Rejpalka

Články

Ideální svět neexistuje

Autor
Štítky

Jsme malá země, posléze ještě rozpůlená, a tak jako ten malý ratlík jsme rádi, že máme vedle sebe větší hafany, za které se můžeme schovat. Pro přežití dobré – ale hrdiny to z nás neudělá. Za ochranu se platí vždy a všude, tož teda panáčkujeme a poskakujeme, jak nám ti větší hafani štěkají.  Někdo nostalgicky vzpomene a utře slzu, že to tak nebylo vždy – a že jsme kdysi dávno bývali větším hafanem, co udával tón ve smečce a uměli jsme cenit zuby.  Přitom jsme nebyli nějak prostorově výraznější.

Komu patří děti?

Autor
Štítky

Banální otázka. Přece rodičům. Kdo o nich rozhoduje? Přece rodiče - dokud nejsou dospělé. Co byste dělali, kdyby soud odsoudil vaše nemocné dítě k smrti? To už mě mnozí mají za cvoka.

Přesně tohle se ale děje v Británii. Kdo sledujete osud malého Alfieho Evanse, tak víte, o čem mluvím. Kdo jste o něm neslyšeli, tak mrkněte na pár linků dole. 

Úvahy staré báby o Sýrii

Autor
Štítky

Pro diváka/posluchače/konzumenta zpráv je dost těžké se vyznat v informačním šumu, ale chce se po nás, abychom uznali pravdivost zpráv a dali důvěru některé ze stran. Nuže, já zkusila dohledat a  sepsat pár myšlenek k údajnému „chemickému útoku“ v Dúmě  a ve výsledném „bádání“ trochu nad tím pouvažovat. Otázku „víry“ jsem ponechala stranou s tím, že nevěřím žádné straně. Podotýkám, že nemám čas ani vůli, a asi už ani chuť, pátrat opravdu do hloubky, takže se opírám jen o střípky, které jsem tu a tam sesbírala a ta mozaika má určitě hromadu mezer.

Rejpalčin deník

Autor

Moje paměť s přibývajícími léty ubývá a tak jsem se před dvěma lety rozhodla psát si "deník". Tedy spíše to jsou poznámky k událostem, které mi v té době připadaly důležité. O kterých se nemluvilo, nebo se mluvilo jinak, než jsem to viděla já.Třeba nebude vůbec od věci si připomenout, co se dělo před rokem a před dvěma.

Kapka v oceálnu

Autor
Štítky

Jsem dítko konce padesátých let a tudíž podstatnou část života jsem prožila "za socíku". Nemůžu nad tím jen tak lehce mávnout rukou, ale že bych byla nějakým extra příznivcem těch "totalitních" dob, to teda ne. Politika mě nezajímala,  u nás v podniku mě přestali lákat ke vstupu do "strany" v okamžiku, kdy se profláklo, že můj táta vrátil stranickou legitimaci v devětašedesátém roce. Dodnes si pamatuju kyselý ksicht vedoucí kádrového útvaru, když se měl ptala "A proč tatínek vystoupil z KSČ?" a já jí odpověděla, že na to se ho musí zeptat jeho, já to nevím.  Jasně že jsem věděla...