Tak se nám v Praze odehrála demonstrace Milionu chvilek. Na to, jaké je počasí, měla velmi solidní účast. Tolik Ukrajinců jsem na Staromáku neviděl od srpna 1968. Byla to demonstrace proevropská, progrýndýlová, proukrajinská, proválečná… byla to demonstrace za prezidenta, který se ovšem neuráčil přijet z dovolené, aby svoje příznivce podpořil osobně. Musel stačit status na fejsbůku. Mikuláš Minář řekl, že na demonstraci bylo osmdesát až devadesát tisíc lidí a pokud to takhle půjde dál, bude brzy demonstrace na Letné.

Máme za sebou mimořádně příjemný týden. Vláda Petra Fialy podala demisi a je definitivně minulostí, démonbloku začíná docházet, že volby doopravdy prohrál, protože Okamura se hladce stal předsedou poslanecké sněmovny a naopak jejich kandidáti se nestali místopředsedy. Obstrukce prezidenta tímto ztratily jakýkoliv smysl. Andrej Babiš je těžce nad věcí, užívá si vtipná videjka, začíná se mluvit o stavebním zákonu a vůbec všude vládne chuť do práce. Prostě samá pozitiva a sociální jistoty.

Takhle nám to vysvětlili hned po Plyšáku, ne? Konečně už nebudeme žít pod žádnou ideologií. Vládnout nám budou odborníci, ve školách našim dětem nejenom nebudou vnucovat marxismus-leninismus, ale ani žádnou jinou ideologii, vyučovat se bude objektivně, média budou také objektivní a budou bedlivě sledovat, jestli nám někdo pod rouškou politiky nevnucuje nějakou víru a díky tomu během krátké doby doženeme Západ a jak řekla stará Škopková – v Evropě se neztratíme.

Je mi čtyřiačtyřicet let. Po celý svůj dosavadní život jsem pracoval v soukromém sektoru. Nepracoval jsem nikdy ani pro stát, ani pro kraj, ani pro obec. Nepracoval jsem pro žádnou obecně prospěšnou společnost, církev či Armádu spásy. Pokud jsem se v něčem angažoval, tak vždycky jako dobrovolník a za svoje. Nikdy jsem nevzal ani korunu dotací. Ani Zelenou úsporám ne. Okna na svém domě jsem vyměnil za své, stejně tak jsem za své vyměnil kabely, otopný systém, kotel i komínovou vložku. Na střechu jsem si našetřil, na auto také. Od svých třiceti let nemám žádný úvěr ani hypotéku.

Občas dávám na svůj fejsbůk krátké glosy. Na aktuální téma, které ale nestojí za velký článek. Ale někdy se stane, že mi z takové glosy nakonec článek vznikne. Včera jsem napsal, že jsme vazaly velmoci, která pouští dvacetiletá ucha k přísně tajným informacím a na únik přijde po půl roce. Že něco takového člověk nevymyslí. Ano, měl jsem na mysli henty utajované materiály o ukrajinské ofenzívě, které vynesl mlaďoučký příslušník národní grady, protože k nim měl bez problémů přístup.

Jak je to dlouho, co přišli Slonková s Kubíkem s tou výbušnou reportáží o tom, jak Babiš odsunul svého synka proti své vůli na Krym? Tři týdny? Pak byly nějaké ty demonstrace, které se svezly se sedmnáctým listopadem a pak už bylo ticho. Ještě se demonstrovalo o týden později, ale už se zlomkem lidí a od té doby je ticho. 

Podobný pocit mám z incidentu v Kerčské úžině a z akce našich vojáčků v Afghanistánu. Nejprv e velké haló a za pár krátký dní už bylo ticho. Žádná demonstrace ani manifestace. Nic.