Nejstarší a nejvíce jistá lidská zkušenost je, že vždycky přijde nějaké to neštěstí. Naše planeta je dost drsné místo a vždycky má v zásobě nějakou tu dokonalou bouři, tornádo, tsunami, bahenní sesuvy v Tibetu, zemětřesení, povodeň, výbuchy sopek… Jednou za čas přiletí nějaký velký meteorit a způsobí vymírání… a doba ledová také nebyla žádná sranda. Naši kolegové, lidé, jsou také pěkná kvítka. Dělají nájezdy, kradou, loupí, vraždí, umějí koncentráky i atomovky… a že to nikdy nebylo lepší, o tom svědčí asi tisíc hradů jen na území České republiky.

Nedávno jsem se znovu dostal k Fukuyamově Konci dějin. Kdo jste to nečetli, vřele doporučuji. Pan filozof ve svém stěžejním díle velmi přesvědčivě argumentuje, že po rozpadu sovětského bloku v podstatě končí dějiny. Nadále bude všude demokracie, láska, mír a těch pár marginálních zemí, co to tak ještě nemá, ty to brzy radostně přijmou samy. Argumenty neprůstřelné, jistota velká.