozimetry, kouká jim to z očí.

Zlí Russssssáci přijeli s tanky a OKUPOVALI nás! OKUPOVALI! Zarazili nám naše Pražské jaro, zavedli tuhou normalizaci, vyházeli z práce všechny, kteří odmítli podepsat antichartu, zavedli znovu cenzuru, zapálili Palacha… a dokonce i tak dobrého člověka a bytostného antikomusnistu, jakým byl Petr Pavel, obloudili a donutili ho sepsat zvrácený vlastní životopis.

Včera jsem psal o jedné vlivové podpůrné struktuře, kterou rozkryl Michal Půr na základě impulzu Thomase Pauknera. Dozvěděli jsme se o lidech, které nikdo neznal, ale kteří se postarali, aby jejich zájmy hájili prezident, protokolář Kolář, Ústavní soud i senát. Pro tento účel si zřídili nějaké ty neziskovky, pořídili si média a zaplatili si novináře s dostatečně kachním žaludkem, aby tvrdili, že jsou nezávislí. Jejich struktura byla zároveň docela solidně zamaskovaná, protože Winklera nebo Fryce nikdo nezná.

Tak nám ve Velké Británii nastoupil nový premiér. Nějaký Andy Burnham. Nahradil Keira Starmera, protože ten byl extrémně nepopulární a bylo jasné, že Labouristům prohraje volby. Byl to on, kdo jako prokurátor kryl znásilňovací gangy Pákistánců, byl to on, kdo pokračoval s masovou imigrací, byl to on, kdo akcentoval zatýkání za statusy na fejsbůku, takže v Británii se za blbé kecy zatýká asi desetkrát víc než v Rusku nebo Číně… a byl to on, kdo podporoval Ukrajinu v její válce proti Rusku. Zakládající člen koalice ochotných…

Jak vlastně dopadla henta Ankara? Vyhrál Petr Pavel, protože se tam vetřel, pomlouval vlastní vládu, dojednával zbrojní kšeftíky pro Koláře a pasoval se tím na vítěze? Nebo vyhrál Andrej Babiš, protože byl šéfem delegace, udržel Českou republiku mimo další finanční pomoc Ukrajině a ještě si zařídil stisk ruky od Trumpa? A co Petr Macinka? Vyhrál nebo prohrál? Všude říkal, že prezident do Ankary za žádnou cenu nepoletí a on nakonec letěl. Ne kvůli své autoritě, ale kvůli kompetenční žalobě a prvnímu předběžnému opatření v dějinách ústavních soudů.

Vposledních čtyřech letech jsem často psal, že největší iluzí našeho polistovapodvého vývoje bylo, že občanská společnost je tady pro nás. Že má zájem na udržení demokracie, má zájem, aby nikdo nenahromadil přílišnou moc, aby nikdo neurčoval, co si lidé mají (a musejí) myslet, aby držela na uzdě ambice jednotlivců a byla protiváhou byznysovým zájmům. Byla to největší lež pravdy a lásky. Budování občanské společnosti byla jen zástěrka k dlouhému pochodu institucemi, které se za pětatřicet let naplnily evropskými hodnotami a jsou používany proti svým vlastním lidem.

Na Ukrajině padla vláda… tedy, nepadla úplně, jen se musela poroučet premiérka a ministr obrany. To se tak dělá. Když máte válku a úspěšného ministra, za jehož ministrování začala Ukrajina citelným způsobem provádět dálkové útoky do ruského vnitrozemí, je třeba ho odvolat. Možná nekradl s nimi, ale kradl proti nim, možná někomu sáhl na penězovod… a nebo to prostě bylo tím, že nesehnal dost rekrutů do mlýnku na maso.