Povidlák

Jsem Povidlák.

Také žiju ve Vidlákově a k povidlí mám vztah kladný. Povidlí podporuje správnou funkci střev a tvorbu toho, co je základem hnoje. Jenom s tím kydáním mi  to moc nejde. Ne, že bych občas nekydal, ale kydám málo. Místo, aby hnoje ubývalo, je ho čím dál víc. Ve skříni mám plno "kostlivců", ze kterých budou moji pozůstalí jednou v šoku. Doporučuji jim: nepřebírat to a rovnou to vyházet do velkého kontejneru a v něm to radši spálit na padrť. Bude z toho určitě mnohem víc popela než z mojí tělesné schránky, ale nějaká větší popelnice by na to mohla stačit. Pokud ovšem dojde k dokonalému prohoření.

Co ale s materiálem a taky hnojem virtuálního charakteru, uloženým v mém počítači a v mojí e-mailové schránce? (Facebook neřeším, protožes ním se moc "nekamarádím".)

Proč mě ale napadají takové v podstatě morbidnosti? Jsem o hodně starší než Vidlák.

Vidlákův věk je proti tomu mému v podstatě poloviční. Člověk mého věku by už na myšlenky související s jeho koncem pamatovat měl...

Ve Vidlákově žiju od doby, kdy Vidlák kdesi, kde prožil dětství a mládí, začal chodit do základní školy. On však za těch asi 30 let došel k takovému poznání, zkušenostem a schopnostem, že nechápu, jak je to vůbec možné. A tak mně nezbývá, než mu fandit a nechat se jím inspirovat. Místo toho, že by to normálně bylo naopak.

Co mám s Vidlákem mimo jiné společného je skutečnost, že i já jsem ve Vidlákově "náplava". Je zajímavé, jak to přistěhovalectví většině obyvatel Vidlákova, kteří jsou potomci převážně poválečných přistěhovalců, stále vadí. "Náplavovi" a "přivanadrovalci" zkrátka nedůvěřují. Ale to už mně dávno trápit přestalo. Mám zde  dostatek přátel a  známých, kteří to tak neberou.

Ve Vidlákově se mi zkrátka líbí a žije se mi zde dobře. Léta jsem odtud dojížděl za prací  někam jinam a vracel jsem se sem na chvíli, abych nabral sil. Teď, jako senior, dělám všechno pro to, aby těch sil neubývalo. Na Vidlákov jsem si zvykl a mám ho rád. Už bych ho za nic jiného nevyměnil. Ani za nějaký "Řím", "Senokřupy" nebo "Horákov" s "Lesákovem". 

Články

Smést říši zla z povrchu planety

Autor
Štítky

Nejprve bych chtěl poděkovat vám čtenářům. Dostal jsem skoro sto nabídek na brusy a kromě toho i celou řadu velmi dobrých rad a nápadů. Většina nabídnutých brusů ovšem leží na víkendových chatách a bude nějaký ten týden trvat, než se ke mně dostanou fotky.  Pokusím se odpovědět každému, abych všem poděkoval osobně, ale vyberu si jeden či maximálně dva kameny.  Víc jich potřebovat nebudu. Každopádně jste skvělí čtenáři a moc si vážím toho, že jste byli ochotní soukat se na půdy a do stodol, abyste udělali radost jednomu Vidlákovi.